Marže za benzin nejsou k žití

Šéf Unipetrolu: máme problémy s dovozem ruské ropy

Pavel Švarc (48) Absolvoval VŠCHT Praha, fakultu chemicko-inženýrskou. Po ukončení vysoké školy v roce 1981 nastoupil do státního podniku Pražské cukrovary. Počátkem devadesátých let byl generálním ředitelem Pražské cukerní společnosti. V roce 1993 přešel na post ředitele francouzské konzultační společnosti 3CA, v témže roce se pak stal personálním a organizačním ředitelem Čížkovické cementárny. V roce 1997 se stal generálním ředitelem Lovochemie. O dva roky později obsadil post generálního ředitele Unipetrolu. Je ženatý, má dvě děti, dceru a syna. Má rád vážnou hudbu, ve volném čase lyžuje nebo jezdí na kole.

EURO: Jak se budou vyvíjet ceny pohonných hmot? ŠVARC: Zásadní kritéria, která ovlivňují ceny pohonných hmot, jsou tři: cena ropy, kurs dolaru a jak je kvótovaná cena pohonných hmot na burze. Nikdo nám dnes neřekne, jak bude vypadat dolar, cena ropy, jaká bude zásoba ropy v USA, takže bohužel. Barel se dnes prodává za zhruba 43 dolarů a cena benzinu klesá.

EURO: Čím je způsobeno, že český trh reaguje na vývoj ve světě se zpožděním? ŠVARC: Obrovský vliv, zejména na vývoj ceny dieselových paliv, mají USA. Jestliže Spojené státy mají nedostatek, nebo naopak přebytek dieselů, je tím regulována poptávka, a ta samozřejmě žene ceny nahoru, nebo naopak dolů. To je další z významných vlivů. V České republice je mezi prodejci pohonných hmot obrovská konkurence, která drží marže z prodeje, a tím i ceny pohonných hmot velmi nízko. Taková konkurence tady ještě nebyla. Dneska je v Česku zhruba 2300 čerpacích stanic, před pěti lety to bylo kolem 1800.

EURO: Konkurence chce v málo frekventovaných oblastech rušit čerpací stanice a částečně je přesouvat k novým obchvatům a dálnicím… ŠVARC: Vy o nějakých víte? Ke konsolidaci jednou dojít musí, ale nikdo neví, kdy a kdo na to doplatí nejvíc. Obrovský počet čerpacích stanic je na vesnických, málo frekventovaných místech. Mnohdy je vlastní fyzická osoba, která se spokojí s tím, že má patnáct tisíc měsíčně, tak jako by normálně chodila do práce. Větší řetězce, které musí vynakládat peníze na reklamu, prodávat skutečně kvalitní benzin a naftu, se s takovou marží spokojit nemohou. A teď je otázka, jak dlouho to živnostník vydrží, nebo jestli od něj řetězce čerpací stanici koupí, zavřou ji a zaměstnají jej někde jinde. To je logický vývoj. Například v Německu došlo za posledních pět let ke snížení počtu čerpacích stanic o třináct procent.

EURO: Chystáte výstavbu nových čerpacích stanic? ŠVARC: Benzina v současnosti investuje do čtyř relativně velkých čerpacích stanic, a to na lukrativních místech, jako jsou dálniční obchvaty. V Plzni jsme dokončili dvě velké pumpy, v podstatě jsme před výstavbou v Olomouci na obchvatu a na dálnici Brno - Bratislava.

EURO: Nové čerpací stanice staví nejen vaše firma, ale i konkurence. Znamená to, že přetlak na trhu opět poroste a marže budou nadále klesat? ŠVARC: Nemohou, protože už nejsou k žití. Máme informace, že i naše konkurence, renomované zahraniční řetězce, mají z prodeje pohonných hmot ztráty. V globálu jim to zřejmě příliš nevadí, protože je to malá část jejich firmy. A ztráty mají i přesto, že čerpací stanice mají většinou na lukrativních místech.

EURO: Jak se projevuje současný růst cen ropy v hospodaření holdingu Unipetrol? ŠVARC: Marže jsou dvě, ta první, distribuční, je zoufalá, pak je tady rafinerská, což je úplně jednoduše řečeno rozdíl mezi cenou motorových paliv a cenou ropy. Zkušenost říká, že čím vyšší je cena ropy, tím vyšší je rafinerská marže. Bohužel všichni kolem nás jsou schopni vyprodukovat velké objemy, a tak využít této rafinerské marže, na rozdíl od České rafinérské, která má v současnosti problémy technického rázu.

EURO: Můžete být konkrétní? ŠVARC: Jde o neplánované odstávky výroby, poruchy zařízení. Přestože již několik let Česká rafinérská aplikuje systém údržby firmy Shell, v podstatě často stojí a neprodukuje.

EURO: Potřebuje další investici do výrobního zařízení? ŠVARC: Ne, to je hodně moderní, v tomto případě to vypadá spíše na lidský faktor a možná shodu náhod. Nedávno jsme měli schůzku s ostatními akcionáři České rafinérské, Agipem a společností ConocoPhillips. Dohodli jsme se, že s tím musíme něco udělat.

EURO: Takže personální změny? ŠVARC: Tohle bych dál nerozváděl. Samozřejmě musíme přijmout razantnější opatření tak, aby Česká rafinérská byla schopna produkovat tolik, kolik je potřeba.

EURO: Jak velké ztráty odstávky způsobují? ŠVARC: Nelze hovořit o ztrátách, spíš přicházíme o zisk, v tomto případě až do sta milionů korun.

