Reportáž z Open University, největšího poskytovatele MBA v Evropě
Dveře zaklapnou, sedím v autě. Cesta ubíhá. „Víte pane, tohle je tak trochu zvláštní město. Pamatuji, když tu ještě před 45 lety žilo pět tisíc obyvatel. A dnes? Skoro 300 tisíc,“ vypráví mi taxikářka, když mne převáží z letiště do Milton Keynes, města ležícího pár desítek mil severovýchodně od Londýna, kam se za příznivějšími cenami kanceláří i služeb stěhují „headquarters“ řady firem. Nebo alespoň jejich školicí centra. Zvláštností je rovněž místní The Open University (OU). „Ale ano, jsme na ni pyšní. Ale je to dost netypická univerzita. Nemáme tu totiž žádné studenty. Všichni jsou rozeseti po Británii, Rusku nebo i arabských zemích… Učí se na dálku, přes počítač. Přece jen, jsem už asi moc stará škola,“ usměje se dáma za volantem peugeotu.
Město i škola na zelené louce
Nové Milton Keynes, které dostalo název po jedné z vesniček, vzniklo až v lednu 1967. Podobných vsí tu bylo ještě čtrnáct plus městečka Bletchley, Wolverton a Stony Stratford, z nichž byl na politickou objednávku vytvořen městský celek. „Milton Keynes je unikát. Město načrtnuté pro automobily, v němž je soustava kruhových objezdů, takže tu údajně máme méně emisí než v Londýně, protože auta jezdí plynuleji. Snad se dočkáme i elektromobilů, aby to bylo ještě lepší,“ říká na uvítanou James Fleck, děkan Open University Business School. Ta vznikla roku 1983, čtrnáct let po zrodu univerzity. Jde o jednu z největších manažerských fakult v Evropě, na které distančně (a tedy ve svém volnu) studuje v různých kurzech asi 40 tisíc lidí a z níž prý – těžko lze údaj ověřit – vychází nejvíce držitelů MBA v Evropě, ba i na světě. Studijní úmrtnost čítá asi 15 procent.
Škola se chlubí trojitou akreditací renomovaných školských organizací EQUIS (pro Evropu), AMBA (pro Velkou Británii) a AACBS (pro USA). „Všechny tři certifikáty má jen 36 světových univerzit, v Anglii ještě Warwick,“ řekl týdeníku EURO David Mayle, ředitel školních MBA programů. Absolventů s tímto titulem vzešlo z OU asi 17 tisíc, přičemž 35 procent nepochází z Británie. Na financování studia, jež se ve tříletém cyklu skládá z modulů o celkových 180 bodech, se asi z poloviny podílejí zaměstnavatelé. „Víme, že třeba v Německu nebo Česku není MBA legislativou uznáváno, ale od klientů slyšíme: Mně nevadí, že to vláda neakceptuje. Siemens ano, což je rozhodující,“ vypráví Andy Moore, jenž vede korporátní prodej. Kromě obecného zaměření nabízí škola i specializovaná MBA v oborech Technology Management a Life Science, navíc chystá i logistiku, a dokonce MBA pro obranný průmysl. Škola má kontrakt s ministerstvem obrany; jeden z generálů absolvoval OU, někteří z vojáků studují distančně i z Iráku. „Ano, učíme také lidi z armády. Ne jak střílet po jiných, ale jak zajišťovat akce, zásobování a podobně,“ vysvětluje děkan.
EEE: evropský e-learningový etalon?
