Střední a východní Evropa byla v uplynulých letech za bankovního otloukánka
Fakt, že se česká delegace v Bruselu koncem roku rozhodla nezapojit do projektu takzvané bankovní unie, můžeme kvitovat jen s povděkem, byť Češi nechali celý podnik projít. Zajímavá byla ovšem takzvaná česká výjimka, která by měla zaručit, že se zahraniční vlastníci českých bank nepokusí vysát zdejší velmi výdělečné finanční domy směrem k jejich matkám. Mohli by tak totiž velmi snadno učinit pomocí přeměny dceřiných bank na pouhé pobočky. Vysávání českého bankovního kapitálu je vůbec zajímavé téma. Česká národní banka ho sama velmi často zmiňuje a zarputilost, s jakou přesvědčuje o neexistenci reálného nebezpečí, by mohla velmi snadno napovídat o opaku.
V té souvislosti si zaslouží pozornost graf zveřejněný v poslední zprávě BIS (Bank for International Settlements). Je z něj jasně patrné, že střední a východní Evropa byla v uplynulých letech za bankovního otloukánka. V podstatě od počátku krize omezovaly matky přísun kapitálu do zdejších dcer, šlo přitom o pokles blížící se často až deseti procentům za čtvrtletí. Zpráva zároveň uvádí, že z 90 procent lze tento drastický úbytek půjček v našem regionu odůvodnit ekonomickou situací v domácí zemi bankovní skupiny. Zdá se tedy, že i přes přísný dohled a opěvovanou českou výjimku není zdaleka vyhráno.
Že je český bankovní sektor celý v zahraničních rukou, zkrátka může být někdy velmi nevýhodné.
O autorovi| TOMÁŠ PLHOŇ, plhon@mf.cz
