Italský premiér si i přes četné skandály udržuje pozici muže číslo jedna
Nedávno mě zaujala zpráva, že jistá zájmová skupina usiluje v Itálii o blahoslavení předsedy vlády Silvia Berlusconiho. Recese? Samozřejmě. Zajímavé na tom však je, že internetové stránky Berlusconi Beato (Blahoslavený) navštívilo během tří dnů více než 170 tisíc lidí. Většina z nich uvěřila, že jde o vážnou iniciativu. Takové renomé – ať už kladné, nebo záporné – má pro část italské veřejnosti kontroverzní muž, který posledních patnáct let řídí či přinejmenším výrazně ovlivňuje dění v zemi. On je však – dle svého maxiega – ještě něco víc. Již dávno se prohlásil za spasitele Itálie a víru v něho stále neztrácí více než polovina voličů. Přitom bilance jeho vlád není bůhvíjaká. Z čeho tedy pramení trvalá důvěra ve schopnosti Silvia Berlusconiho?
V domácích médiích (jež neovládá Berlusconi) i v těch zahraničních se posledního půl roku propírají nejnovější aféry italského premiéra. Orgie s mladými dívkami, placené prostitutky, rozvod, urážka poslankyně, trapné a ještě trapnější vtipy na mezinárodní scéně, válka se soudci, jež momentálně vyústila v Berlusconiho ztrátu imunity. V popředí zájmu se drží i jeho napjaté vztahy s katolickou církví nebo stížnosti na omezování svobody tisku… Není toho málo ani na supermana Berlusconiho typu. Nečekejme však od Rytíře, jak se mu mimo jiné přezdívá, že se lehce vzdá a třeba odstoupí z funkce. Kdepak! Bohatýr Silvio opráší zbroj a vytáhne do boje.
LEVIČÁCI VEN!
„Perzekuce přirozeně pokračuje. Nikdy bych si byl nepomyslel, že by levicoví soudci mohli schválit zákon o mé imunitě,“ prohlásil po říjnovém výroku ústavního soudu Berlusconi (mimochodem soudci to učinili poprvé už v roce 2004, kdy odmítli podobnou „na míru šitou“ normu) a ostře napadl i prezidenta Giorgia Napolitana. Řekl o něm, že je známo, na které straně je. Označit protivníky, kteří ho obtěžují, za levičáky, je typická Berlusconiho taktika. A na mnoho Italů a jejich obavy a předsudky zabírá. Nevolení soudci, intelektuálové a jiní profesní experti – jedním slovem levice – premiéra, oběť a cíl všelijakých komplotů a kampaní, jen zdržují od důležitějších povinností. „Prostě budu muset ukrást několik hodin své práce šéfa vlády, abych se mohl věnovat procesu.“
Ztráta imunity nejvyšších představitelů státu včetně Berlusconiho znamená, že proti premiérovi budou obnoveny nejméně dva procesy. Jeden se týká uplácení svědků a druhý pochybného způsobu nabytí televizních práv společnosti Mediaset, mediální vlajkové lodi Berlusconiho rodiny (viz Obživlé kauzy).
„Nejlepší obranou je útok,“ říkával už Napoleon. A v tom je rodák z Milána mistrem nad mistry. Použije všechny dostupné prostředky, aby eliminoval jakékoli námitky oponentů.
Přizpůsobit si italskou justici k obrazu svému se snaží už léta. A koneckonců se mu to i daří. Vždyť za mříže se jako odsouzený zločinec ještě nepodíval, i když se o to nenávidění soudci a prokurátoři nejméně v deseti kauzách docela snažili. I v tomto směru má však Rytíř nejvyšší ambice. „Jsem pro reformu ústavy, která se chytí za správný konec a umožní v naší zemi skutečnou demokracii – nevystavenou svévoli profese, jež nemá volební legitimitu,“ prohlásil v polovině října.
Jeho hlavní zbraní jsou média, jejichž je v Itálii faktickým vládcem. I těch státních. Vždyť například předsedu veřejnoprávní televizní stanice RAI schvaluje vláda. Informujete o mně špatně? Kritizujete mě? Máte padáka. Tento publicistický pořad se mi nelíbí, neodvysílá se. V televizi všechno vysvětlím a Italové budou vědět, jak to je… Žaloby na prestižní zahraniční noviny nejsou výjimkou. Tak to chodí za éry Berlusconiho.
