Jeho ústředním pojmem býval dialektický vztah mezi ekonomickou základnou a politickou nadstavbou. Telegraficky řečeno: každá společnost může budovat jen na tom, jaké v ní panují výrobní vztahy. O vztahu EU-Rusko to platí dokonale.
Německo, ale třeba i Česko ústy šéfdiplomata Lubomíra Zaorálka, chtějí zavést hospodářské sankce vůči Kremlu a ukázat, že v jednotě je síla i proti ruskému medvědovi. Hezká nadstavba. Evropský byznys je ale v Rusku jako doma a svou základnu si nemíní nechat rozeštvat nějakými „zbytečnými gesty“. Což jsou mimochodem slova šéfa Hamé Martina Štrupla, které by ale jistě podepsal kdekdo.
Nic proti paštikářskému byznysu – koneckonců je to vývoz produktu, který tak trochu považujeme za naše rodinné stříbro. Stejně jako Škodovku s Němci v zádech. Evropští politici by si ale měli uvědomit, že leckde vysmívaný a „odkecaný“ Marx má v zásadě pravdu.
Velký byznys může být hezky zabalen do řečí o etickém podnikání, zodpovědnosti k lidem, květinám i zvířátkům. Jeho podstatou je ale maximalizace zisku a dobré bydlo pro investory a akcionáře. A ti chtějí klid na práci. Kdeže jsme tohle heslo vlastně slyšeli?
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
