Marx na Krymu

17. 3. 2014

Karl Marx prožil většinu svého života v exilu, a tak není o bronzové desky upomínající na jeho pobyt po Evropě nouze. Zná je Brusel, Paříž a samozřejmě Londýn. Na Krymu duchovní otec jednoho z nejmocnějších světonázorů nepobýval. Alespoň ve svém reálném, prvním životě. S tím druhým je to jiné. Jestli něco ukázalo víkendové trucreferendum (jeden se až diví, kdo si dovolil rozdrobit téměř neochvějnou stoprocentní jednotu), pak to, že se Evropská unie musí připravit na novou lekci z marxismu.

Jeho ústředním pojmem býval dialektický vztah mezi ekonomickou základnou a politickou nadstavbou. Telegraficky řečeno: každá společnost může budovat jen na tom, jaké v ní panují výrobní vztahy. O vztahu EU-Rusko to platí dokonale.

Německo, ale třeba i Česko ústy šéfdiplomata Lubomíra Zaorálka, chtějí zavést hospodářské sankce vůči Kremlu a ukázat, že v jednotě je síla i proti ruskému medvědovi. Hezká nadstavba. Evropský byznys je ale v Rusku jako doma a svou základnu si nemíní nechat rozeštvat nějakými „zbytečnými gesty“. Což jsou mimochodem slova šéfa Hamé Martina Štrupla, které by ale jistě podepsal kdekdo.

Nic proti paštikářskému byznysu – koneckonců je to vývoz produktu, který tak trochu považujeme za naše rodinné stříbro. Stejně jako Škodovku s Němci v zádech. Evropští politici by si ale měli uvědomit, že leckde vysmívaný a „odkecaný“ Marx má v zásadě pravdu.

Velký byznys může být hezky zabalen do řečí o etickém podnikání, zodpovědnosti k lidem, květinám i zvířátkům. Jeho podstatou je ale maximalizace zisku a dobré bydlo pro investory a akcionáře. A ti chtějí klid na práci. Kdeže jsme tohle heslo vlastně slyšeli?

Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:

Každý svého Ukrajince

Drdol jako kýč