Máte lepší startovní pozici než USA

Harvardský profesor David Bloom vidí souvislost mezi zdravím a bohatstvím společnosti

EURO: Tvrdíte, že bohatství státu bezprostředně souvisí se zdravím obyvatel. Jak to? BLOOM: Mnoho ekonomů se ptá, proč jsou některé země bohatší než jiné. Vlastně je to nejstarší otázka ekonomie. Adam Smith ve své knize Bohatství národů vysvětloval onen rozdíl existencí kapitálu. Tak však nelze vysvětlit vše.
Na konci devadesátých let tedy vznikla teorie, že se to týká i lidského kapitálu, tedy vzdělání a dovedností lidí. Ani to však nestačí k vysvětlení, proč přibližně stejně bohaté země mají úplně jiný HDP. Začalo nám proto vrtat hlavou, není-li to zdravím. Platí totiž, že tam, kde jsou lidé zdravější a žijí déle, mají vyšší příjmy oni i celá společnost. Původně jsme si však mysleli, že kauzalita je v tom, že čím jsou lidé bohatší, tím jsou zdravější, protože mají lepší přístup k čisté vodě, stravu i zdravotní péči. Jenže pak jsme si položili otázku: Co když je to obráceně? To byla úplně nová myšlenka. A čím více jsme se jí zabývali, tím větší počet odpovědí na její podporu začalo přicházet.

EURO: Jakých? Máte důkazy? BLOOM: Ano, a docela silné. Existuje už asi stovka vědeckých studií z celého světa, které potvrzují, že zdraví je skutečně motorem ekonomického růstu. Prokázalo se, že v zemi, v níž je průměrná délka života o deset let vyšší než v jiné, je ekonomika o třetinu silnější. Čím je populace zdravější, tím je ekonomika produktivnější. Je to jednoduché a v podstatě dost trapné, že trvalo tak dlouho, než jsme na to přišli.

EURO: Chcete tím říct, že by položka „zdravotnictví“ při tvorbě státního rozpočtu neměla být tou, již politici považují za nutné zlo, utopené peníze? BLOOM: Přesně tak. Je to důležité zjištění pro politiky. Kdybyste se jich zeptala před deseti lety, co je třeba udělat pro růst ekonomiky, řekli by: Vzdělávejte lidi, stavte silnice… Kdybyste jim řekla, že je třeba investovat do zdraví, prohlásili by: Jistě, z etického hlediska je to důležité. A koneckonců se o tom píše i v ústavách, že je to lidské právo. Ale dnes je tu úplně nový argument: Chcete-li pomoci ekonomice, investujte do zdraví.

EURO: Lze vyčíslit, jak moc se to vyplatí? BLOOM: Ano, a o to se nyní snažíme. Měříme, co společnost vloží do zdraví lidí, a zkoumáme, nakolik je ta či ona investice návratná. Je nutné změnit úhel pohledu - nedívat se na tyto peníze jako na výdaj, ale jako na investici. Příkladem je očkování. Návratnost peněz vložených do vakcín je 20 procent. Což je více než u peněz vložených do základního školství. To je přece fantastická investice!
Takže se snažíme pochopit, jaké zdravotnické systémy fungují v jednotlivých zemích. Protože na světě existují státy, kterým sice poskytnete vakcíny, ale nebude to mít efekt. Vakcíny přijdou nazmar, protože tam třeba nemají chladničky, takže se očkovací séra zkazí. Snažíme se tedy zjistit, jaký systém je efektivní. S tím souvisí další důležitá otázka: Kolik má do zdravotnictví dávat soukromý sektor a kolik veřejný?

EURO: Přesně to teď řeší i Česko: Jak reformovat zdravotnictví, aby do něj více přispívali sami lidé? Patříme totiž mezi země s nejnižší spoluúčastí pacientů na světě. BLOOM: Ano, v tom jste tak trochu zakonzervovaný extrém. Je třeba si však uvědomit, že když všechno platí stát, pak každý, kdo se nachladí, běží k doktorovi. Systém se nadužívá. A to je drahé a nemá to pozitivní účinek na zdraví populace, protože se příliš utratí za hlouposti. Ze zkušeností plyne, že lépe funguje dělená zodpovědnost - jednu část platí stát, druhou soukromí investoři a třetí sami lidé. Základní ponaučení z jiných zemí zní: Je dobré mít nástroje, které zabrání nadužívání systému. A další lekce z jiných zemí říká, že zdravotnictví prospívá konkurence. Je důležitá pro zefektivnění výdajů a pro kontrolu výdajů. Což se u vás týká zejména zdravotních pojišťoven.

