Bývalý ministr vnitra se ještě před nástupem do Vítkovic angažoval ve firmě, která chce stavět zásobník na plyn
Ještě ani téměř neoschly stránky novin oznamující odchod Martina Peciny z poslaneckých lavic sociální demokracie, a už je jasné, že z něj bude manažer jaderných projektů vítkovické železárny.
Ostatně Pecina nezahálel už ve sněmovně. V listopadu loňského roku se stal, coby předseda sněmovní kontrolní komise pro BIS, členem dozorčí rady akciové společnosti GSCeP. Tedy firmy, která chce v tuzemsku postavit plynový zásobník a plynovod Mozart do Rakouska.
Telefon nabitý kontakty
O absolventa báňské vysoké školy byl v byznysu zájem již delší dobu. Někdejší člen ODS a posléze ČSSD totiž působil ve významných státních funkcích, z nichž si odnesl spoustu důležitých kontaktů a známostí.
Poprvé byl výrazněji na očích ve funkci náměstka ministra průmyslu a obchodu v letech 2003 až 2005, kdy měl na starost energetiku, hutnictví a nerostné suroviny. Od podzimu 2005 do jara 2009 řídil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (k tomuto období se váže Pecinova legendární schůzka s šéfem Agrofertu Andrejem Babišem v autocentru), posléze usedl do křesla ministra vnitra v úřednické vládě Jana Fischera. A tady paradoxně začal Pecinův politický pád.
Poté, co úřednická vláda skončila, si Pecina opět dělal ostruhy na funkci ve vládě a dokázal si sám sebe představit i výš než jen v křesle ministra. Jeho plány však zhatilo ochladnutí vztahů s Jiřím Paroubkem, tehdejším vedením ČSSD i volby v roce 2010, jejichž výsledek předurčil sociální demokracii roli opoziční strany.
Definitivní tečkou za politickými ambicemi pak byl nedávný volební sjezd ČSSD v Brně. Pecina si svou touhou po funkci znepřátelil své spolustraníky natolik, že na něj žádná nezbyla. „Pan Sobotka mě odmítl kamkoli angažovat, vyhodil mě z politického grémia, z předsednictva, kde jsem byl za Jiřího Paroubka. Abych jen seděl ve sněmovně a koukal, to je asi zbytečné,“ prohlásil zahořkle na brněnském výstavišti muž, který se dříve chtěl stát předsedou strany.
Ale abychom Pecinovi nekřivdili, o svém možném odchodu z vrcholové politiky uvažoval.
Plynař
Týdeník EURO zajímalo další Pecinovo působení ve firmě GSCeP, tedy dceřiné společnosti České plynárenské, která má v plánu zainvestovat až devět miliard korun do výstavby zásobníku plynu v uranových dolech v Dolní Rožínce.
Jde o firmu, která mimo jiné patří někdejšímu příslušníkovi komunistické rozvědky (rezidentovi této služby v Japonsku) a později šéfovi První česko-ruské banky (následně ovládnuté Gazpromem) Eduardu Pálkovi a Ladislavu Drábovi. Ten před rokem 1989 emigroval do Kanady a dnes je podle zpráv z médií hlavním tahounem miliardového projektu.
Česká plynárenská nabízela „záchranu“ státu, když Rusko uzavřelo na jaře roku 2008 kohoutky plynovodů kvůli dluhům Ukrajiny. Firma dostala licenci na obchodování s plynem v roce 2007, a když nastaly problémy s dodávkami plynu z Ruska, nabídla plyn od norské společnosti Statoil Hydro. Je otázkou, zda by šlo skutečně o norský plyn.
Protože se čím dál tím více množí spekulace, jestli za Českou plynárenskou nestojí ruský kapitál, položili jsme Ladislavu Drábovi otázku, na čem jako emigrant v Kanadě natolik zbohatl, aby mohl financovat miliardový byznys v České republice? „Podnikal jsem v oblasti realit a za těch šestnáct let jsem tam vybudoval něco, co je velké. Ale jestli chce někdo spekulovat, ať klidně spekuluje,“ usmívá se Dráb.
