Menu Zavřít

Matriarchát: ztracený ráj, nebo hudba budoucnosti?

16. 12. 2017
Autor: Profimedia.cz

Pokus o praktické osvobození ženy v sovětském Rusku dopadl katastrofálně. Muži utekli od rodin a děti zůstaly na krku opuštěným ženám bez výživného.

Pověstem o Amazonkách radši nevěřte, stejně tak ani zasvěceně se tvářícím teoriím, že minulost lidstva patřila matriarchátu. Dnešní feministky by možná nebyly až tak nadšené, kdyby přihlédly k dobovému politickému kontextu. Původní hypotézu popsal ve spisu Das Mutterrecht před více než 150 lety basilejský právník a historik náboženství Johann Jakob Bachofen a na politické uvědomělosti jí o čtvrtstoletí později dodal Bedřich Engels v Původu rodiny, soukromého vlastnictví a státu (1884).

Matriarchát byl jakási málo pokročilá evoluční etapa, kterou po nástupu usedlého zemědělství vystřídalo hromadění majetku. Místo toho, aby ženy nadále každému dítěti dopřály vlastního tatínka, nastoupily monogamní svazky a patriarchát. Vývoj nezadržitelně spěl přes feudalismus a kapitalistické vykořisťování až k Marxovi s Engelsem, kteří si místo vykládání dali za cíl svět změnit. Pokus o praktické „osvobození ženy“ v sovětském Rusku 20. let minulého století dopadl katastrofálně. Mnozí muži utekli od rodin za mladými ženami bez závazků a děti zůstaly na krku opuštěným ženám bez výživného. Jak říkají Rusové: „Eksperiment ně udalsja.“

Bachofen s Engelsem o domnělé éře matriarchátu spíše spekulovali, než aby svoje hypotézy podepřeli nějakým empirickým poznatkem z evoluční antropologie, případně prokazatelnými archeologickými nálezy.

Tříprocentní menšina

Jen asi tři procenta savců jsou monogamní, často s výrazným pohlavním dimorflsmem, kdy samci bývají typicky výrazně větší a mnohdy i vybavení dalšími znaky (hříva, parohy, zbarvení). Mezi vyššími primáty žijí v párech pouze giboni, kteří jsou ovšem lidem zároveň nejvzdálenější. Gorily žijí v polygamních harémech vedených dominantním samcem, přičemž střídání vůdce bývá občas spojeno s tím, že zabije mláďata po svém předchůdci. Šimpanzi tvoří konkurenční tlupy, které dovedou plánovat něco na způsob dobyvačných výprav, loví jiné druhy pro maso a znají infanticidu (zabíjení mláďat) jak ze strany nepříbuzných samců, tak ze strany nepříbuzných samic. Dominantní samci orangutanů sice žijí osaměle, ale vypadají díky svému mnohem většímu vzrůstu a lícním lalokům úplně jinak než podřízení samci, podobní spíše samicím a polovičního vzrůstu. Betasamci jsou sice tolerováni, ale odborně řečeno, reprodukční úspěch nemají, neboť dominantní samci jsou otci většiny potomků všech samic ve svém teritoriu. Dokud vládnou.


Esej: O diverzitě a inkluzi

 Ilustrace k eseji O diverzitě a inkluzi


Představu matriarchátu z počátků dějin naplňuje jenom jeden druh našich nejbližších příbuzných - šimpanzi bonobo, řešící konflikty velice častými intimními kontakty a francouzskými polibky. V takovémto prostředí a za přítomnosti většího počtu potenciálních otců není paternita jasná bez genetických testů ani v zoologických zahradách.

Lovci savců a sběrači měkkýšů

Evolučně jsme od nich vzdáleni několik milionů let, ale současné antropologické výzkumy mezi lovci a sběrači nepotvrzují ani tak existenci matriarchátu, jako spíše rovnost mezi pohlavími založenou na dělbě práce, která závisela na ekosystému, v němž naši předci žili. Společnost, která získávala převážnou část energetické potřeby sběrem měkkýšů na mořském pobřeží v oblasti, kde nejsou konkurenční predátoři, se nutně odlišovala od té, která se živila lovem velkých savců, kde síla a agresivita byly zapotřebí a šelmy braly člověka jako kořist.

O mimořádné ekologické plasticitě lidí, kteří byli schopni se přizpůsobit všemu, počínaje Afrikou až po Arktidu nebo Austrálii, není pochyb, ale také z toho nebudeme vyvozovat, že postavení žen bylo kdysi všude podobné, protože nemohlo být.