EURO: Co je podle vás nejtěžší krok reformy? BLOOM: I když to tak nevypadá, zdraví není nic automatického. Není jako vzduch, který dýcháme. Něco nás stojí. A vyložit lidem tuto myšlenku tvoří základ úspěchu. Myslím, že teď je ten správný čas uskutečnit reformu. Protože budete-li čekat až do doby, kdy bude mnoho lidí starých, bude politicky nereálné provádět změny. Je nutné to učinit nyní, přes mladší lidi. Ještě před tím, než se sami budou muset spoléhat na zdravotnický systém.

EURO: Jak však vysvětlit lidem, kteří dosud téměř nic neplatili, že najednou budou muset? BLOOM: Dobrá otázka. A těžká odpověď. Dají se však ukázat příklady zemí, kde tu odvahu neměli a reformy neudělali. Třeba Kuba. Musíme si uvědomit, že zadarmo nemůžeme mít všechno. Společnost, která by byla schopná všem lidem zaplatit veškerou péči, neexistuje. Pokud se k reformám neodhodláte dnes, ale až za deset patnáct let, vznikne problém.

EURO: Existuje nějaký, řekněme, „ideální“ poměr mezi soukromými a veřejnými penězi, které jdou do zdravotnictví? BLOOM: To se v každé zemi dramaticky liší. Ale Česko je opravdu extrém. Na druhé straně určitě není nutné následovat Spojené státy, které do zdravotnictví dávají šestnáct procent HDP. Hrozivá část z nich se přitom spotřebuje na poslední tři měsíce života, kdy jsou lidé už těžce nemocní a využívají drahé přístroje a léky, které jim neprodlouží život, ale zajistí jakous takous kvalitu posledních chvil. Nejde už o léčbu. Jde jen o to udržet je při životě. I proto zjišťujeme, kam státy peníze vkládají a kam je efektivní je dávat. Není-li náhodou lepší dát je z těch posledních tří měsíců života spíše do prevence.

EURO: A co z toho? Pokud vložím dolar do prevence, vynese mi deset dolarů jinde? BLOOM: Ano. Investujete-li do zdraví v chudších zemích, zdravější populace žene ekonomiku a vytváříte si nové trhy. To je také argument, proč by bohaté státy měly dávat peníze do zdraví v těch chudých. Navíc jestliže je někde problém se zdravím a lidé se tam dožívají průměrně třeba jen 49 let, je to dost silný indikátor selhání státu. Investování do zdraví v chudých státech je tak zároveň investicí i do jejich geopolitické stability.
Před pár lety vypracovala CIA, která sleduje selhání států v celé řadě oblastí, zajímavou studii. Dokázala, že vůbec nejsilnějším indikátorem selhání státu je nárůst kojenecké úmrtnosti. A jsme zpátky u vakcín a prevence. Je skvělé, že máme účinné vakcíny proti záškrtu nebo černému kašli. Stále však jimi není očkováno okolo 20 procent světové populace dětí. A jsem rád, že Gordon Brown ještě dříve, než se stal premiérem, dokázal přesvědčit několik vlád, aby se zavázaly, že dlouhodobě - každý rok - investují peníze do imunizace populace v rozvojových státech. Mimochodem - mezi státy, které budou podporovat ty chudší, patří i Brazílie, která je považována také za rozvojovou zemi. Je vzrušující vidět, že si politici už uvědomují, že zdraví je investice.

EURO: Využívají výsledky vašich výzkumů politici ve Spojených státech? BLOOM: V Americe je asi 40 milionů lidí, kteří nemají zdravotní pojištění. Což dokazuje, že můžete být hrdí na to, že váš výchozí stav je jiný. Určitě lepší, než o co se právě snaží vláda v USA - zjistit, jak zahrnout do systému i ty nepojištěné. Podaří-li se to, lidé budou zdravější a ekonomika poroste. Nejste tedy jedinou zemí, která se pokouší uskutečnit nějakou reformu. Startovní pozici však máte lepší.

David E. Bloom Profesor ekonomie a demografie na Fakultě veřejného zdravotnictví Harvardovy univerzity v Bostonu. Působil jako konzultant Světové banky či Světové zdravotnické organizace a je držitelem řady cen - například Galbraith Award za kvalitu výuky ekonomie. Věnuje se výzkumu, jak souvisí zdraví národa s ekonomickou prosperitou či jaký zisk přinášejí investice do prevence. Má v úmyslu napsat práci o zdravotnických reformách v Česku a na Slovensku.