Martin Vrba z hnutí Extinction Rebellion vysvětluje, proč jeho členové přistupují k akcím, jako je například blokování automobilové dopravy. A tvrdí, že pokud lidstvo zásadně nezmění ekonomiku, a to v řádu měsíců, řítí se do společenského kolapsu.
Hnutí Extinction Rebellion (Rebélie proti vyhynutí) vzniklo loni ve Velké Británii. Pomocí občanské neposlušnosti a nenásilného odporu chce probudit společnost, aby nutila vlády k vyhlášení stavu klimatické nouze a přijetí závazku dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2025.
V Česku pořádá nenásilné blokády silnic nebo happeningy, jako je třeba „pohřeb lesů“. Symbolem hnutí jsou černé přesýpací hodiny, jež mají upozornit na to, že lidstvu hrozí vyhynutí, pokud nezmění své chování a způsob fungování ekonomiky.
„O probíhající člověkem způsobené změně klimatu už víme více než tři dekády, a pokud dnes potřebujeme dělat rychlé kroky, je tomu tak především díky dosavadní nečinnosti,“ tvrdí jeden ze zástupců hnutí Martin Vrba.
Proč jste se rozhodli v pražských ulicích blokovat dopravu?
Když se na vás řítí katastrofa, rozezní se poplašná siréna. Funkcí těchto blokád je být právě takovou sirénou, která dává na vědomí, že ke změně klimatu nejenže dochází, ale především že pro nás představuje vážnou, existenční hrozbu. Je to potenciální katastrofa, která může zničit velkou část z toho, co jsme za poslední staletí jako lidstvo, společnost i jednotlivci vybudovali.
Naším cílem je, aby si každý člověk alespoň jednou položil otázku „co když je to skutečně pravda?“ Co když se klimatická věda nemýlí a skutečně se v současné situace řítíme do společenského kolapsu? Pokud se mýlíme, pak jsme udělali trochu rozruch a někomu otrávili sedm minut jeho života. Co když se ale nemýlíme?
Jak reagují na blokády dopravy řidiči?
Většina řidičů je samozřejmě podrážděná, někteří nás chápou nebo s námi souhlasí, ale nelíbí se jim naše metody. Ale taková je prostě funkce alarmu: nemá být příjemný. Když se blíží nebezpečí, tak se z dobrých důvodů rozezní iritující zvuk, a nikoli Beethovenova symfonie. Příjemná situace to ale není ani pro nás, je to pro nás taky docela stresující. Na druhou stranu to ale zase není taková tragédie, jak se může na první pohled zdát – čekat v Praze pár minut v dopravní zácpě není pro řidiče žádná nová ani šokující zkušenost.
Mrzí nás, že se musíme uchylovat k nepříjemnostem a přestupkům. Kdybychom žili v ideálním světě, nic takového by nebylo potřeba – pokud bychom se v takovém světě s vědeckou jistotou dozvěděli, jakou hrozbu změna klimatu představuje, vedlo by to k okamžité reakci a racionálnímu jednání. V ideálním světě ale nežijeme a takhle jednoduché to bohužel není. Pokud se vůbec nějaká racionální debata vede, tak zpravidla selhává.
Farmáři mají plán: jezte maso, elektrárnám dodáme čisté palivo a uhlík uložíme do země
Jaký je plán dalších akcí? V Pařížské jste blokovali dopravu 5 minut, ve Vyskočilově ulici 7 minut. Budou se blokády prodlužovat?
V blokádách budeme rozhodně pokračovat, a to do té doby, dokud se nepřestanou míjet účinkem. Chystáme ale i další happeningy, velkou rebelii za život 12. října a spolupracujeme s dalšími klimatickými organizacemi a hnutími na společných akcích a zkoumáme také možnosti vzájemné podpory.
Jedním z vašich požadavků je, aby česká vláda vyhlásila uhlíkovou neutralitu do roku 2025. Tento cíl ale nemá dosud žádná země na světě (kromě Bhútánu, který je uhlíkově neutrální). Je to reálné?
Je nutné si říct, že dosažení uhlíkové neutrality (tedy vypouštění pouze takového množství emisí, s nímž si příroda dokáže poradit) v roce 2025 je pozdě. A pozdě je i tento rok. O probíhající člověkem způsobené změně klimatu už víme více než tři dekády, a pokud dnes potřebujeme dělat rychlé kroky, je tomu tak především díky dosavadní nečinnosti.
Zatímco v devadesátých letech by dosažení uhlíkové neutrality mohlo probíhat relativně hladce, dnes už se množí analýzy a programy, jako je např. Green New Deal, říkající, že potřebujeme jednat velmi rychle – úsilí, které potřebujeme vyvinout, srovnávají s všeobecnou válečnou mobilizací, již jsme byli svědky naposled během druhé světové války, kdy byly ekonomiky kompletně transformovány na válečné v podstatě během několika měsíců.