Přečtěte si o sexismu v Silicon Valley:

Noční můra místo práce snů: v Silicon Valley vládne testosteron

 Žena, binární kód, ilustrační foto

bitcoin_skoleni


Podstatné je zjištění, že dodnes vidíme mezi velmi odlišnými etniky různě rozesetými po světě ta, která dávají ženám výsadní postavení, v kulturách, jež jsou usedlé, zemědělské a znají akumulaci majetku. Když se majetek hromadí a dědí po přeslici, je to samozřejmě hluboce v rozporu s tím, jak viděl vývoj Bachofen nebo Engels, ale o to je to pozoruhodnější.

Matriarchát ve světě

Hopiové, Zuniové – jihozápad USA
Jedna z nejznámějších matriarchálních společenství najdete mezi Pueblany, indiánskými kmeny žijícími v patrových hliněných komplexech na území dnešní Arizony a Nového Mexika, například Zuniové nebo Hopiové. Ženám patří obyd lí i zemědělská půda, muži bydlí se svými manželkami de facto u tchyně, ale významnější roli v řízení domácností sehrávají strýčkové (bratři matek).  Hopiové, Zuniové
Akanové – Ghana a Pobřeží slonoviny
Akanská společnost není klasický matriarchát, ale postavení mužů je odvozeno od jejich mateřské linie. Není možné si vzít za manželku ženu ze stejné mateřské linie, ovšem manželka, jež je z jiné linie, patří k jinému klanu. Dědictví přechází nikoli z otce na syna, ale na synovce po sestře. Opravdu jsem se snažil pochopit ekonomickou logiku tohoto schématu dědění majetku, ale dosud se mi nepodařilo najít jeho smysl. Z hlediska akumulace kapitálu mi to vždy vycházelo jako velmi demotivující, což samozřejmě neplatí pro matriarchát jako takový, ale dovedu si představit matriarchát, který je jednoznačný, třeba po nejstarší/nejmladší dceři, cokoli si o tom myslíte.  Akanové
Khásiové, Garové, Najárové – severovýchodní Indie
U etnika Garo dědí majetek po matce nejmladší dcera, čímž je alespoň zajištěno, že se nedrobí. Společnost nežije v matriarchátu, protože vybraný manžel majetek spravuje. U starších dcer je to komplikované, muže v podstatě musí „ulovit“ a proces představuje několik iterací českého „únosu nevěsty“, akorát přesně naruby. Nedozvěděl jsem se, jak řeší situaci, kdy dcery prostě nejsou, ale nějaký defaultní scénář mít musejí.  Garové
Mosuové – jihozápadní Čína
Mosuové jsou sice nepočetné, asi čtyřicetitisícové tibetobarmské etnikum v miliardové Číně, ale těší se mimořádné pozornosti majoritní čínské společnosti. Především díky svému svéráznému životnímu stylu, kdy ženy volí „průchozí partnery“ na jednu noc i delší angažmá podle svého uvážení, takže tradičně ani nerozlišovaly otcovství dětí, a matrilineárnímu dědění majetku. Majoritní Chanové za nimi jezdí jako turisté-voyeuři. Vyplácí se to, ale tradiční společenství upadá. V matriarchálních společnostech žijí i další etnika na pomezí jižní Číny a Indočíny, například Jao, Miao nebo Tan.  Musuové
Minangkabau – Sumatra Minangové
Minangové jsou početné etnikum (asi osm milionů) ze západu centrální Sumatry, které má vyspělou materiální zemědělskou kulturu včetně velmi typické lidové architektury, přijalo islám, a přesto nese stopy matriarchátu, kde se tradičně dědil majetek z matky na dceru a potomci mužského pohlaví obvykle zkoušeli štěstí na „vandru“. Minangové hodně ctí vzdělání a jejich diaspora byla a je velmi úspěšná. Také v kulinární oblasti zanechali Minangové stopu: rendang – velmi aromatické, dlouho tažené ragú původně z buvolího masa, je jenom jedním z pokrmů, které Minangové rozšířili po značné části Indonésie a v Malajsii. S trochou štěstí si jej můžete dát i v Praze. Minangkabau

Dále čtěte:

Děti z genderově neutrálních školek budou úspěšnější, tvrdí psychologové

Esej: Malé dějiny politické korektnosti

Britská „kulturní revoluce“: Nechceme se učit o bílých filozofech


  • Našli jste v článku chybu?