MASÍČKO BY MĚLO ZŮSTAT NA KOSTI

Generální ředitel Českého Telecomu žádá definici „volby operátora“

Přemysl Klíma (56) Studium oboru anorganická chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy ukončil v roce 1965. Poté byl vědeckým asistentem na VŠCHT v Praze. V období od roku 1972 do roku 1991 pracoval ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky jako koordinátor státních výzkumně–vývojových úkolů v oblasti optoelektroniky a v posledním období jako ředitel divize širokopásmových sítí. V roce 1991 založil telekomunikační společnost Dattel, stal se jejím předsedou představenstva a generálním ředitelem (od roku 1998 je majitelem Dattelu americká GTS). Působil rovněž ve firmě 1. Filmový kanál. Do společnosti SPT Telecom (nyní Český Telecom) nastoupil 1. března 1999, od 15. července 1999 vykonává funkci generálního ředitele. Je ženatý, má dvě děti.

EURO: Podařilo se vám přesvědčit poslance, že navzdory otevření telekomunikačního trhu od roku 2001 je třeba se spuštěním služeb „volba operátora a „přenositelnost čísla jeden a půl, respektive dva roky počkat. Považujete to za svůj úspěch? KLÍMA: Nemyslím si, že je přesné říkat, že se to „nám podařilo. My jsme do schvalování telekomunikačního zákona nezasahovali, nijak zvlášť jsme nelobbovali. Celý svět šel touto cestou. Navíc řada důležitých věcí ze strany regulátora není dosud nastavena, uvedené služby nejsou přesně popsány. Jde tedy spíše o vítězství zdravého rozumu.

• *EURO: S odstupem času to může být vnímáno jako vítězství Pyrrhovo. Řada občanů a firem si to totiž vysvětluje tak, že si z nich chcete ještě na dva roky udělat nevolníky. Hned v první okamžik, kdy to bude technicky možné, vás opustí.

KLÍMA: Zda udržíme zákazníky, nezáleží na tom, kolik měsíců dostaneme na zavedení přenositelnosti čísla a volby operátora, ale na celkovém přístupu ke klientele a celkové cenové úrovni. Podle mých informací volbu operátora používá sotva každá desátá stanice v západní Evropě a přenositelnost čísla méně než jedno procento. Nemyslíme si proto, že to bude mít nějaký dominantní vliv na rozhodování klientely. Vypukla tu cílená demagogická kampaň, hovořící o svobodě a drastickém zlevňování ze strany konkurence. Já za tím vším vidím jiné důvody: Když konkurenti dostanou ze zákona větší práva, jejich tržní hodnota stoupne a čeští manažeři v očích zahraničních akcionářů budou hezčí. EURO: Nemáte z nynější atmosféry obavy? Už se zase podepisují petice proti „monopolu“, Telecom je opět vnímán jako ten, kdo se liberalizaci brání. KLÍMA: Už ale nevím, co bych měl více udělat, abych dokázal, že Telecom ničemu nebrání, že pro to udělal více než všichni ti mluvkové dohromady. Český Telecom zlevňuje bez ohledu na to, zda je či není monopolní. Když mu byla „IP telefonií nabourána exkluzivita v mezinárodních hovorech, tak to ani nedal k soudu, přestože by klidně mohl. Místo toho se rozhodl připravit službu, která je ekvivalentní. Zlevňujeme internet, podporujeme internetové providery. Všimněte si, že celá ta kampaň byla tažena pouze dvěma firmami, a to ještě shodou okolností těmi, které toho na trhu zatím mnoho nedokázaly. Operátoři, kteří již něco vytvořili – Dattel, Kabel Plus, mobilní operátoři, internetoví provideři – zůstali stranou zběsilé diskuse. Oni vědí, že to není pravda. Jestliže nový zákon říká, že Český telekomunikační úřad je povinen dát každému licenci na jakoukoliv službu, tak proč se proboha mluví o monopolu? Již