Jeden z nejbohatších občanů Itálie má navíc na své straně to nejdůležitější – voliče. To je pro mnohé největší záhada. Dle říjnového průzkumu institutu Ipsos by premiérova strana Lid svobody v případných nových volbách získala 55,9 procenta hlasů. To je ještě téměř o dvě procenta více než v loňských volbách, kdy s převahou porazila levici. Navíc, jak píše deník La Stampa, téměř 69 procent Italů důvěřuje Berlusconiho schopnosti vládnout i jeho kompetentnosti. „Je to jediná osobnost, která je schopná pokračovat v projektech pro Itálii,“ napsal liberální list. Bez ironie!?
ZEMĚ CHŘADNE
„Jsem – a nejen dle sebe – nejlepším premiérem, jakého dnes můžete mít,“ sdělil nedávno skromně svým Italům Berlusconi. Takový je. Veřejné mínění v jeho prospěch se však asi moc rozumem neřídí. Když se v roce 1994 stal tento bohatý byznysmen poprvé premiérem, působil ještě svěže apoliticky. Jako nepřítel daní proklamoval, že pokud je nezruší, tak určitě aspoň sníží, na což slyšeli malí obchodníčci – páteř italské ekonomiky. Nebál se prohlásit, že si poradí s imigranty, kteří se stěhovali do sousedství a brali jistotu práce obyčejným dělníkům. Levice, zdiskreditovaná korupčními skandály, proti těmto a dalším slibům neměla šanci. Pokud měl někdo vést Itálii do 21. století, byl to právě Rytíř Silvio. Bohužel většinou zůstalo jen u slibů a naplnily se obavy, že vstupem do politiky chtěl Berlusconi pomoci hlavně svým zadluženým firmám a sobě zajistit poslaneckou imunitu před soudy. Před zájmy země dostaly přednost vlastní politické a ekonomické přežití a sebeprezentace.
Současná Itálie má nejstarší populaci v Evropě a druhou na světě – po Japonsku. Imigranti, kteří zásobují pracovní trh, jsou zneužíváni a zlořečeni. Výdaje na penze požírají státní rozpočet. Komerční infrastruktura je zesláblá stejně jako ekonomický růst. Přitom až do počátku devadesátých let Itálie v prosperitě konkurovala nejlepším v Evropě. Od té doby klesla téměř na chvost a Mezinárodní měnový fond odhaduje, že se její letošní HDP propadne o 5,1 procenta. To je mnohem horší výsledek, než dosáhnou jiné země eurozóny. Veřejné školství je obrovská potíž (ze zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – OECD – mají dle jejích údajů horší výuku jen v Mexiku a v Turecku). Na Mafii je právo stále krátké – odhady hovoří o ziscích až 130 miliard eur ročně pro organizovaný zločin. Berlusconiho politika selhává ve všem. Dokonce i daně letos zřejmě zvýší. Rychle, během několika dní, šly prosadit vždy jen zákony, jež pomohly zbavit premiéra-podnikatele obvinění ze střetu zájmů a korupce.
Na mezinárodní scéně pak Berlusconiho skandály a trapasy nejen pobuřují, ale přímo škodí italským zájmům. A pokud pronese vysoce nekorektní vtip dokonce dvakrát v průběhu několika měsíců, nemělo by se vážně uvažovat o duševním zdraví dotyčného jedince? „Mám vás pozdravovat od muže, který se jmenuje, který se jmenuje… počkejte, je to někdo opálený – Barack Obama!… Nebudete tomu věřit, ale opalovat se na pláž šli ve dvou, protože i jeho žena je opálená!“ řekl předseda vlády za potlesku přítomných členů partaje při zmínce o účasti na zářijovém summitu G20 v americkém Pittsburghu. Přitom za podobná slova již v minulosti sklidil kritiku.
Itálie je stále sedmou největší ekonomikou světa a patří do většiny klubů, v nichž se druží nejmocnější. V poslední době se však několikrát ocitla na vedlejší koleji v důležitých diplomatických jednáních. Řím například není členem kontaktní skupiny, která vyjednává s Íránem o jeho jaderných zbraních. Berlusconimu však zůstává přinejmenším jeden důležitý spojenec a přítel – ruský premiér Vladimir Putin. Nezapomínejme – Rytíře není radno podceňovat, vždy má připravená nějaká zadní vrátka.
