Martin Todt: Vysoké zdanění sázek zahraniční firmy nenaláká

Trh se sportovním kurzovým sázením prošel v posledních sedmi letech zásadní technologickou proměnou. Lidé se z kamenných poboček přesunuli na internet, ze kterého dnes pochází devadesát procent tržeb. Boom ale zřejmě skončil a internet už těžko přidá. „Stále jsou lidé, kteří chodí do kamenných poboček a mají pro ně význam jako místo, kde se hráči potkávají a dostávají informace,“ říká šéf tuzemské Fortuny Martin Todt.

Od ledna se zvýšila loterijní daň u sázení na 23 procent. Na kolik vás to za rok na zisku přijde?

Tři procentní body navíc představují téměř padesát milionů korun. Zvýšením se tak zase více rozevřely nůžky mezi legálním a nelegálním trhem. Dosud to bylo dvacet k nule, nyní je to 23 k nule, protože nelegální operátoři tady neplatí žádné daně. Operují z Malty, kde jsou daňové podmínky více než příznivé.

Přimějí nové zákony o hazardu zahraniční on-line sázkové kanceláře, aby si konečně požádaly o českou licenci a začaly tady platit daně?

Pro zahraniční operátory hraje roli, nejen jaká je sazba daně na sportovní sázky, ale i jaká je sazba na kasinové hry, protože provozují obojí. Návrhů je nyní několik. Pro sportovní sázky to vypadá na zvýšení na 25 procent, pro kasina na internetu 35 procent. Myslím, že pro zahraniční operátory je tato kombinace neakceptovatelná. Pokud vím, tak na ministerstvo financí přišel dopis od mezinárodní asociace provozovatelů kurzových sázek. V něm říkají, že akceptovatelná rozumná sazba je kolem dvaceti procent. Už dlouhodobě říkáme, že evropský průměr na sportovní sázení je 18 procent, takže i těch dřívějších dvacet bylo nad tímto průměrem.

Co se tedy bude od ledna dít, když zahraniční firmy nepožádají o licenci?

Nelegální trh bude fungovat dál tak, jak funguje nyní. A bude se zvětšovat. I někteří čeští operátoři budou zvažovat, jestli daňová zátěž už není neúnosná a jestli svou firmu, alespoň tu on-line část, nepřesunout do zahraničí. Nové sazby nikoho ze zahraničí nepřilákají.

Zákony ale mají obsahovat prvky, které by měly nelegálnímu provozu zahraničních serverů v českém jazyce z Malty či Gibraltaru zabránit. Jedná se o zákazu reklamy na ně, blokace webových stránek a blokace plateb včetně výher. Bude to fungovat?

Tyto prvky jsou důležité, ale vždy v kombinaci s daňovou sazbou. Existuje množství příkladů ze světa, kdy jsou blokační mechanismy použity, ale daňová sazba je tak vysoká, že nelegální trh tam činí sedmdesát osmdesát procent. A naopak – jsou státy, které blokace až tolik nevyužívají, ale je tam velmi výhodná daňová sazba, podstatně nižší než 20 procent – a nikdo nemá důvod tam podnikat nelegálně a nelegální trh je malý. Asi u žádného druhu podnikání nelze jen zákazem něčeho dosáhnout. Prohibice nefunguje nikdy.

Takže blokace nemá význam?

Má. Ale berte to tak, že když máte dům nebo chatu, tak si kolem něj velmi pravděpodobně postavíte plot. A přesto víte, že když si někdo přinese žebřík, tak jej bude moci přelézt. Ale stejně jej postavíte, protože naznačujete: toto by se nemělo překračovat, to by se nemělo dělat. Proto existují blokační mechanismy. Ale žádný z nich nefunguje stoprocentně.

Jak to tedy bude fungovat? Zahraniční sázkové kanceláře budou podnikat v Česku i po Novém roce bez české licence? Nebo jim stát stránky vypne a oni to překlopí na jiné servery?

Metod je spousta. Můžete si samozřejmě udržet kontakty na všechny své stávající klienty a i nadále je oslovovat a nabízet jim jiný způsob hraní. Vezměte si příklad, a to kvízomaty. Mnohé obce se rozhodly, že na svém území nechtějí tvrdý hazard – ale najednou vznikly herny, které se tváří jako soukromé kluby. Všichni o tom vědí, mohou si na to sáhnout, protože to je fyzická bedna – a přesto jich už je několik tisíc. A my se tady bavíme o tom, že zakážeme něco, co je naprosto virtuální prostředí, co se provozuje ze zahraničí a na co si nikdo sáhnout nemůže? Dokážeme to zcela zakázat a vyblokovat? To mi přijde velmi nereálné. Právě zkušenost s kvízomaty z posledních měsíců jasně ukazuje, že blokace nefunguje ani na věci, které jsou hmotné.

Nové zákony o hazardu by od ledna 2017 měly umožnit i provozování on-line kasina a pokerových turnajů pro české firmy. Spustíte je?

Zákon, jak je napsaný, umožňuje na internetu všechny hry. A víme, že všichni zahraniční on-line operátoři kasino a poker mají.

Spustí je Fortuna?

Uvidíme.

Loni Fortuně stoupl celkový objem sázek i rozdíl mezi přijatými sázkami a vyplacenými výhrami. Čím to je? Vždyť loni se nekonaly dvě velké sportovní události olympiáda a fotbalový šampionát?