více než třetina českých domácností je dostupná také přes kabelové televize, přes bezdrátové spoje, přes privátní sítě. To přece není zanedbatelný podíl. Jestliže máme za povinnost se s každým propojit na nediskriminačním základě, zpřístupnit naše zákazníky novým operátorům již od ledna příštího roku, co je na tom monopolního? EURO: Neměla být filozofie, se kterou jste do toho šli, opačná? Neříkat veřejnosti, proč něco nejde, ale spíše mluvit o tom, co je možné udělat pro to, aby volba operátora i přenositelnost čísla mohly být zavedeny co nejdříve? KLÍMA: Nechceme, aby se liberalizovalo na účet Telecomu, aby nějaký úředník na ministerstvu nebo zběsilý podnikatel přišel s požadavkem, že Český Telecom to má dělat zadarmo nebo téměř zadarmo. Jsme proti, aby se věci řešily nějak ad hoc, byrokraticky. Chceme, aby se jednalo o propojovacích smlouvách, aby se šlo cestou pilotních projektů, navázalo se na změny číslovacího plánu, využilo se zkušeností ze západních zemí. Jednoduše řečeno, aby se šlo systematicky. EURO: Vy jste prohlásili, že zavedení těchto dvou nových služeb bude stát asi čtyři miliardy korun. Na co přesně ty miliardy mají padnout? KLÍMA: Musíme koupit, nainstalovat a ověřit nový software, vyřešit problém řízení sítě, billingu (účtování telefonních poplatků – pozn. red.) a další věci. Takto to vyčíslili naši lidé. Upřímně řečeno, já jsem to po nich nepřepočítával. EURO: Zákon ještě musí schválit Senát a podepsat prezident. Pokud se v kontroverzním paragrafu 78 nic nezmění, co uděláte pro to, aby byly nové služby zavedeny dříve než v nejzazším termínu, který zákon určuje? KLÍMA: Především bychom potřebovali, aby volba operátora byla co nejdříve řádně definována. Chceme například vědět, kdo bude vybírat poplatky v případě, že vy, jako účastník napojený na Český Telecom, si skrze nějakou předvolbu zvolíte, že například do Kanady budete volat přes síť Aliatelu. Bude vás inkasovat Telecom nebo Aliatel? Jestliže to bude Telecom, v takovém případě nepotřebuji žádný paragraf 78, ale mohu to vše začlenit do smlouvy o propojení. Taková smlouva totiž říká, že telefonní hovor jde přes nějaké rozhraní a operátor, v jehož síti byl hovor iniciován, vybere od zákazníka sto procent, z toho pak určité procento, podle matematického vzorce, předá druhému operátoru. Jiná varianta by byla, kdyby vám Aliatel poslal fakturu, a my nikoliv. Kdo zaplatí náklady na tu část provozu od vašeho telefonu k rozhraní s Aliatalem? Zaplatí to Aliatel, nebo dostanete ještě druhou fakturu? Já nevím. EURO: Kdo by to měl vyřešit? KLÍMA: Buď nějaký podzákonný předpis, nebo by se mohla ponechat nynější praxe – ať se operátoři dohodnou sami, a pokud se jim to ani po určité době nepodaří, tak v druhé instanci rozhodne regulátor. Tak jako rozhodčí ve fotbale. Je s tím spojená i celá řada dalších otázek. Co když zákazníkovi překopnou drát? Zaplatí opravu Telecom a bude velkorysý vůči Aliatelu, nebo vybere něco i od Aliatelu? A kolik? Pět procent, deset procent? Pro zavedení volby operátora mohou být použity dva základní modely. První varianta je, že službu zaplatí všichni uživatelé, i babička z Orlických hor, ačkoliv sama v životě do Kanady volat nebude. V takovém případě – pokud počítáme, že zavedení služby bude celkově stát čtyři miliardy korun a my máme čtyři miliony stanic – to dělá tisíc korun na jednu stanici. Nebo je tu druhá možnost, že to zaplatí jen ti, kteří službu používají. Když to bude jako ve světě