Rozvíjející se trhy se v poslední dekádě těšily velké pozornosti investorů. S jejich rostoucí oblibou se zároveň šířil příběh o úpadku Západu a vzestupu „těch ostatních“. Finanční krize v roce 2008 argumenty proroků nové éry ještě posílila.
Příběh zní ve zkratce asi takto: Rozvinuté země jsou předlužené, mnohé státy se potýkají se špatným demografickým vývojem, vysokými daněmi a přebujelou byrokracií.
Rozvíjející se země (emerging markets) jsou naproti tomu málo zadlužené, dynamické a mají obecně mladou populaci. Příběh zpopularizovala i americká banka Goldman Sachs, která v roce 2001 přišla se zkratkou BRIC. Země BRIC, tedy Brazílie, Rusko, Indie a Čína, měly podle banky v roce 2041 velikostí předstihnout šest největších západních ekonomik.
Manický Optimismus
Investoři příběh doslova koupili a nevěnovali přitom pozornost tomu, že celá studie banky Goldman Sachs nesla název Snění se zeměmi BRIC. Následný vývoj nadšení investorů potvrdil. Rozvojové trhy zažívaly v letech 2003 až 2007 zlatou éru, během které svižně rostly úplně všechny s výjimkou Zimbabwe. Země jako Brazílie nebo Čína si navíc během finanční krize vedly mnohem lépe než rozvinuté ekonomiky.
Investoři byli přesvědčení o tom, že vysoké tempo hospodářského růstu bude pokračovat. Objevily se teorie, podle kterých mohou rozvíjející se země nadále růst bez ohledu na pokles nebo stagnaci bohatých států. V letech 2009 a 2010 směřovaly do fondů emerging markets stovky miliard dolarů. Optimismus přerostl v mánii.
Jak už to tak na trzích chodí celá staletí, po mánii vždy přichází vystřízlivění. Z rozvíjejících se trhů začaly přicházet negativní zprávy o výrazném zpomalování tempa růstu, rychle rostoucím zadlužení, realitních bublinách. Investoři jeden po druhém přicházeli na to, že emerging markets netvoří žádnou homogenní skupinu zemí. Postupem času také zjistili, že jediné, co mají země BRIC společného, je velikost. Tomu odpovídal i vývoj cen akcií. Akcie BRIC poklesly ze svého vrcholu dosaženého v roce 2011 bezmála o 30 procent. Přitom americké akcie ve stejném období rostly o více než 50 procent.
Co zbylo z příběhu o BRIC
Vezměme si například Brazílii, která se v minulé dekádě stala doslova miláčkem investorů. Brazílie jako přední vývozce komodit těžila z nedávného komoditního boomu. Před finanční krizí rapidně rostla cena všech komodit, které země vyvážela – od železné rudy přes sójové boby až po cukr. Do země proudil ve velkém zahraniční kapitál a investoři skupovali akcie a dluhopisy. Panoval nezdravý entuziasmus.
A kde jsme dnes? Příliv kapitálu vedl k nadhodnocení měny, což poškodilo brazilský průmysl. Komoditní boom skončil. Brazilská ekonomika v roce 2012 téměř nerostla a v roce 2013 rostla o 2,5 procenta, což je zároveň průměr Brazílie za posledních 30 let. Na rozvíjející se ekonomiku je to velmi špatný výsledek. Brazílie rovněž vybudovala nákladný sociální stát, který si ve skutečnosti nemůže dovolit.
Peníze zoufale chybějí v infrastruktuře. Doprava ve velkých městech je tak špatná, že ředitelé firem musejí používat helikoptéry. Nejde přitom o výstřelek bohatých – zkrátka potřebují chodit na schůzky včas. Brazilské akcie v dolarech spadly o 50 procent.
Co ostatní země BRIC? Rusko neroste, potýká se s vysokou inflací, na ekonomiku dopadají nižší ceny ropy i nešťastné hospodářské sankce. Čína výrazně zpomaluje a potýká se s přehřátým realitním trhem. V důsledku ohromného stimulačního balíčku, který země přijala během finanční krize, vzrostlo celkové zadlužení země (zahrnující veřejné i soukromé dluhy) na více než dvě stě procent hrubého domácího produktu. Indie rovněž výrazně zpomalila a potřebuje radikální reformy. Otázkou zůstává, jestli se je podaří prosadit.
Střízlivá očekávání
V období po druhé světové válce se jen několika málo zemím povedlo dosáhnout statusu rozvinuté ekonomiky. Zářným příkladem jsou takzvaní asijští tygři, kteří svůj úspěch do velké míry postavili na exportu.
Vývoz přitom zcela přirozeně mířil do bohatých zemí. Dnes je ovšem světová ekonomika v úplně jiné situaci. Rozvinuté ekonomiky se potýkají s celkově slabým hospodářským oživením a jejich schopnost absorbovat zboží rozvíjejících se zemí je tak nižší. Do emerging markets také proudí méně zahraničního kapitálu.
Zlatá éra rozvíjejících se zemí skončila. Zdaleka to ale neznamená, že příběh se tady uzavírá. Jen bude pokračovat bez přehnaného optimismu a bude nejspíš připomínat horskou dráhu. Ve skutečnosti nikdo netuší, které zemi se podaří v následujících dekádách dosáhnout statusu rozvinuté ekonomiky a které rozvíjející se země se budou rozvíjet věčně. Křišťálová koule je zkrátka zamlžená.
Proběhne až příliš mnoho voleb, reforem a reforem těchto reforem. Jediné, co opravdu můžeme vědět, je, že mezi rozvíjejícími se zeměmi bude mnohem více poražených než vítězů. Hrstce zemí se to ovšem povede. Rozvinuté ekonomiky se potýkají s celkově slabým hospodářským oživením a jejich schopnost absorbovat zboží rozvíjejících se zemí je tak nižší.
Čtěte také:
Země BRIC založily konkurenci pro MMF a Světovou banku