Ano, vždy se uvádí, kolik peněz se prosázelo na dotyčnou sportovní událost. Na druhou stranu kdyby nebylo mistrovství světa nebo Evropy ve fotbale, tak se místo toho budou hrát fotbalové ligy a lidé budou sázet na ně. Bude to méně, ale i tak to je třeba šedesát procent částky, která se utratí za velkou sportovní událost. Není to tak, že by sázky na olympiádu či fotbalové turnaje přibyly k celkovým tržbám v plné výši.

Stále se říká, že nárůst hraní je způsoben sázením přes internet. Ale už nyní se on-line sázky podílí na celkových sázkách zhruba devadesáti procenty. Je ještě prostor pro to, aby se tento podíl zvyšoval?

Moc ne. Pozorujeme, že v kamenných pobočkách se pokles zastavuje. Nerad ale dělám predikce o poměru mezi on-line a off-line. Když jsme totiž v roce 2009 spouštěli internetové sázení, tak jsem říkal, že do tří let budeme na 30 procentech. A byli jsme tam do tří měsíců. Relevantní předpoklad je, že se to zastaví na zhruba devadesáti procentech. Stále jsou lidé, kteří chodí do kamenných poboček a mají pro ně význam jako místo, kde se lidé potkávají, dostávají nějaké informace a podobně.

U Fortuny Loto se u posledního losování prosázelo 310 tisíc a u Sportky 55 milionů. Má vůbec ještě cenu to provozovat?

To se kolegy Jiřího Hosnedla (šéf sesterské Fortuny Loterie – pozn. red.) ptám každý týden. Jedna věc jsou ale jackpotové loterie, tedy Loto, tam je náš podíl skutečně menší než procento. Ale provozujeme i sázky s pevnými kurzy, což je hra Zlatých 11, která je úspěšná – stejně jako stírací losy. Takže dohromady to dává portfolio, které je v černých číslech.

Vy jste ve Fortuně od samých začátků od roku 1991. Jak jste se k Michalu Horáčkovi a dalším spoluzakladatelům vůbec dostal?

Přišel jsem do Fortuny jako jeden z prvních zaměstnanců. Víte, jak to fungovalo v devadesátých letech – někdo založil firmu a pak zjistil, že tam musí mít počítače, a začal shánět někoho, kdo jim rozumí. A tak si zakladatelé vzpomněli na mne.

Takže jste vystudoval některý z počítačových oborů?

Ne. Já jsem absolvent jaderné fyziky. Poté jsem pracoval v Akademii věd, ale o počítačích jsem něco věděl. V devadesátém roce mi pak přišlo fajn zkusit pracovat v nějaké soukromé firmě. Akademie byla hodně vědecké prostředí a byl tam moc klid. Tehdy se to sešlo s nabídkou od Michala Horáčka, jestli nechci zkusit práci, která je hodně o počítačích, matematice a sportu. To byla hezká kombinace, která mě bavila a baví mě dosud.

Michal Horáček byl znám i jako odborník na dostihové sázení. Ale přes Fortunu ani Tipsport a další firmy se moc na koníčky sázet nedá. Maximálně tak na Velkou pardubickou.

Spolupracujeme s firmou Betino, která provozuje dostihovou kancelář v Pardubicích a Velké Chuchli v Praze a má takový neformální monopol. Na našich pobočkách pro ně přijímáme sázky i na dostihy. Ale je to přesně, jak říkáte – jediné, co lidi zajímá, je Velká pardubická. Možná ještě České derby. Ročně se prosází zhruba deset milionů korun, to je vše. A deset až dvacet procent z toho je právě Velká pardubická.

Čím to je?

Je to zvláštní. Ale nevím proč. Je tady omezené publikum, které se o dostihy zajímá. Když se nekoná Velká pardubická nebo Derby, tak na dostihy chodí pár věrných desítek, maximálně stovek zcela stejných diváků. Stejně velká je tak i celá dostihová sázkařská obec. Přitom za první republiky to bylo velmi populární. Ještě za komunistů chodilo do Chuchle množství lidí.

Koneckonců vždy když do Fortuny nastoupí Angličan, tak přijde se skvělým nápadem, že bychom měli konečně začít sázet na koně a chrty, protože v Anglii je to velmi populární. Vždy se mu snažíme vysvětlit, že ne, že tady se tomu prostě nedaří. Dokonce jsme měli dlouhou dobu specializovanou sázkovou kancelář na dostihy ve Vodičkově ulici, kterou ještě vymyslel Michal Horáček s kolegy. Ale po deseti letech jsme provoz ukončili, protože to bylo nerentabilní. Měli jsme tam přitom přenosy dostihů ze světa, ale klientela byla velice omezená.

Objevuje se naopak nějaký nový sport, který by doplňoval tradiční hokej a fotbal? Třeba biatlon?

Ano, na biatlon se nyní sází hodně. Je to vždy velmi zajímavý fenomén, že když jsou Češi v něčem úspěšní, tak dotyčný sport výrazně přidá. Třeba u nedávno skončeného mistrovství světa biatlonistů v Oslu se sázky přibližovaly hokejové lize. Ale to je výjimečná událost. Jinak vždy platí, že se sází na fotbal, hokej, tenis… a pak dlouho nic.

Čtěte také:

Fortuna se vzdala maltské licence a on-line sázek v Maďarsku

Lidé víc sázeji, Fortuně ale klesl zisk o pětinu