Kdo chce kvalitu, musí přímo ke včelaři
Na starém kontinentu zpravidla platí úměra: čím vyspělejší země, tím více medu její obyvatelé v průměru za rok zkonzumují. Čech si dá za celý rok šedesát dekagramů, Němec a Rakušan dvojnásobek, Švýcar 1,4 kilogramu. Spotřeba medu u nás oproti minulým letům stoupla o deset dekagramů a jen pomalinku se přibližujeme vyspělejším sousedům. Umíme si však koupit opravdu kvalitní med? A jak ho zákazník pozná?
Informace na obalu nepomohou
Úbytek včel, který letos postihl téměř všechny evropské státy, znamená i menší produkci medu. A současně také větší lákadlo přírodní sladkost falšovat. Kdo se nechce spálit a bude v obchodě bedlivě studovat etiketu, mnoho mu to nepomůže. „Spotřebitel na obalu nepozná, zda je med falšovaný,“ říká Dana Smělá ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI), která prověřuje med v obchodní síti. Kontrola medu jako potraviny živočišného původu spadá do kompetence Státní veterinární správy. „U značení zboží nepřicházíme na zásadní nedostatky. Med lze legálně namíchat z více různých druhů medů. Když se ale doslazují cukrem, jde o falšování a klamání zákazníka,“ uvádí Smělá. SZPI svou pozornost soustředí na místa, kde se tohoto zboží prodá nejvíce, tedy na obchodní řetězce. Podobně jako u jiných potravin i u medu platí, že nákupčí řetězců požadují co nejnižší cenu a stabilní přísun ve velkých objemech. Uspokojit je proto mohou jen větší dodavatelé. „Firmy dobře vědí, jaké parametry hlídáme, a pokud med upravují, dbají na to, aby jejich výrobky při běžné laboratorní kontrole předepsaným požadavkům vyhověly,“ konstatuje metodička SZPI.
Od letošního podzimu má ale tento státní kontrolní orgán silnější páku na falzifikátory. Zavedl totiž speciální laboratorní metodu, která odhalí nedovolené přidávání takzvaných C4 cukrů. Jde o cukry, které vytvářejí nemedonosné rostliny, jako je například kukuřice nebo cukrová třtina. Doposud tuto analýzu pro SZPI prováděly laboratoře v německých Brémách, což kontrolu protahovalo a prodražovalo. „Hned při prvním použití nové metody zjistila SZPI falšování u osmi výrobků prodávaných v obchodech sítí Ahold, Lidl, Makro a Plus. Ve všech případech šlo o směsi medu ze zemí Evropy i odjinud. Výrobcem a dodavatelem medů, v nichž bylo přimícháno osm až třicet procent C4 cukrů, je firma JSG med a její dceřiná firma JSG Food. A není to první provinění této společnosti. „Všechny výrobky, které takto klamou zákazníka, musely být staženy ze všech prodejen uvedených řetězců,“ poznamenala Dana Smělá. Zdraví konzumentů by sice nepoškodily, ale není to stejně hodnotný originál. Na SZPI se obrátily také některé řetězce, aby si speciální metodou nechaly zkontrolovat medy, které ve svých regálech nabízejí. „Naše laboratoř ale může prověřovat jen úředně odebrané vzorky,“ dodala Smělá. Obchodníci svým tlakem na cenu mnohdy k falšování přispívají, a pokud ho skutečně chtějí odhalit, musejí vzorky poslat do zahraničí. Některé rozbory jim mohou zajistit i soukromé tuzemské laboratoře.
