Ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovalo Analýzu konkurenceschopnosti České republiky, kterou má v blízké době posoudit vláda. Studie má být mimo jiné i základem pro nový systém podpory inovací.
Autor: Jakub Stadler
Za vzor si bere úspěšné propojení vědy a obchodu ve Finsku či v Izraeli. Na financování výzkumu by se tak například mohly v budoucnu podílet i fondy rizikového kapitálu, říká náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa.
V Česku se stále mluví o tom, že vydáváme málo peněz na vědu a výzkum a doplácí na to i ekonomika. Je to pravda?
Česká republika skutečně vydává na vědu a výzkum v současnosti celkově jen 1,54 procenta HDP, zatímco průměr v Evropské unii je 1,76 procenta. Kde je problém, ale zjistíme až tehdy, když si to číslo rozklíčujeme. Stát totiž na tuto oblast dává šest desetin procenta HDP, což v podstatě evropskému průměru odpovídá. Málo investic do výzkumu jde ale ze soukromého sektoru. Pro něj, jak se zdá, je současný systém příliš složitý a neatraktivní. Musíme ho upravit tím, že stanovíme jednoduchá a jasná pravidla podpory a financování a lepší propojení soukromých firem s vědou. Navíc pramen peněz, které mají české firmy k dispozici ze strukturálních fondů EU, bude v průběhu několika let vysychat a my budeme nutně potřebovat atraktivní model podpory inovací. Ten současný systém je roztříštěný a pro podnikatele nepřehledný. Firmy potřebují rychlá a jednoduchá řešení, současná pravidla pro ně příliš vstřícná nejsou.
Kdy mohou takové řešení čekat? Naše ministerstvo vypracovalo Analýzu konkurenceschopnosti České republiky. Ta by se mohla stát východiskem pro nastavení systému. Ukazuje na rezervy českého hospodářství ve 12 hlavních oblastech, mezi něž patří také inovace. Vláda by měla analýzu projednat do konce roku. Pokud se politická reprezentace shodne na novém systému, konkrétní změny lze čekat v příštím roce. Jak by měl systém vypadat?
Inspirací jsou pro nás zahraniční přístupy zemí, například Finska, které jsou v konkurenceschopnosti a inovacích na špičce. Neustále sledují potřeby na globálním trhu, nespoléhají na domácí poptávku a celý systém podpory konkurenceschopnosti tomu podřizují. Česká republika patří mezi otevřené ekonomiky, které nemůžou sázet jen na tradici, levnou pracovní sílu a subdodávky pro finální exportéry.
U nás panuje zatím většinou přesně opačný přístup.
Ano, firmy u nás něco vyrobí, prodávají na domácím trhu a postupně hledají cestu na trhy zahraniční. Finové často uvažují opačně. Hledají poptávku ve světě, snaží se nabídnout světové řešení, a to i v momentě, kdy domácí poptávka dosud neexistuje. Vezměte si jako příklad českou firmu Linet, která vyrábí nemocniční lůžka. Ta kdyby čekala, až bude mít české zdravotnictví peníze na špičková zdravotnická vybavení, nikdy by se nestala tak úspěšnou firmou na globálním trhu.
Jak Skandinávci výzkum koordinují?
Důležité je, že už od začátku výzkumu i firmy přemýšlejí o komerčním uplatnění svých řešení. Finská agentura na podporu obchodu Finpro spolupracuje s technologickou agenturou Tekes při definování klíčových oborů, které se podporují podle analýz poptávky ve světě. U nás by obdobná spolupráce mohla fungovat mezi proexportní agenturou CzechTrade a Technologickou agenturou ČR a dalšími vědeckými institucemi. To by, myslím, byl první dobrý krok k nové podpoře inovací.
Vedle severských zemí jsou v inovacích na špičce také Spojené státy americké…
|MARTIN TLAPA (46)|
| Narodil se v roce 1964, vystudoval Fakultu obchodní Vysoké školy ekonomické Praha. V roce 2002 završil studium Management Business Administration na ČVUT a na Hallam University v Sheffieldu. Praxi zahájil ve Výzkumném ústavu vnějších ekonomických vztahů, později pracoval na Federálním ministerstvu zahraničního obchodu. Do roku 1996 působil jako tajemník pro obchod a ekonomické záležitosti na zastupitelském úřadu České republiky v Kanadě, posléze byl generálním ředitelem proexportní agentury CzechTrade. Od roku 2004 je náměstkem ministra průmyslu a obchodu a řídí sekci Evropské unie. Je ženatý a má dva syny. |
Odtud je další inspirace, ze které vycházíme. Univerzita ve Standfordu vyvinula pro řízení inovací metodiku nazvanou NABC. To je zkratka pro čtyři požadavky, které musí dobrý plán na inovaci splňovat. Měl by se zaměřit na jasně vymezenou potřebu (Needs), musí nabízet unikátní přístup (Approach), musí mít jasně měřitelný finanční přínos (Benefits) a musí být lepší než plán konkurence (Competition).