Člověk musí být ostražitý. Vždyť MBA studium stojí asi 22 tisíc liber! Pravda, obory z OU mívají reklamy v Timesech, mají reference, patří mezi dvě nejoblíbenější britské univerzity v anketách studentů (dle metodiky HEFCE) – ale: není to „hype“ čili nafouklá bublina? „Britská OU je považována za tvůrce metodiky, principů a standardů distančního vzdělávání v podmínkách Evropy 20. století. Je nepochybně nositelem nejvyšší kvality v moderním distančním vzdělávání a dle jejích standardů se řídí mnoho světových distančních univerzit,“ tvrdí Helena Zlámalová, ředitelka Národního centra distančního vzdělávání. A dodává: „Pokud je mi známo, právě program MBA je na OU zpracován kvalitně obsahově i metodicky a je jakousi ,vlajkovou lodí´ školy. Absolventi distančního MBA jsou samostatní a flexibilní po všech stránkách. To se u manažerských postů cení.“
Se Zlámalovou souhlasí i další z odborníků, docent Jan Lojda z České asociace distančního universitního vzdělávání (ČADUV): „OU představuje již po léta etalon v oblasti pedagogické úrovně a kvality distančního vzdělávání, což se vztahuje i na vzdělávání manažerské.“ Obecně jsou prý takto samostatní jedinci i vyhledávanými zaměstnanci – pro jejich cílevědomost a sebekázeň. A jaké jsou dle něj další dobré školy? Jistou míru konzervativního přístupu prý představuje FernUniversität Gesamthochschule v Hagenu, naproti tomu CNED Poitiers se nebojí uplatňovat moderní manažerské přístupy. UNED Madrid obnáší megaškolu včetně značného výzkumného potenciálu. Zlámalová přidává k Hagenu a Madridu též irskou Dublin City University a portugalskou Universidade Aberta. „V Asii patří mezi největší čínská Central Radio and Television University či Indira Gandhi National Open University v Indii,“ říká expertka, jež k tématu publikuje články.
Otevřeni světu & otvírání světa
S modelem výuky, který zahrnuje nejen četbu z učebnic a sledování DVD, ale i on-line kurzy, blogy, diskuzní fóra, telefonické připomínky tutorů, videokonference či mítinky v počítačové hře Second Life (sic!), by OU ráda expandovala. Již dnes má filiálky v arabských zemích (asi 17 tisíc studentů), Rusku (18 tisíc), Hongkongu, JAR nebo východní Evropě včetně Česka a Slovenska. „Zajímavé byly naše počátky v Rusku, kdy nám říkali: Ne, my tu ve firmách žádná personální oddělení nemáme,“ směje se proděkanka pro mezinárodní vztahy Carmel McMahonová. Situace se ale změnila – Rusko patří k velkým zájemcům. O směřování do ciziny pečuje i Sara Piersonová, ředitelka služby OU Worldwide, dle které je „střední a východní Evropa extrémně důležitá“. Studijní programy prý často narážejí na mezikulturní nepřenosnost, což se týkalo zejména Arabů a ne úplně vhodně nastavených case studies s prodejem alkoholu… Škola připravuje kurzy šité na objednávku firem, má i vlastní výzkumníky a Ph.D. studenty, kteří bádají nad etikou reklamy zaměřené na děti či jak nejlíp odnaučit zaměstnance kouřit. Desítky kurzů jsou k dispozici v PDF formátu na webu OpenLearn (zdarma je 5400 učebních hodin). Mimochodem: na všech fakultách OU studuje různé obory dokonce tisícovka vězňů, invalidé, úředníci. Prostě Open.
Jednou z absolventek, jíž se škola ráda chlubí, je Maggie Millerová – ředitelka IT (CIO) celé Warner Music Group. Ke své alma mater se pyšně hlásí. Jak jí absolutorium pomohlo? „Bez titulu MBA bych některé z pozic, které jsem zastávala, nemohla dostat. Už jen to vám pomáhá dostat se na seznamy vhodných kandidátů. Pak je to jen na vás,“ říká Millerová, která přiznává, že v kvalitě MBA škol existují nebetyčné rozdíly. Českého zastoupení, které obhospodařuje Open Management Int., využila zase Jane Hannahová, generální ředitelka zdejších Radiokomunikací.