Jak nesednout na lep
V Česku se vyrobí kolem osmi tisíc tun medu a spotřebuje zhruba šest tisíc tun za rok. Na českém medu si ale pochutnávají především Němci a Poláci, zatímco sem se dováží ve velkém hlavně z Argentiny a Ukrajiny. „Když chce mít někdo stoprocentní jistotu, že kupuje kvalitní med a ne žádnou směs z bezcenných sirupů, najde ji přímo u včelaře. Vždy je lepší vědět, odkud produkt pochází,“ říká mluvčí Státní veterinární správy (SVS) Josef Duben. Vychází z přesvědčení, že drobní včelaři si nezkazí jméno nějakými podvody. Jednak by se jim ekonomicky nevyplácely, navíc v malém se prakticky ani dělat nedají. Pro falšování je potřebné určité zázemí. Veterináři med kontrolují pravidelně i namátkově, a to hlavně ve skladech dovozců. Tam letos v dubnu odebrali vzorek tymiánového medu z Řecka, v němž prokázali rezidua tetracyklinu. „Šlo o množství výrobku nepřesahující deset kilogramů. Varovali jsme však kolegy v Německu, kam se stejná šarže dostala v mnohem větším množství,“ připomněl Duben.
Čas od času proběhne médii zpráva, že třeba v čínském medu byly zachyceny stopy chloramfenikolu nebo že zbytky antibiotik obsahoval med z Ukrajiny. Protože v Česku platí zákaz podávat včelám jakákoli antibiotika, neměla by se tudíž vyskytnout ani v tuzemském medu. „S naprostým zákazem antibiotik jsme přísnější než EU. A o to je náš med bezpečnější,“ zdůrazňuje tajemník Českého svazu včelařů Miloslav Peroutka. Naopak za měkkou považuje normu pro med, pokud jde o přítomnost hydroxymetylfurfuralu (HMF), který je jakýmsi indikátorem kvality medu. Je-li totiž ve výrobku příměs medu z tropických oblastí, může obsahovat více této látky vznikající při zahřívání medu. „V tropických oblastech může být až sedmdesát miligramů HMF v kilogramu medu, česká norma povoluje maximálně čtyřicet miligramů. Svaz včelařů ale vydal vlastní normu pro uznaný Český med, kde je povoleno nejvýše dvacet miligramů HMF,“ porovnává Peroutka. Nelíbí se mu, že i když se bude med téměř vařit, pořád vyhoví obecné normě. Zákazník by měl počítat s tím, že kupuje-li si třeba citrusový nebo eukalyptový med, jde vždy o směs. A v té se dá leccos skrýt, přitom není v silách kontrol odhalit všechna falšování. „Nastavování medu sirupy, které mu ubírají na výživářské hodnotě, pozná spotřebitel někdy na chuti nebo i řidší konzistenci,“ upozorňuje Peroutka. Lidem proto doporučuje osvědčený zdroj – svého včelaře si mohou najít na webu nebo se na med od pramene ptát i v kamenných obchodech. Díky legislativní novince může včelař dodávat přímo do prodejen ve svém kraji.
BOX:
Jak teče med
Zahraniční obchod s medem v roce 2007
Ukazatel*Množství (tisíc kg)*Průměrná cena (Kč/kg)
Dovoz do ČR*1723*53,17
5 TOP exportérů
Argentina*426*48,48
Ukrajina*304*32,61
Slovensko*163*48,83
Španělsko*155*70,63
Velká Británie*118*63,48
Vývoz z ČR*4357*47,29
5 TOP importérů
Německo*2248*47,04
Polsko*1140*47,80
Slovensko*356*43,17
Rumunsko*174*46,61
Švédsko*149*47,20
Pramen: Český statistický úřad
BOX:
Med ve světě
Produkce a obchod v posledních třech letech
Největším producentem je Asie s 558 tisíci tun.
Na druhém místě je Evropa s 321 tisíci tun, ale očekává se stagnace či propad, zatímco v ostatních částech světa se produkce medu zvyšuje.
Roste produkce medu v Číně, Turecku a na Ukrajině.
Největšími exportéry jsou Jižní Amerika a Čína, které vyvážejí kolem třetiny produkce.
Největším importérem je Evropská unie, kam míří nejvíce medu z Argentiny (42procentní podíl na dovozu), Mexika (17procentní podíl), a významně roste dovoz z Číny.
Do EU se med letos dováží v průměru za 1,6 eura za kg, z Číny za jedno euro (leden až srpen).
Z EU se kilogram medu vyváží průměrně za 3,85 eura.
Pramen: dokumenty Evropské unie