Nicméně i přes Drábovo vysvětlení nejde obchodní spojení emigranta a elitního důstojníka komunistické rozvědky úplně dohromady. Týdeník EURO proto zajímalo, zda s tím Pecina jako šéf kontrolní komise pro tajnou službu nemá problém. „Všechna moje angažmá jsem nahlásil na Národní bezpečnostní úřad, a prověrce to zjevně nebrání. To o Pálkovi a Drábovi jsou povídačky,“ zareagoval Pecina. Jenže od nástupu do společnosti ještě neuteklo tolik času, aby bylo možné všechny aspekty náležitě prověřit.
A proč měla Česká plynárenská o Pecinu takový zájem, že ještě jako poslanec zasedl v dozorčí radě její dceřiné společnosti? „Protože je odborník a vystudoval to, požádali jsme ho o pomoc při výstavbě plynovodu do Rakouska,“ vysvětluje Dráb.
Takových je spousta
GSCeP má v plánu vybudovat v uranových dolech nedaleko Nového Města na Moravě plynový zásobník. Se státním podnikem DIAMO má podepsanou nájemní smlouvu pro uskladnění kapalin a plynů ve dvou lokalitách: v průzkumném území Milasín-Bukov a v území Rožná. „Jde o záměr výstavby podzemního zásobníku plynu, který plně koresponduje s doběhem těžby uranové rudy na ložisku Rožná a následným využitím důlních děl. Přinese tak významné úspory prostředků ze státního rozpočtu na zahlazování následků hornické činnosti v této oblasti,“ odpověděl na otázky týdeníku EURO Pavel Koscielniak ze společnosti DIAMO. Prosbu o zveřejnění smlouvy ale DIAMO nadvakrát obešlo.
Dráb rezolutně odmítá úvahy o tom, že jeho společnost chce v Rožínce ve skutečnosti vybudovat úložiště jaderného odpadu nebo dotěžit uranovou rudu. Popřel také, že by angažmá Peciny souviselo s otvíráním dveří do státního byznysu. „Podívejte se, kdy nastoupil pan Pecina k nám a kdy jsme začali realizovat výstavbu zásobníků. Znal jsem ho jako člověka, který se pohybuje v politice, ale to bylo všechno. Takových lidí je spousta. Myslel jsem si, že po odborné a profesní stránce bude pro naši společnost přidanou hodnotou. Počítáme s ním, samozřejmě, ale nevíme, co bude dělat. Pokud bude chtít, budeme rádi, když bude sedět v dozorčí radě,“ uvedl Dráb.
Nazdar Vladimíre!
Pecina ovšem Drába nejspíše zklame: „K žádné z výše jmenovaných firem patrně nenastoupím,“ konstatoval. Od 4. dubna se totiž stane ředitelem společnosti Vítkovice NP (Nuclear Power). „Vedle projektů, které má skupina v tuzemsku, na Slovensku, v Indii a Rusku, se bude firma v čele s Martinem Pecinou podílet na jednáních se všemi zvažovanými dodavateli pro dostavbu Jaderné elektrárny Temelín,“ oznámila minulý týden mluvčí vítkovického holdingu Eva Kijonková.
Společnost Vítkovice NP (Nuclear Power) vznikla v roce 2008, kdy zastřešila projekty obnovy a modernizace kapacit pro výrobu zařízení pro atomové elektrárny. Nyní propojí veškeré aktivity směřující do oboru jaderného strojírenství a energetiky ve skupině Vítkovice. Dceřiná firma vítkovické skupiny chce také získat nové kontrakty na modernizaci atomových elektráren v Evropě i mimo ni. Rozvíjet chce také projekty zaměřené na rozvoj bezpečnostních prvků v elektrárnách.
Pecina tak zúročí svoje kontakty z politiky, tedy z doby, kdy zasedal v dozorčích radách ČEZ, ČEPS nebo připravoval k privatizaci Vítkovice Steel. Tyto kontakty ostatně dlouhodobě hýčká. Koncem loňského listopadu se jako společník potkává ve společnosti Permit (účetnictví, výroba, obchod, služby) s exministrem zahraničí Janem Kohoutem. Kdo hádal, že je Kohout členem dozorčí rady ČEZ, hádal správně.
Ostatně s ČEZ Pecinu pojí i přátelství se sousedem šéfa tohoto energetického gigantu Martina Romana z pražské Chuchle – s lobbistou a statutárem na ČEZ navázaných firem Vladimírem Johanesem. V areálu pražské usedlosti Spiritka, kde Pecina za času svého úřednického ministrování přebýval, spolu velmi často dleli ve vzájemných přátelských rozhovorech.