Inovační šancí je Web 2.0
Netradiční model distančního vzdělávání, jenž není totožný s korespondenčním ani dálkovým, vzbuzoval hned od vzniku pochyby. Hlavně u „redbrick universities“, které budou na OU koukat vždy skrz prsty. „Ve světě má tato forma výuky zelenou. Stále se rozvíjí a je významným způsobem podporována státem. Je to cesta skutečně efektivního ,celoživotního učení‘ respektive dalšího vzdělávání dospělých v průběhu produktivního věku. Je podporou pro trvalou zaměstnatelnost,“ tvrdí Zlámalová. A co u nás? „V ČR je vlažný přístup. Vláda i MŠMT se domnívají, že celoživotní vzdělávání je věcí každého jedince a také vzdělavatelé jsou nezávislé subjekty, které mají možnost se rozhodnout a zvážit své investice. Příkladem budiž VŠ zákon, který definuje tři rovnocenné formy studia: prezenční, distanční anebo jejich kombinaci. Po deseti letech jsou akreditovány pouze tři vysokoškolské distanční programy,“ dodává Zlámalová. A když má vybrat domácí elitu v oboru, vyzdvihuje Univerzitu Hradec Králové, Technickou univerzitu v Liberci (TUL), Ostravskou univerzitu a ČVUT.
Dle Lojdy, předsedy ČADUV a rektora Vysoké školy Karla Engliše, byly v 90. letech na špičce v „oboru“ VUT Brno, TUL a Univerzita Palackého, dnes je to kupříkladu Hradec Králové, ZČU v Plzni a stále Olomouc. „Budoucnost distančního vzdělávání vidím v tom, že vzdělávácí potřeby rostou rychleji, než jsou schopny prezenční vzdělávací instituce zajistit. Rozhodujícím inovačním faktorem se zdá být i internet druhé generace,“ řekl týdeníku EURO. Distanční vzdělání není samospasitelné; má své výhody v mobilitě učení, má i úskalí. Nehodí se na všechny obory, nemusí vyhovovat netechnicky založeným lidem, leckomu chybí fyzično univerzity i spolužáků, byť existují kluby virtuálních alumni čili absolventů. Dálkově se dají učit teorie a znalosti, ovšem dovednosti je třeba zlepšovat a ověřovat v místě. Prezenčně. Sotva to nahradí víkendové rezidenční školy či workshopy, a i proto se někteří dívají na distanční MBA jaksi úkosem…
Školní racionalita páně Ritzera
Campus OU je rozlehlý, ale každá z fakult má jen střídmé sídlo. Byť má škola na 200 tisíc studentů v 50 zemích, procházím přeci anglickou centrálou. A ta má jen 4000 zaměstnanců. Větších domů není zapotřebí. Ale knihovnu tu mají úžasnou. Ovšem opět – bez studentů. Celý přízemní blok zabírají podle abecedy vystavené časopisy ze všemožných oborů od veterinárního lékařství až po etnologické magazíny. A to vše jen z měsíce září a října, prosím! Základ informací dlí však na síti. Digitalizovaně.
Protože jsme v Anglii, napadá mne před odjezdem nezbytná otázka: Máte tu nějaký školní sportovní klub? „Ne, nemáme,“ odtuší milá mluvčí Kath Hardwicková, přestože ve volném čase hrává rugby. Vtipkuji, že by si alespoň měli založit virtuální mančaft ve hře FIFA Soccer 2009… Je to zkrátka zvláštní. Možná že jde o budoucnost vzdělávání, která je chytrá, plodná, přímočará, interaktivní, veskrze racionální, přesto vše se nemohu zbavit dojmu, že je jaksi odlidštěná a maximálně individualizovaná. Dveře zaklapnou, sedím v autě. Cesta ubíhá. A vzpomenu si na pasáž z klasické knihy McDonaldizace společnosti sociologa George Ritzera (1993, česky 1996): „Technologické pokroky vedou k ještě větším iracionalitám ve vzdělávání. I minimální kontakt mezi učitelem a studentem je dále limitován takovými vymoženostmi, jako je vzdělávací televize, televize s uzavřeným okruhem, computerizované instrukce a učební stroje. Brzy může nastat i poslední krok k dehumanizaci vzdělávání – eliminace živého učitele anebo eliminace interakce mezi učitelem a studentem.“
*
(Rozhovor)
Děkan OU Business School
I krize plodí vzdělání
Profesor James Fleck, děkan obchodní fakulty Open University, má sice před finanční krizí respekt, ale neobává se jejího dopadu na zájem o manažerské vzdělávání. „Není to jako v roce 1929, kdy chyběly peníze, ale také ideje. Nyní lidem nápady nescházejí,“ věří profesor inovační dynamiky, který v letech 1996 až 1999 vedl manažerskou školu při University of Edinburgh. Tam zaváděl programy Global Innovation MBA (GIMBA); od ledna 2005 šéfuje na Open. Je členem komisí a panelů organizací AMBA či EQUIS, jejichž akreditace by měly garantovat kvalitu studia Master of Business Administration (MBA).