deset procent stanic, na jednu vyjde deset tisíc korun. Najednou nebo ve splátkách dáte tedy deset tisíc a potom začnete pozvolna šetřit. Možná za sto let, nějaká třetí generace, na konkurenci vydělá. EURO: A neměl by ty čtyři miliardy zaplatit Telecom? Zdá se to být hodně, ale vzhledem k tomu, že za posledních pět let firma proinvestovala 150 miliard, číslo tak hrozivě nevypadá. KLÍMA: Proč by ale Telecom měl za to, že někdo jiný mu chce konkurovat, platit? EURO: Protože jeho úkolem bylo se na liberalizaci řádně připravit. KLÍMA: Vždyť jsme se připravili. Samozřejmě existuje určitá představa Telecomu jako dobročinné organizace, ne podnikatelského subjektu. Ideální pro zákazníky by samozřejmě bylo, kdyby vše poskytoval zadarmo, ale potom by neodváděl daně, nemohl by se rozumně privatizovat. Takový model je myslitelný, ale špatný. EURO: V čem se podnikatelská filozofie Českého Telecomu liší od filozofie bývalého SPT Telecom? KLÍMA: V čem se liší? …Snažíme se, aby byl jiný téměř ve všem, zčásti se nám to snad daří, zčásti ne. Firma prochází rozsáhlou transformací, která by měla kromě snižování nákladů, zefektivnění činnosti, pružnějšího zavádění nových služeb také obrátit řídící sílu, driving force, opačným směrem. Zatím vycházela spíše směrem od technologie k zákazníkům, měla by ale jít od prodejců dovnitř firmy. EURO: Ví vůbec Telecom, co si zákazníci přejí? KLÍMA: Ví to více a více, ale pořád ne dostatečně. Základní změna by se měla připravit do poloviny letošního roku. Budou zřízeny útvary zodpovědné za určité segmenty trhu tak, aby byly schopné pro konkrétní segment připravovat individuální integrovanou nabídku. Naši zaměstnanci musí vědět, co si zákazníci přejí a co potřebují, lépe než oni sami. EURO: Nebojíte se třeba kabelových operátorů? Ti mají k dispozici tu pověstnou poslední míli, mají možnost zákazníkům již od počátku příštího roku nabídnout komplexní služby – hlas, obraz a internet přes jedinou přípojku. KLÍMA: Neuvažujeme v kategoriích bát se či nebát. Není to pro nás žádná novinka. Víme, že zejména v Americe představují kabelové televize vážnou konkurenci. Stejně tak se třeba „bojíme a nebojíme mobilů. Je nám jasné, že v budoucnu budeme při větším objemu provozu dosahovat menší míry zisku. To je realita, na tom nic nezměníme a změnit nechceme. EURO: Jak hodláte reagovat na nabídku kabelových operátorů, kteří za paušální poplatek pět set korun měsíčně nabízejí neomezené připojení k internetu? KLÍMA: Nám v průměru bytoví zákazníci platí méně než těch pět set korun. EURO: Ne každý však tráví na internetu tolik, kolik by chtěl nebo pro svou práci potřeboval. KLÍMA: Jedna věc je, že jdeme trvale s cenami dolů – a to jdeme – a druhá věc, že lze s kabelovými operátory dojednat nějaký kontrakt. Můžeme jim nabídnout připojení na naši páteřní síť či nějaký speciální obsah, případně podporu při zavádění služeb. Dokážu si živě představit velmi dobrou spolupráci. EURO: Jste znám jako fanda kabelové televize. Neuvažujete v tomto směru o nějaké akvizici? KLÍMA: Museli bychom být hloupí, kdybychom vůbec neuvažovali. Můj cit ale říká, že by bylo lépe udělat s nimi dlouhodobé propojovací smlouvy, aby vydělaly obě strany. Není ještě nic uzavřeno, je to jedna z mnoha věcí, o které diskutujeme. EURO: Při nástupu do funkce generálního ředitele jste ohodnotil někdejší záměr Telecomu řešit relativně nízkou zadluženost zpětným odkupem akcií (EURO 20/1999) jako nedostatek investiční