Stát chce prodat spíš holding než dceru
Ačkoliv byl prodej strojírenské dcery ostravských Vítkovic již zahájen, stát uvažuje o tom, že zvolí odlišný postup. Týdeník EURO byl z důvěryhodných zdrojů blízkých Fondu národního majetku (FNM) informován, že aktuální návrh se netýká prodeje dcery, ale celé mateřské společnosti, a tím i všech podniků na ní navázaných. Prodávat by se totiž měl podíl 67 procent FNM v holdingu Vítkovice spolu s pohledávkou České konsolidační agentury (ČKA) ve výši 2,5 miliardy korun. „Tento postup ještě neprošel schvalovacím řízením a muselo by se kvůli němu měnit usnesení vlády, ale zase by se Vítkovice vyřešily jako celek,“ uvedl zdroj. Holding by při takovém scénáři dostal nového majitele, který by si o dalším směřování a rozvoji jednotlivých oborů rozhodl již na základě svých představ. Pokud by se měla prodávat samostatně jen dcera Vítkovice Strojírenství, tak by otázka vysoké pohledávky ČKA za holdingem čekala stále na vyřešení. Proto s novým návrhem souhlasí údajně nejen fond, ale také představitelé konsolidační agentury. Vedení holdingu v čele s generálním ředitelem Vladimírem Bailem přitom ještě loni v prosinci plánovalo, že strojírny budou mít nového majitele do konce letošního prvního pololetí.
Škoda ve Vítkovicích?
Mezitím však investiční poradce - firma Deloitte & Touche - začal prodej organizovat na základě původního plánu. Koncem loňského roku vyšly v tuzemských i zahraničních médiích inzeráty nabízející až sto procent základního jmění podniku Vítkovice Strojírenství. Údajně odpovědělo několik desítek zájemců, a to jak seriózních, tak spekulativních. „V současné době očekáváme potvrzení zájmu ze strany investorů, kteří dostali zkrácené profily firmy,“ uvedl Bail. Na přelomu února a března si potenciální kupci ověří stav firmy v data roomech. Není však příliš pravděpodobné, že by se investora podařilo nalézt již do konce června, jak management původně předpokládal. Vzhledem k tomu, že nejzajímavější obor podniku – lodní výroba – je celosvětově v recesi, nelze očekávat příliš široký okruh zájemců. Někteří skeptici dokonce vůbec nepočítají se strategickým partnerem. Míní, že potíže na světovém trhu, a tedy nechuť konkurentů zatěžovat hospodaření akvizicí, by měl spíše překlenout finanční investor. Z takového partnerství však není agentura nijak nadšená, a to vzhledem k nepříliš příznivým hospodářským výsledkům. Strojírny totiž údajně vykazují provozní ztrátu, a s ní by si prý poradil lépe kupec z oboru. „Strojírny jsou velké sousto, zaměstnávají 3300 lidí, roční objem výroby přesahuje 4,5 miliardy korun, proto by měly dostat strategického zahraničního investora, který zajistí trh, zakázky a investice,“ doufá jeden z představitelů podnikových odborů Bohumil Osmančík. Týdeník EURO má informace, že o Vítkovice by se mohla zajímat například plzeňská Škoda. Sloučením se Škodou Steel by totiž vznikla největší fabrika na výrobu klikových hřídelí na světě. Tato myšlenka ostatně není nová, uvažovalo se o ní již před třemi lety, poté, co plzeňské strojírny dostal pod taktovku generální ředitel Martin Roman se svým týmem. Pro spojení hovoří synergické efekty a také to, že vítkovická výroba hřídelí má prapůvodní kořeny v Plzni, a oba tyto provozy dosahují zajímavých ekonomických výsledků. „Nyní se plně soustředíme na převzetí Škody Holding a o ničem dalším neuvažujeme. Až se však rozhodneme, které obory budeme dále rozvíjet, můžeme přemýšlet o další akvizici,“ uvedl ředitel komunikace společnosti Appian Petr Pudil.
Pozor na velké oči.
Firma Vítkovice Strojírenství vznikla jako samostatná dcera loni k 1. listopadu se základním kapitálem 2,1 miliardy korun. Stěžejními produkty podniku jsou lodní komponenty, zařízení vysokých pecí a oceláren, válcoven a těžebních komplexů. Ředitel mateřské společnosti Bail se domnívá, že strojírenství by nyní mělo být životaschopné, protože nová firma je zcela očištěná od závazků z minulosti. Jenže zapomíná připomenout, že strojírny se stále opírají o pomoc státu, využívají totiž 650 milionů korun úvěru od státní akciovky Osinek. Představitelé ostravského podniku zatím nechtěli zveřejnit loňské výsledky, hovořit o nich budou až počátkem února. Uvolnili pouze informaci, že tržby za první kvartál zřejmě dosáhnou výše 800 milionů až jedna miliardy korun. A to není bůhvíjaký výkon. Lodní výroba, která je sice velmi zisková, momentálně prožívá rapidní pokles poptávky v celé Evropě, ostatní produkce dosahují rentability jen na hraně a jaderné strojírenství nemá už téměř žádnou perspektivu. Podnik dosud výraznou změnu neprodělal, stále ještě zaměstnává vysoké procento administrativních pracovníků. Aby mohl účinně snižovat další náklady a zajistit konkurenceschopnost, je nutné investovat do technologie alespoň tři čtvrtě miliardy korun. A pak ještě zbývá najít výhodný trh a zakázky.
Přestože byl do nové dcery vložen majetek očištěný od minulých závazků ve více než dvoumiliardové hodnotě, a přestože mají strojírny určitý pozitivní potenciál, nelze tedy snít o příliš vysoké ceně. Ta se bude totiž odvíjet spíše od schopnosti podniku generovat další zdroje.
