Kapitola 120
Byznys a studium * Nejedlý bude šéfovat ČEZ * Reklama na knížete * Talmud a cigárko * Schwarzenbergův trhák * Vraťte se, Rusové, zpátky!
Byznys a studium
Bývalý premiér a dnes už i boháč Standa Gross byl vyhozen od advokátních zkoušek. Když vystudoval právo, byl už ve vysoké politice, zastával funkci místopředsedy Poslanecké sněmovny. Když získal titul JUDr., byl místopředsedou vlády a ministrem vnitra. Teď však nemá ani funkci, ani zkoušky.
Má ale peníze. Avšak i Standa musí vědět, že pokud se rozhodl dělat byznys, kde se dá za pár týdnů vydělat několik desítek milionů v čistém, není na studium čas. Chce-li se tedy expremiér stát advokátem, musí se učit a přestat podnikat. Stando, uklidni se, zájemci o pozemky neutečou!
Expremiérovi ale vyhazov pomohl. Zkoušející Martin Vychopeň, bývalý svazácký funkcionář a současný místopředseda advokátní komory, nám Grosse trochu polidštil. Takže odteď budeme Standovi fandit.
Nejedlý bude šéfovat ČEZ
Démonizace některých lobbistů a jejich kamarádů je českým fenoménem. Vystihl jej i vtipný název knihy vzpomínek někdejšího šéfporadce premiéra Miloše Zemana … Miroslav Šlouf, démon je. Tato kniha vyšla v roce 2002, ale aby její autor, někdejší reportér České televize Josef Petrů, už chystal pokračování. Tentokrát s názvem … Martin Nejedlý, Šlofův kamarád, také démon je. Jestli chcete vědět proč, čtete, prosím, dál.
Martin Nejedlý, přítel Miroslava Šloufa, měl - dle tří na sobě nezávislých zdrojů - vystřídat ve funkci generálního ředitele státní společnosti Mero Jaroslava Pantůčka. Mero je správcem ropovodů, klíčové Družby a IKL, který je napojen na Německo. Napsal to minulé pondělí deník MF Dnes s tím, že kvůli bezpečnostnímu riziku Nejedlý ředitelem podniku Mero přece jen nebude, a to především díky ostražitosti ODS.
Nejedlý je ředitelem společnosti Lukoil Aviation Czech, v níž 60 procent akcií vlastní ruský ropný gigant. Zbytek patří české firmě ENE Investments, kterou spoluvlastní Nejedlý. Je jasné, že tento podnikatel má dlouhodobé excelentní a důvěrné vztahy s nejvyššími představiteli Lukoilu. A také se Šloufem. To se prý vysoce postaveným politikům ODS nelíbilo, a jen proto už Nejedlý nesedí v ředitelském křesle státního strategického podniku. „Je to další z pohádek, které se šíří v Česku. Na post generálního ředitele nejsem vybaven a nemám o to zájem,“ reagoval Nejedlý.
Měly ty tři na sobě nezávislé zdroje dobré, na sobě nezávislé zdroje? Byla oním zdrojem nějaká PR-agentura, které deník MF Dnes věří? To se čtenář nikdy nedozví.
Ve skutečnosti Nejedlý měl zájem jen o možnost uskladnit v nádržích firmy Mero nějakou ropu Lukoilu, a navíc se to nakonec ani nestalo. To ale v MF Dnes nepsali.
Týdeník EURO však získal od několika na sobě nezávislých zdrojů informaci mnohem těžšího kalibru. Nejedlý nepůjde šéfovat podniku Mero. Je to účelová dezinformace na sobě nezávislých zdrojů. Nejedlý míří mnohem výše! Má vystřídat ve funkci nejlépe placeného českého manažera největšího českého státního podniku. Martine Romane, třes se!
