Nadcházející parlamentní volby v Iráku rozhodnou o tom, nakolik zůstane země zajímavá pro investory.
Autor: Martin Siebert
Podle náměstka ministra průmyslu a obchodu Martina Tlapy by se ale i díky nedávné obchodní misi do Iráku mohla obnovit výborná spolupráce, jež fungovala za dob někdejšího Československa.
S Irákem mívalo kdysi Československo úzké obchodní i diplomatické styky. Zbylo z té tradice ještě něco?
Je pravda, že už ve dvacátých letech minulého století stáli Češi de facto u zrodu moderního Iráku. Pomáhali jsme mu s budováním průmyslu, poslali jsme do země odborníky na geologii, diplomatické styky jsme navázali už v roce 1933. Obchod gradoval i za socialismu. Tehdy jsme dodali do Iráku investiční celky, jako například rafinerie v Basře nebo Sallahudinu. Celých šedesát procent dnes aktivních rafinerií v Iráku vybudovali Češi. Zetor postavil v roce 1970 v zemi montovnu traktorů, která ročně vyrobila na šest tisíc strojů.
Takže tradice je skvělá. Ale současná obchodní výměna je naopak zanedbatelná. Proč?
Obchod klesl prakticky na čistou nulu za mezinárodního embarga na režim Saddáma Husajna v letech 1991 až 1997. Další ranou pro byznys bylo umístění Rádia Free Iraq do Prahy. Kvůli němu irácká vláda nedovolila českým firmám účastnit se programu Ropa za potraviny. Teprve v posledních letech se vzájemný obchod pozvolna zvedá. Ale například ještě v roce 2008 dosáhl český export pouhých 43 milionů dolarů, což zůstává hluboko pod možnostmi. Naštěstí loni už se meziročně víc než ztrojnásobil. Zato dovoz z Iráku je zatím úplně zanedbatelný. Loni měl objem pouhý jeden tisíc dolarů!
Přitom má Irák pro obchodníky dvě výhody. Díky petrodolarům dobře platí a potřebuje vlastně veškeré druhy zboží. Připočteme-li dobré jméno českých výrobků, tak potenciál je obrovský…
Ano. Takovým přelomovým bodem byla snad loňská návštěva iráckého ministra průmyslu a nerostných zdrojů Fawzi Haririho v Praze. Ten nás pozval na obchodní misi do Iráku, která proběhla v říjnu a účastnilo se jí i mnoho českých byznysmenů. Skvělým výsledkem by bylo například dodání až 2500 nových traktorů, které nabídl Iráku Zetor. Společnosti Prokop Engineering, Unis, Chemoprojekt a Technoexport se již teď podílejí na rozšíření rafinerií v Basře, Dauře a Baiji.
Češi ale asi nabídli i služby v jiných odvětvích, zejména ve vodním hospodářství?
Skvěle je v Iráku zapsána například společnost Sigmainvest. Ta už postavila čerpací stanice poblíž Bakuby a odvodňovací zařízení u Babylonu. Celková hodnota obou zakázek byla zhruba sedm milionů dolarů, které zaplatil fond OSN pro výživu a zemědělství. Teď Sigma staví další čerpací stanici Al Shomaly, což je kontrakt, který byl podepsán při návštěvě ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Tošovského v Iráku. Sigma se nyní snaží získat i zakázku na další stanici Al Wahda. Vůbec největší kontrakt v Iráku uzavřela už v roce 2006 společnost Inekom. Jde o stavbu cementárny v Erbilu. Zakázka za 328 milionů eur se ale zatím nerealizuje kvůli zhoršené bezpečnostní situaci.
Právě z bezpečnostní situace má asi český podnikatel trochu obavy. Jaký dojem ze země jste měl vy?
Použil bych slovo stísněnost. Když přejíždíte neustále přes vojenské kontroly, máte na sobě neprůstřelnou vestu nebo jdete na místo, kde včera vybuchla bomba, na klidu vám to nepřidá. Shodou okolností právě v předvečer naší mise došlo v Bagdádu k jednomu z nejhorších sebevražedných útoků. Pan ministr Tošovský se ale rozhodl cestu nezrušit. To se ukázalo jako šťastné rozhodnutí. Irácká strana náš postoj ocenila.
Co ale doporučit obchodníkovi, který se bude v zemi pohybovat jako řadový člověk?
Podnikatelé, kteří již v Iráku obchodují, mají prý zásadu: Být co nejméně vidět. Nežít v hotelu, ale třeba přímo u továrny, kde pracují. Také musím zdůraznit, že velmi záleží na oblasti, kde budete. Sever Iráku – Kurdistán – je úplně jiný. Je tam klid, Kurdové jsou k nám Čechům vstřícní a rychle se rozvíjí jejich hospodářství. O celkové atmosféře v zemi a přístupu k zahraničním investorům ovšem rozhodne to, kdo vyhraje nadcházející březnové volby. Bohužel právě v předvolební době se budou zřejmě stupňovat útoky radikálů.
Jaké jsou dnes legislativní podmínky pro vstup zahraničních firem do Iráku?
| ING. MARTIN TLAPA, MBA |
| Narodil se v roce 1964. Absolvoval Fakultu obchodní Vysoké školy ekonomické Praha, v roce 2002 ukončil studium Management Business Administration na ČVUT a na Hallam University v Sheffieldu. Na počátku devadesátých let pracoval na Federálním ministerstvu zahraničního obchodu. Poté působil jako tajemník pro obchod na zastupitelském úřadu ČR v Kanadě, později byl také generálním ředitelem agentury CzechTrade. V současnosti je náměstkem ministra průmyslu a obchodu, specializuje se na export a problematiku Evropské unie. Je ženatý, má dva syny. |
Přelomem je nový investiční zákon, který přináší pro investory pobídky, jako jsou daňové prázdniny nebo úleva na celních poplatcích. Za důležitou považuji také možnost zaplatit práci českým firmám prostřednictvím bankovního akreditivu, což se v minulosti velmi osvědčilo.
Bezprostředně po pádu režimu Saddáma Husajna uvolnila česká vláda peníze na poválečnou obnovu Iráku. Chystá se ještě nějaká další podobná pomoc, jíž by se mohly účastnit české firmy?
Na tyto účely šlo celkem 520 milionů korun. O další částce se ale v současnosti neuvažuje. Probíhají nicméně projekty na vyškolení iráckých odborníků v českých firmách, které jsou hrazeny naší vládou. V roce 2005 až 2007 jsme v České republice vyškolili přes 1200 iráckých pracovníků v energetice, ropném průmyslu, dopravě nebo vodním hospodářství. I díky této spolupráci získávají české firmy další dobré kontakty do Iráku.