EURO: Jak vysoké jsou marže? ŠVARC: To vám neřeknu, ta rafinérská je až dvojnásobně vyšší, než je obvyklé, a naopak, distribuční marže je dvojnásobně nižší v porovnání se situací před dvěma, třemi lety.

EURO: Jenže marže z prodeje pohonných hmot tak nízké nebudou, když stavíte další čerpací stanice. Jaká je návratnost? ŠVARC: U nových pump je návratnost daleko vyšší než u těch, které máme v méně atraktivních lokalitách. Klíčový problém Benziny je, a to není tajemstvím, že bývalý management vedený panem Stanislavem utratil sedm miliard korun z úvěru na to, aby zrekonstruoval všechny čerpací stanice bez ohledu na to, kde jsou postaveny. Tyto náklady jsou výrazně vyšší v porovnání s tím, za kolik lze takovou rekonstrukci normálně pořídit. Například velká pumpa v Plzni nás stála čtyřicet milionů korun. Naproti tomu některé rekonstrukce čerpacích stanic Benzina, které jsme zdědili, stály až sto třicet milionů korun. Pokud tímto způsobem někdo investoval, nelze se divit, že je Benzina ztrátová.

EURO: Ještě před dvěma lety se hovořilo o nájezdu ruských firem, které začnou skupovat podíly v petrochemických firmách ve střední Evropě. Předpovědi se nesplnily, naopak některé ruské firmy se z trhu stahují. Jaký očekáváte další vývoj? ŠVARC: Ruský kapitál, hovořím konkrétně o producentech ropy, bude mít určitě o tuhle středoevropskou oblast zájem. Pro ně je ideální neprodávat jenom ropu, ale ovládat celý řetězec od těžby až po prodej spotřebiteli, tím myslím hlavně naftu a benzin. Ale říkat kdy a jak, je předčasné. Současné problémy Jukosu také možná expanzi ruských firem trochu zbrzdily. Dnes je pro ruské firmy asi nejpodstatnější zvýšení exportu ropy, takže investice u nich spíš půjdou do zvýšení těžby a exportu. Alespoň to předpokládám.

EURO: Nepřijdou pozdě, v době, kdy již budou všechny firmy v regionu rozebrané? ŠVARC: Kapitál se přesouvá, prodává se a nakupuje. Pokud dnes někdo něco vlastní, tak si myslím, že to neznamená, že je to na celou dobu fungování firmy. A ruský kapitál je obrovský.

EURO: Ovlivňuje současné dění v Rusku i hospodaření Unipetrolu? ŠVARC: Situace v Rusku je dnes velmi nepřehledná, protože do hry vstupují nejen producenti ropy, ale i státní organizace Transněft, která vlastní ropovody. V podstatě je v současnosti velice obtížné mít jistotu, že když nasmlouváte s dodavateli dodávky ropy, že zrovna on dostane povolení k přepravě ropovodem a že vám ji dodá. Transněft má totiž daleko více požadavků na přepravu ropy, než je schopen sám zorganizovat. Přijali jsme novou strategii, kdy jsme s jedním dodavatelem sjednali střednědobou smlouvu na dodávky ropy, pokrývající přes jednu třetinu našich potřeb. V případě, kdy máme dlouhodobou smlouvu, je to samozřejmě daleko průraznější, než když ji máme jen na spotové dodávky. Samozřejmě jednáme s dalšími producenty, abychom si zajistili kolem pětasedmdesáti procent našich potřeb dlouhodobou smlouvou. Situace je ale skutečně nepřehledná.

EURO: Z jakého důvodu? ŠVARC: Především proto, že Transněft vydává čtvrtletně takzvaný grafik. V něm je napsáno, jaké objemy ropy, od jakých dodavatelů a pro jakou zemi pustí do ropovodu. Do doby vydání grafiku v podstatě nevíte, zda to, co máte nasmlouváno s dodavatelem, skutečně do rafinerií dopravíte.Takže když dostaneme grafik, a ještě jsem nezažil jinou situaci, tak v něm najdete vždycky nějaké překvapení. Již několikrát se nám nepodařilo dostat dojednané množství ropy do republiky.

EURO: O jak velké kontrakty se jednalo? ŠVARC: Výrazné objemy, statisíce tun. Například dohodneme dodávky tří set tisíc tun ropy, pak zjistíme, že povolení na přepravu je jen pro dvě stě tisíc. Komunikovat s ruským ministerstvem je obtížné, protože grafik již vydali. Několikrát jsme jednali ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu.
Při jednání s Transněftem jsme navíc zjistili, že existuje jeden velký problém. Tím, že jsme přešli v České rafinérské na přepracovací režim, o dodávkách ropy vyjednávají vlastně čtyři partneři - Unipetrol, ConocoPhillips, Shell a Agip a Rusové v tom mají zmatek. Na jednání mi zástupce Transněftu říkal, chceme jednoho jediného partnera pro Českou republiku, nás nezajímá, jak to tam děláte, požadujeme nominaci za jednoho partnera. Na té se bohužel nedokážeme s ostatními akcionáři v České rafinérské domluvit.

EURO: Takže rafinerie mají výpadky ve výrobě a velké ztráty? ŠVARC: Nelze hovořit o ztrátách, je tady systém státních hmotných rezerv, který jsme asi dvakrát využili. Ropu si půjčíme a po určité době, většinou nejdéle po měsíci, ji zase vrátíme. Musíme samozřejmě zajistit provozování rafinerií tak, aby fungovaly. Z výpadků v dodávkách ropy nám zatím nevznikly podstatnější problémy.