Reklama na knížete
Nelíbí-li se nám kdy cos na ministru Karlu Schwarzenbergovi, otírejme se o něho symetricky: Jindy se nám zase něco líbí. Tentokrát moc - jeho reakce na reklamní zneužití momentky „Schwarzenberg snící“. Vypadá to sice na mikrospánek, ale zamini (ministerstvo zahraničí) tvrdí, že i v tomto „stand-by“ stavu ministr registruje dění. To však není předmětem glosy. Tím je jeho noblesní reakce na reklamu. Nenaběhl si na vidle jako třeba kdysi Dagmar a Václav Havlovi na nicotnou Knížákovu reklamní provokaci. Schwarzenbergovi reklama nevadí. Věc glosoval bez emocí, ba pobaveně: „Ať mají lidi srandu, já jim to přeji.“ Na otázku, zda má dotyčná firma stahovat reklamní kampaň, a na adresu Rady pro reklamu prohlásil: „Nemá. Opravdu, ať jdou všichni do Prčic.“
Příjemně překvapena byla zejména reklamní firma, jejíž ředitel s uznáním konstatoval: „V reklamě se velmi často pracuje s nadsázkou a je pouze věcí úhlu pohledu, kde začíná a končí hranice etiky. V našem případě to nejlépe vyjadřuje postoj pana ministra Schwarzenberga. Pan ministr ukázal nadhled a smysl pro humor na české politické scéně prakticky nevídaný. A nesnaží se z dané situace vytlouci politický kapitál.“ Zbývá ovšem konstatovat, že ve výsledku se paradoxně vlastně celý reklamní efekt obrátil jaksi samovolně ve prospěch ministra Schwarzenberga. Zcela právem.
Talmud a cigárko
I zatvrzelí odpůrci Václava Klause mají občas možnost pochopit zdroj jeho euroskepticismu. Poskytuje ji například dost agresivní legislativa EU. Tak agresivní, že dokonce dělá z nekuřáků ochránce práv kuřáků, jak se tomu stalo právě u Klause. Pak lze směle soudit, že nezabije-li nás EU, můžeme se - posíleni - stát významným korektivem byrokratické rozpínavosti, a to s kreativitou Středoevropanům vlastní. Jak by to mohlo být v případě téměř do ilegality směřujícího kouření?
Inspirací by mohla být debata studenta, který je stejně vášnivým talmudistou jako kuřákem, a hledá, jak obě věci skloubit. I ptá se rabína, zda je dovoleno při kouření studovat talmud. „To ať tě nikdy nenapadne,“ rozhořčí se rabín. Zkušenější student smutného kolegu poučuje, že se na to musí jít jinak, a jde za rabínem sám. „Rebe, je možno studovat talmud a přitom kouřit?“ Rabín na to s úsměvem: „Samozřejmě. Kdykoli.“
Třeba se pak začnou po Evropě šířit poloprivátní kluby, kde budou zájemci studovat příkladně talmud, až se z nich bude kouřit.
Schwarzenbergův trhák
Je nepochybné, že i nemoc Karla Schwarzenberga má jistý vliv na překotný růst jeho popularity, jak je zřejmé z posledních průzkumů veřejného mínění. Je to důstojný výraz solidarity, která je pravým opakem pakultury tvrdých loktů.
Schwarzenbergovi se proto zřetelně dostává ocenění i z řad opozičně naladěného obyvatelstva. Navíc se potvrzuje, že třese-li se někdo o budoucnost své politické kariéry, třese se plným právem. Ale nemoc sem, nemoc tam, Schwarzenberg nasadil k trháku v popularitě způsobem nevídaným, paradoxně aniž by se o to snažil. Dal totiž najevo nicotnost takového uvažování. A učinil tak příznačně, vyzvednuv básnického génia Egona Bondyho, jehož verše s výsostnou sebeironií použil na doklad své činnosti ve vládě v nedávno vydané výroční zprávě vlády: „Nikdo nikdy nikde nikam se nedostal - snad já? Takový vůl přece jen nejsem.“
Vraťte se, Rusové, zpátky!
V překvapivou možnost vyústilo jednání představitelů USA a Ruska ohledně uvažované americké radarové instalace v České republice. Dle americké nabídky by byly umožněny ruské inspekce americké vojenské základny v Čechách. Rusové by se tak - byť vskutku jen symbolicky - vojensky vrátili na území České republiky. Paradoxně zásluhou Američanů. To by byla pěkná újma našim ambicím! Nepřipomíná to něco? Nenaznačuje to snad, že naše rádoby sofistikované zahraničněpolitické hrátky jsou příliš překombinované?