Jak ale budou takové inovace financovány, až skončí evropské dotace?
K nastartování inovačních firem by tu měly existovat fondy rizikového kapitálu. Ty například před časem s úspěchem využil Izrael. Při přípravě tohoto nástroje bude důležité rozhodnout, jakou roli by v systému fondů rizikového kapitálu měl sehrávat stát, a zda by zde mohl figurovat například jako akcionář.
Podnikatelé si často stěžují na složité, zdlouhavé a drahé registrace patentů. Zlepší se to?
To není problém jen u nás. V rámci celé Evropské unie a jejích předchůdců se o zjednodušení patentního řízení mluví už 50 let. Existující systém je neúměrně drahý. Dnes stojí patent validovaný ve 13 evropských zemích až 20 tisíc eur. Z toho skoro 14 tisíc eur padne jen na překlady dokumentace! Je otázkou, zda je nutné mít ji přeloženou do francouzštiny a němčiny, nebo jestli zvítězí rozumné řešení a postačí překlad v angličtině. Naše pozice je jasná, pokud otázku patentů myslíme vážně, musíme se shodnout na jazyku patentu a systém mít nejjednodušší, rychlý a levný. Patent je testem, zda Unie může fungovat skutečně jako jeden svobodný ekonomický prostor.
Trvá ještě vůbec někde renomé Česka jako země s vynalézavými lidmi a chytrými inovativními výrobky?
Jak kde. Někde je ten sentiment po československé tradici pořád živý. Třeba jsme byli na jednání v jedné severoafrické zemi, která bývala kolonií. Tamější vysoký státní představitel s nostalgií zavzpomínal, jak byl kdysi spokojen s československým kulometem, se kterým bojoval proti Francouzům za osvobození své země. To je samozřejmě trošku extrémní příklad. Ale obecně lze říct, že dobré jméno české techniky je ještě živé v postsovětském regionu, v arabských zemích, ve Vietnamu, obecně na východ od našich hranic. Jinde ale spadá Česko často mezi ty šedivé státy, o kterých se moc neví.
Takže na tuhle tradici možná někdy spoléháme až příliš? To ano, nelze se stále držet jen zažitých oborů z minulosti a několika málo značek. A také iluze, že budeme úspěšní díky nízkým výrobním nákladům. Jen z toho těžit nelze. Je skvělé, že máme nové úspěšné inovativní firmy v oblasti nanotechnologií, zdravotnické či výpočetní techniky, špičkových strojů, nových druhů materiálů. Jsme země bez velkých surovinových zdrojů, bez přístupu k moři. Odjakživa musela spočívat naše přidaná hodnota ve vynalézavosti. Tuto schopnost nesmíme ztratit a měli bychom ji podporovat od základních škol až pro prostředí, ve kterém se pohybují firmy. Vidíte i vy problém v jednostranné orientaci českého hospodářství na automobilový průmysl?
Je to jedno z úskalí. Ale investice do tohoto odvětví jsou konec konců aktivitami soukromých firem. A stát nemůže přespříliš ovlivňovat to, do čeho se rozhodnou soukromí podnikatelé investovat. Těch úskalí v ekonomice je ostatně víc. To, že jsou naše firmy stále až příliš zaměřeny na vývoz jen do zemí Evropské unie. Že vývoz zajišťuje pár velkých hráčů a vedle nich tu jsou tisíce menších podniků, které hrají jen roli subdodavatele a samy nikdy vlastně ani nepřijdou do obchodního kontaktu s trhem. Právě ty menší firmy by mohly prorážet spíš díky inovativnímu nápadu, když nemohou tlačit marketingem nebo objemem produkce.
Podle studie Světového obchodního fóra se ČR v žebříčku konkurenceschopnosti mírně propadá. Jak tomu čelit?
Kdybych to měl říct fotbalovou terminologií, tak do první ligy nás dostanou právě ty inovace a celkově tvořivost našich řešení. Zatím je ale náš systém oproti nejvyspělejším zemím pořád trošku těžkopádný. Je to asi takový rozdíl, jako když se dívám na pomalý unylý český fotbal, a pak si pustím FC Barcelonu. Krize znovu ukázala, co všechno potřebujeme udělat pro lepší mezinárodní konkurenceschopnost České republiky a jak moc potřebujeme přemýšlet o podpoře inovací. Nikdy ta otázka nevyvstala tak ostře, jako právě teď.