Třetí pól světa mizí. Ledovce v Asii tají rekordním tempem
Žádáte vyřazení všech uhelných a plynových elektráren. Čím se má jejich výkon nahradit? Mohou zůstat v provozu jaderné bloky?
V tuto chvíli se jedná především o solární a větrnou energii. Co se týče jaderné energetiky, nemá smysl prodlužovat životnost v podstatě dosluhujícím jaderným reaktorům, ani budovat nové. Možná to neznamená, že by byl s jadernou energií nutně konec – je docela zajímavé sledovat vývoj termonukleární fúze, nicméně funkční a široce využitelné tokamaky jsou pořád jen hudbou daleké budoucnosti. Zároveň si nemůžeme dělat iluze o tom, že bychom mohli postavit dostatečný počet jaderných elektráren za pár let. Výhodou solární i větrné energie je i možnost větší decentralizace elektrické sítě, díky čemuž bude docházet k menším ztrátám v distribuci energie.
Požadujete vytvoření takzvaného Shromáždění občanů (Citizens' Assembly), jež má řešit nepopulární kroky ve společnosti. Můžete tento koncept podrobněji vysvětlit?
Občanské shromáždění nechápeme jako nahrazení parlamentní demokracie, ale její rozšíření. Jedná se o politické těleso, které netvoří volení zástupci, ale vylosovaní občané. Svoji tradici má už v antickém Řecku, ale můžeme se s tímto typem politiky setkat i dnes například v Irsku, Kanadě, Belgii, Indii, Austrálii nebo sousedním Polsku.
Ve zkratce jde o to vytvořit politické těleso, které bude reprezentativním vzorkem společnosti a v němž budou rozhodovat samotní občané, opírající se o expertní a poradní týmy. Vytváří se tak zodpovědnější politika, odolnější vůči lobbistickým, korumpujícím a populistickým tlakům. Obecně si od takové instituce slibujeme, že bude schopna vynášet nepopulární, ale nutná rozhodnutí a dosavadní zkušenosti jsou veskrze pozitivní.
Klimatolog Ač: Potřebujeme uhlíkovou daň a další systémové změny, sázet stromy nestačí
Hnutí vzniklo ve Spojeném království. Dá se srovnat úroveň společenské debaty o klimatické změně, případně reakce řidičů v Británii a v Česku?
Británie je velmi konzervativní země, která aktuálně opouští Evropskou unii – navzdory tradičnímu, silnému britskému konzervatismu a faktu, že britská média soustředí svoji pozornost na jednání o brexitu, se hnutí Extinction Rebellion podařilo prolomit bariéru mlčení, přitáhnout pozornost médií, veřejnosti i politiků a dosáhnout vyhlášení stavu klimatické nouze.
Naháči v britském parlamentu: Důležitější než brexit je záchrana planety
To vše se podařilo v podstatě během několika měsíců pomocí nejrozsáhlejší občanské neposlušnosti v dějinách Británie. Myslím, že žádný řidič na světě nebude rád za to, že mu někdo blokuje silnici a situace v Británii a v Česku je v tomto ohledu určitě podobná.
Tvrdíte, že cíl omezit oteplování planety pod 1,5 stupně Celsia se nepodaří splnit. Hovoříte o minimálním oteplení o 3 až 4 stupně. To by podle vědců vedlo ke kolapsu společnosti. Je realistické očekávat, že by podobné kroky, které žádáte po české vládě a společnosti, byly provedeny například ve Spojených státech, Číně a Indii, které tvoří polovinu globální produkce skleníkových plynů?
Očekávat tyto kroky nelze, musí být vynuceny zdola samotnými lidmi, ať už v Indii, Číně nebo Spojených státech. Naším výchozím bodem je uvědomění, že pokud budeme čekat na to, až problém vyřeší politické a byznysové elity, tak se prostě nedočkáme. Čekali jsme třicet let a nestalo se nic.
Udržení růstu teploty pod dvěma stupni považujeme za nepravděpodobné z několika důvodů: setrvačnosti klimatického systému (i kdybychom dnes přestali vypouštět veškeré emise, klima se bude ohřívat ještě dlouho i bez našeho přičinění), jevu globálního stmívání (částečky emisí paradoxně také snižují množství slunečního záření dopadajícího na Zemi), markantní úbytek albedo efektu v Arktidě – zatímco bílý led sluneční záření více odráží, vodní hladina je naopak více pohlcuje a proces oteplování se tím urychluje.
Nakonec je v našem globálním ekosystému identifikováno celkem 26 tzv. tipping points (bodů zvratu): pokud k nim dojde, ohřívání klimatu se významně zrychlí a začne se vymykat kontrole – typicky se jedná o hrozbu tání permafrostu, díky němuž začne unikat obrovské množství metanu, který je daleko efektivnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý, nebo třeba vyschnutí Amazonského pralesa, které by zničilo plíce planety a vypustilo do ovzduší enormní množství oxidu uhličitého. Podle klimatických vědců by v takové situaci byl úspěšný boj se změnou klimatu prakticky vyloučen.
Infografika: Může za změnu klimatu člověk?