EURO: Zkoumáte kvalitu jiných. Jak hledáte dobré tutory pro vlastní školu?
FLECK: Máme jistý předvýběr, se všemi vedeme důkladné interview. Asi dvě třetiny jich pochází přímo z praxe a byznysu, zbylá třetina z akademického prostředí. Prvotní výběr je ale pouhou částí, pokračujeme pak dále i v samotném vzdělávání lektorů. Velmi pečlivě, aby rozuměli našemu modelu a nestali se pouze přednášejícími, ale plně studenty zapojovali. Na praxi orientovaná výuka je silný nástroj. Jednou z našich vizí je i příprava magisterského programu zaměřeného na průběžnou výuku tutorského vzdělávání.
EURO: Vaše škola má pobočky v řadě zemí. Kam až chcete expandovat?
FLECK: Máme globální ambice. Chceme být globální byznysovou univerzitou. A proto se rádi učíme od partnerů, kteří příjíždějí s poznatky zpět do Milton Keynes. Zkoumáme, jaké jsou univerzální principy byznysu. Jeden z našich projektů třeba sleduje, jak se dělá reklama na kosmetiku v Číně. Snažíme se poučit i od našich studentů z JAR, Ruska, Brazílie, Indie nebo Středního východu. Nasáváme lokální specifika. Je to velmi intelektuální debata, ptáme se: ,Co je vůbec management?‘ Jsme otevřeni impulzům, hledíme do budoucnosti. A ta dle mého leží daleko za angloamerickým paradigmatem…
EURO: Učíte manažery. Jaké by měli mít vlastnosti?
FLECK: Zaprvé musíte uznávat lidi, s nimiž pracujete. Rozumět lidskému chování, povaze. To předně. A pak být flexibilním, umět naslouchat, vytvářet tým, motivovat a tak dále.
EURO: Obáváte se dopadů světové finanční krize?
FLECK: Ovšem. Kdo by se nestrachoval?
EURO: Myslel jsem spíše v zájmu o manažerské studium typu MBA.
FLECK: Má zkušenost z byznysového vzdělávání, v němž se pohybuji přes 20 let, mi říká, že když v raných 90. letech přišla krize a já učil v Edinburghu, tak si přesně rok poté začala dělat spousta lidí z finančnictví kurzy MBA (smích). Proč? Nemohli najít práci. Nejsem si jist, jak se krize dotkne nás, ale lidé ve zlých časech studují možná ještě víc. Vzniká poptávka po studiu. Když utratíte peníze za vzdělání, jde o něco, co vám nikdo nemůže vzít. Vynikající investice. A dnes je to krize peněz, nikoli myšlenek. Existuje tolik inovací, šancí na vývoj v počítačích, biotechnologiích… Takže jsem optimistou.
*
BOX:
O číslech otevřeně
(údaje o Open University Business School)
*aktuálně 42 000 studentů všech kurzů
*v historii přes 17 000 držitelů MBA
*180 stálých zaměstnanců
*přes 800 lektorů ve 30 zemích
*40 procentům absolventů se během roku zvýší plat
*16 : 1 činí poměr studentů na učitele
Pramen: OU Business School
*
TAB:
Firemní školáci**
(Někteří korporátní zákazníci Open University)
Airbus
BAE Systems
britské ministerstvo obrany
Deutsche Telekom
DHL
Electricité de France
IKEA
KPMG
Mezinárodní červený kříž
Pfizer
RBS
Rolls-Royce
Royal Air Force
Royal Mail
Thales
Pramen: OU Business School
