Překvapilo vás, že se Pavel Telička stal nejpopulárnějším politikem?
- ano 50,0 %
- ne 44,6 %
- nevím, nemám názor 5,4 %
Z průzkumu agentury STEM v březnu vyšel zajímavý verdikt. Nejpopulárnějším politikem se stal český eurokomisař Pavel Telička. Se svými 66 procenty hlasů porazil o dvě procenta ministra vnitra Stanislava Grosse, který dlouhodobě obsazuje první příčku této ankety. Ještě štěstí, že agentura zařadila mezi politiky Teličku pouze výjimečně. Napříště se totiž eurokomisař v dotazníku o oblíbenosti ocitne mezi zástupci nejvyšších institucí republiky. Výsledkem průzkumu byli překvapeni také účastníci Manažerského barometru. Na padesát procent dotazovaných neskrývá rozpaky, ale necelých 45 procent dotazovaných překvapeno nebylo.
První odpověď znovu otevírá kauzu Teličkovy minulosti: „Nechtěla jsem věřit dlouho v dekadenci této země, ale asi to signalizuje, že chameleoni, kteří vstoupili do KSČ, aby si již od raného věku zajistili kariérový postup, je něco zcela normálního a většině lidí blízkého.“
Následující reakce je s výběrem českého eurokomisaře zcela nesmířlivá: „Záležitost má další rozměry, dle mého názoru výrazně důležitější než údiv nad vznikem a popularitou politika Teličky. Samostatnou katastrofickou kapitolou je schválení a akceptování nemorálních a nemravných (vždy nejvýhodnějších) životních postojů. Pan Telička, náš nejvyšší Evropan, se toho stal symbolem. Menšino, bijte na poplach, nebo emigrujte!“
Proč by to v případě výběru našeho zástupce do Bruselu mělo vypadat jinak než v domácí politice? „Je to výraz zoufalství nad politickou scénou, která nabízí pouze okoukané tváře lokálně myslících politiků, neschopných pochopit a využít historickou šanci, kterou nám dává vstup do unie. Absurdní situaci nejlépe ilustruje fakt, že máme proevropskou levicovou vládu, i když většina levicových voličů se vstupu do unie obává, a máme euroskeptickou pravicovou opozici, i když většina pravicových voličů je proevropská.“
Určitým despekt ke způsobu, jakým zmíněné průzkumy vznikají, vyjádřil autor následujícího ohlasu. „K těmto průzkumům oblíbenosti obecně: agentury by měly zveřejňovat i metodiku, kterou při nich používají. Pravděpodobně je občanům předložen seznam politiků, u kterých mají vyznačit, zda je u nich politik oblíben, neoblíben, či jim nevadí. Z toho mi ale potom vychází, že nejoblíbenějším politikem je většinou ten, který nikomu nevadí. Nevím, jestli je to dobře a zda to skutečně o něčem vypovídá.“ Stručné a lakonické shrnutí ve svém stanovisku předložil jeho kolega: „Nejoblíbenějším politikem je v této anketě vždy ten, který vadí nejmenšímu počtu lidí.“
V úsměvném duchu zazněly další dvě reakce, které se uchýlily k říši pohádek, kde si autoři odpovědí vybrali své vlastní hrdiny: „Musím říci, že jsem byl opravdu velmi překvapen, že se právě Pavel Telička stal nejpopulárnějším politikem, neboť jsem si nějak nebyl schopen uvědomit, kterou stranu tento člověk vlastně reprezentuje. Že by ještě stále KSČ? Nebo už KSČM? Nebo třeba NEI? I když Doly Buster bude asi těžko konkurovat kdokoli. Jestli to tak půjde dál, zanedlouho se může nejpopulárnějším politikem stát třeba Dr. Sládek, Jiří Kajínek a další ´výtečníci´. A pokud si již budeme vybírat právě z takových kandidátů, měl by být nejpopulárnějším politikem dozajista maxipes Fík, neboť je to dobře vychovaný pes, přestože bydlí jen v garáži, nepracuje načerno, nepodvádí stát a nechce nepřiměřeně velké sociální dávky, a navíc má rád Áju!“ A druhá odpověď zní: „Jsou-li na špičce tolik měsíců Gross s Buzkovou, může tam být klidně i Telička nebo Hurvínek s Máničkou. Výsledek je stejný.“
Poslední respondent se pokusil o celkový evropský pohled, v němž se český eurokomisař najde: „Je to dáno tím, že lidé vnímají Teličkovu vyrovnanou osobnost kombinovanou s vysokou odborností jako určitou protiváhu a protiklad k beztvaré mase politiků bojujících svoje žabomyší války na domácí scéně, nejlépe ve světle zájmu a pozornosti masových medií, kteří však fatálně selhávají v okamžicích konfrontace s vnějším světem. Patrně se zde rýsuje změna k lepšímu, kdy v Evropské unii již úspěšnému politikovi nebude stačit lokální ambice a plnění programu nějaké obskurní místní politické strany, ale povinnou minimální výbavou politika bude ve všech parametrech, a to nejen v jazykových schopnostech, úroveň odpovídající evropskému či světovému formátu.“
Odpovídalo 112 manažerů