Čeho všeho se podle vás musí současný člověk vzdát, aby lidstvo přežilo do dalšího století?
Rupert Read, britský akademik a jeden ze spoluzakladatelů Extinction Rebellion, vlastně vůbec nepočítá s tím, že by civilizace v té podobě, jakou ji známe dnes, mohla přežít jedenadvacáté století. Ať tak či onak, civilizační diskontinuita nastane, protože naše zemědělství, průmysl, energetika, doprava a stejně tak politický systém patrně nejsou slučitelné s oteplením o 3 až 4 stupně. Pokud v takových podmínkách bude nějaká civilizace existovat, bude patrně k nerozeznání od té naší. Jednoduše řečeno: dvaadvacáté a jedenadvacáté století se od sebe budou zcela zásadně lišit.
Dům bez inženýrských sítí? Česká firma chce uspět v éře klimatických změn
Na obecné rovině se ale budeme muset vzdát fosilních paliv a veškerá technologie, která je na spalování uhlíku založená, se bude muset proměnit. Ztratíme bezesporu agrokorporace, jejichž způsob obdělávání půdy je mimo realitu jakéhokoliv udržitelného zemědělství. Ztratíme patrně i politickou stabilitu vlivem masivních migračních vln z neobyvatelných území, kterých bude narůstat. Ztratíme potravinovou bezpečnost, kdy každý další rok budeme sledovat, jaká bude letos u nás i ve světě úroda a jestli nás to položí – co do míry existenční nejistoty se tím dostaneme o několik století zpět.
Přijdeme i o mnoho iluzí o člověku, protože jednoho dne se nebudeme ptát na nic jiného, než jak jsme něco takového vůbec mohli dopustit. Budeme také svědky zostřujících se klimatických válek a konfliktů. Mnohé společnosti zkolabují, čímž přijdeme o globalizovaný svět a světový obchod. Zaniknou mnohé politické instituce a vzniknou nové; éra národních států patrně směřuje ke svému konci, protože národ jako politická jednotka přestane mít v situaci globální krize opodstatnění.
Ve zkratce tedy nejde ani tak o to, čeho jsme schopni se dobrovolně vzdát, jako spíše o co přijdeme nedobrovolně, bez toho, že bychom to mohli nějak zásadně ovlivnit, protože změna klimatu znamená zásadní změnu samotných podmínek pro život na této planetě, a dotýká se tak v posledku úplně všeho.
Zdůrazňujete, že neprotestujete proti automobilové dopravě, ale používání spalovacích motorů asi odmítáte. Používáte osobně někdy automobil, autobus, letadlo?
Osobně automobil používám jen vzácně, protože mi vesměs stačí veřejná doprava, ať už metro, tramvaj, autobus nebo vlak. Letadlem jsem letěl asi dvakrát v životě – do Irska a Rumunska. Spalovací motory jsou skutečně technologie minulosti – alternativní technologie už dnes existují a je nezbytné je začít zavádět.
Obhajujete koncept občanské neposlušnosti. Máte stanoveny nějaké hranice neposlušnosti, které by neměly být překročeny?
Rozhodně. Jsme nenásilné hnutí a jakékoliv újmy na zdraví nebo majetku jsou pro nás neakceptovatelné. Občanská neposlušnost znamená vědomě se pohybovat za hranicí zákona, ale pořád se bavíme o přestupcích, nikoli trestných činech. Občas se objevuje argument, že když porušíme jedno pravidlo, tak to znamená, že můžeme nakonec porušovat všechna, ale takhle černobílé to není.
Dějiny nenásilné občanské neposlušnosti od Mahátmy Gándhího až po Martina Luthera Kinga ukazují, že citlivé překračování konkrétních pravidel neznamená nějakou anarchii, ale velmi civilizovaný způsob důrazného protestu v situaci, která si to žádá. Ostatně jsme nenásilní i z praktických důvodů – násilí prostě nefunguje, protože je odpuzující.
| Martin Vrba |
|---|
| Vystudoval Filozofii a Teorii interaktivních médií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a Ateliér intermédií na brněnské FaVU. V současnosti je doktorským studentem Německé a francouzské filozofie na Fakultě humanitních studií UK a pracuje jako redaktor kulturního čtrnáctideníku A2. Je občanským aktivistou v rámci klimatického hnutí Extinction Rebellion. |
Dále čtěte:
Hosté a vetřelci, co táhnou na sever. Klimatická změna způsobí i stěhování zvířat
Klimatolog Tolasz: Planeta uživí všechny, pokud se změní hospodaření s půdou a potravinami
Ve Švýcarsku postavili dům roboti. Ušetřili 60 procent cementu
Jak stavět bez písku a zedníků: autor krtkodomu Pribila sází na přírodní materiály
Uschlý ráj to na pohled. Česká krajina se začne proměňovat
Česko v reformě energetiky zaostává. Z vyspělých zemí je s Řeckem nejhorší
Umělé ochlazení Země může fungovat, tvrdí američtí geoinženýři