BOHATÍ JAKO JÁ
Pořád se mi vnucuje základní otázka. Proč Berlusconi? Copak ti Italové nemají někoho lepšího? Možná podstatu problému vystihl sám veliký Rytíř, když jednou pravil: „Jsem jedním z nich. Byl jsem chudý. Zajímám se o věci, které zajímají i ostatní. Miluji fotbal. Směji se. Miluji druhé lidi. A k tomu všemu krásné ženy.“ Tak nějak vnímám klišovitý prototyp obyčejného Itala. Že by premiér splňoval představu průměrného voliče, jak má vypadat jeho volený zástupce?
Když se v první polovině devadesátých let italský politický systém otřásl v základech, přišel Berlusconi a zaplnil vakuum. Vypracoval se od píky, stal se mediálním magnátem a nejbohatším mužem v zemi. Proč by nemohl být i premiérem? Přidal k tomu blyštivý úsměv a s heslem „můžete být bohatí jako já“ vyhrál. S familiárním Silviem přišla jakási politická stabilita po chaosu, kdy se vlády 50 let střídaly rok co rok a levice i pravice byly paralyzované. Mnozí Italové si řekli – budu raději volit „ďábla“, kterého znám. Rovněž proto, že alternativa s vládnutím Romana Prodiho byla zřejmě ještě horší.
V jakékoli zemi s normální politickou kulturou (Česko mezi ně nepočítám) by Berlusconi určitě v politice už dávno nebyl. V Itálii však mají ještě jiný problém. Marně se hledá nástupce, který by ho v italské pravici plnohodnotně nahradil. Několik jmen se zmiňuje: šéf Fiatu Luca Cordero di Montezemolo, dlouholetý Berlusconiho spojenec s fašistickou minulostí Gianfranco Fini, ekonomický ministr Giulio Tremonti, ministr zahraničí Franco Frattini či guvernér centrální banky Mario Draghi. Je mezi nimi opravdový zachránce Itálie?
Zajímavé je, že poslední premiérovy eskapády moc nekomentuje jiná mocná klika v zemi – katolická církev. Mají snad tamní kruhy nějaké nové informace shůry? „Vatikán přemýšlí v řádech staletí, neřeší záležitosti všedního dne,“ vysvětluje jeden místní pozorovatel. Čeho by asi papež dosáhl, kdyby se vyjadřoval k premiérovu morálnímu úpadku? Možná by se jen v některém z jeho plátků opět dočetl o svém „středoevropském“ přízvuku, nebo ještě něco horšího. Ale koneckonců Berlusconi je nejen politický lídr, miliardář a mediální magnát, ale i 73letý muž s kardiostimulátorem po operaci rakoviny prostaty. Možná zmizí dříve než později a jeho politický program s ním.
Trochu drsný přístup. Co jiného si však počít s Rytířem v neprůstřelném brnění? Možná na něco podobného spoléhají i ti, kterým Silvio Berlusconi už dlouho vadí, ale na otázku, co s tím dělají, jen krčí bezradně rameny.
***
BOX
Obživlé kauzy
Soudní procesy, jež by mohly být znovu otevřeny poté, co premiér pozbyl imunitu.
PŘÍPAD MILLS: Berlusconi čelí obvinění, že v roce 1997 zaplatil svému bývalému britskému právníkovi Davidu Millsovi za falešné svědectví ve dvou procesech z devadesátých let úplatek ve výši 600 tisíc dolarů (asi 10,5 milionu korun) z údajných tajných fondů, které vlastní společnost Mediaset ovládaná Berlusconiho rodinou. Mills byl letos v únoru odsouzen na 4,5 roku za křivé svědectví v Berlusconiho prospěch. Obdobně jako Berlusconi tvrdí, že je nevinný, a proti rozsudku se odvolal. Proces proti Berlusconimu ve stejné kauze byl loni v říjnu pozastaven na základě sporného zákona o imunitě.
MEDIASET: Týká se způsobu nabytí televizních práv společnosti Mediaset. Dvě zahraniční firmy kontrolované Berlusconim údajně zakoupily od jedné americké společnosti televizní práva, která pak od nich za přemrštěnou cenu koupil Mediaset. Měl se tím vyhnout v Itálii placení daní a vytvořit černý fond k podplácení. Soudní proces byl zahájen v listopadu 2006. V této kauze budou slyšení obnovena již 16. listopadu tam, kde loni 26. září na mrtvém bodě skončila.
SENÁTOŘI: Další případ se točí okolo obvinění, že mnoha senátorům byly nabídnuty úplatky, aby se připojili k Berlusconiho táboru v roce 2007, kdy byl vůdcem opozice.