fantazie. Nyní jste investovali do nákupu internetové firmy M.I.A. Chcete takto pokračovat? KLÍMA: Chceme. Řada dalších akvizic je v běhu. Jak já říkám, budujeme třetí „nohu . Mohu jenom říci tolik, že celý ten velký sektor informací a telekomunikací, jejž obhospodařujeme, bude mít svou klasickou fixní síť, dále mobilní síť a vedle toho vše, co souvisí s internetem – od konektivity přes portály, obsah, elektronický obchod. To je ta třetí noha. Netradiční byznys budeme rozvíjet, a to jak vlastními silami, tak za pomoci akvizic. EURO: Počítáte s tím, že všechny tři nohy, jak o nich hovoříte, budou mít právní subjektivitu? KLÍMA: I kdybych to věděl, tak o tom hovořit nesmím. Řeknu jenom, že ve světě dochází za určitých podmínek k určitým separacím. Jde i o to, jak daleko či blízko od sebe jednotlivé nohy budou. Ta druhá – mobilní EuroTel – subjektivitu má. Jak to dopadne s třetí, o tom se nyní bavíme. Samozřejmě to souvisí s privatizací. Je to nesmírně citlivé. Zvažují se všechny modely legislativního uspořádání. EURO: Co říkáte spekulacím, že zahraniční strategický partner Českého Telecomu, konsorcium TelSource, má zájem právě o datovou a internetovou větev? KLÍMA: Byli by blázni, kdyby neměli. Všichni mají. Kursy akcií fixních operátorů jsou nyní na burzách tak nějak v normě, mobilních několikanásobně nadhodnoceny, akcie firem kolem internetu a elektronického obchodu jsou nadhodnoceny neskutečným způsobem. Naprosto neodpovídají výnosům. Za miliardy se kupují společnosti, které ještě nevydělaly ani dolar. Zda to celé je či není bublina, o tom se nedávno přely i přední mozky v Davosu. Neshodly se. EURO: Dovedete si představit, že by TelSource – přestože by nechtěl kupovat zbylé akcie Telecomu – zůstal jako strategický partner jeho internetové a datové divize? KLÍMA: I k tomu vám nic konkrétního neřeknu. Asi je rozumné, když stát bude privatizovat akcie Telecomu tak, jak vypadají dnes. Že ty akcie i vztahy akcionářů poté začnou žít svým vlastním životem, je jasné. Nelze asi vlastníky v tomto směru k ničemu zavazovat. I nizozemská KPN byla dříve jednou velkou firmou, nyní se přerozděluje a stejně postupuje řada jiných firem ve světě. Mně osobně by se příliš nelíbilo, kdyby se masíčko z kostí obíralo nějak moc dopředu. EURO: Jeden ze závazků, který je uveden v akcionářské smlouvě z roku 1995, hovoří o začleňování Telecomu do mezinárodních aliancí. V tomto směru však Telecom stále nepokročil. KLÍMA: Nelze říci, že se nic neuskutečnilo. Ale vzhledem k tomu, že oproti původním představám se urychlil privatizační proces, je třeba být trochu obezřetnější. My se sice můžeme dohodnout s firmou A, ale potom přijde někdo a řekne „pozor, mohlo by to vadit, kdyby firma B chtěla koupit akcie Telecomu . V každém případě nelze postupovat bezhlavě a bez souhlasu majoritních vlastníků. EURO: Splní firma závazek, že vybaví telefonem všechny firmy a občany, kteří o to požádali? KLÍMA:** Nevyřízených žádostí v nejstarší kategorii, podaných do roku 1990, je nyní asi šest set. Celkově, včetně těch nejmladších, jich je asi 50 či 60 tisíc. V minulosti jich bývalo 500 či 600 tisíc. U složitějších případů, třeba obyvatel horských oblastí, jednáme s regulátorem o náhradním řešení, například přes mobil. Kolem letošního Silvestra zřejmě ještě nějaké nedodělky budou, ale naší snahou je rozhodující počet žadatelů uspokojit. Samozřejmě bez velkého nadšení, jelikož to představuje značnou zátěž. Závazek ale splnit chceme.