Ještě před pár týdny se zdálo, že finále prezidentské kampaně bude nezajímavé, protože zavládlo přesvědčení, že jméno příštího prezidenta je již známo. Bude to Barack Obama a nikdo jiný.
Po rozhodnutí Johna McCaina jmenovat na své kandidátce do pozice číslo dvě Sarah Palinovou se média předháněla v tom, kdo výstižněji popíše její nekompetentnost k vysokému úřadu, který je tak blízko k funkci prezidenta. Obavy mohly být na místě, protože pokud se McCain stane hlavou státu a nebude-li schopen vykonávat svou funkci, tím dnem se Sarah Palinová stane prezidentkou USA.
Výpočet důvodů, proč McCainova volba byla „katastrofální“, sahal od argumentů diskutabilních až po urážlivé a směšné. Jen namátkou některé z nich: je matkou pěti dětí, z toho jedno je postižené, takže by měla být doma. Je guvernérkou státu, který má dohromady „třináct“ obyvatel a jinak jen spoustu divoké zvěře. Anebo - předtím než se stala guvernérkou, byla starostkou města, které by se počtem obyvatel umístilo hned za jedním blokem domů v New Yorku.
Vše se změnilo po velmi úspěšném vystoupení Palinové 3. září na republikánském shromáždění v St. Paul ve státě Minnesota. Než se dostala ke slovu, někteří z jejích předřečníků ji nejen chválili, ale i obhajovali. Bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani se upřímně rozčílil nad argumentem, že jako matka pěti dětí nemá mít na funkci čas. Giuliani se rétoricky zeptal: „Odvážil by se někdo takto pochybovat o muži, který by byl otcem pěti dětí?“ Na odpověď nemusel čekat.
Tisk namítal, že než se stala guvernérkou Aljašky, byla starostkou malého města. Bývalý prezidentský kandidát Mike Huckabee vtipně konstatoval, že počet hlasů, které ji do křesla starostky tohoto městečka dosadily, pravděpodobně převyšoval počet hlasů které dostal Obamův viceprezidentský kandidát Joe Biden dohromady ve všech primárkách, v nichž se ucházel o prezidentský úřad.
A pak přišla na řečnickému pultu Sarah Palinová. Vedla si tak dobře, že její projev byl srovnáván s tím nejlepším, co kdy bylo slyšet od takových mistrů rétoriky, jakými byli J. F. Kennedy, Ronald Reagan, Bill Clinton nebo Martin Luther King. Padala slova jako „knockout“ či „homerun“ a jiné vítězné výkřiky, jež jsou obvyklé při sportovních kláních.
Po tomto nečekaném triumfu „McCainovy volby“ již nelze s jistotou říci, jaký bude výsledek prezidentských voleb. Faktem je, že charisma - tak důležité ve volbách - je nyní víc než bohatě zastoupeno na obou kandidátkách.
Nelze též přehlédnout, že Palinová v projevu konkrétně uvedla, jak by se republikánský tým popral s obrovskými úkoly, které na vítěze čekají nejen doma, ale i ve světě. Pokud McCain volby vyhraje a stane se prezidentem USA, zdá se, že v její osobě bude mít vše, co si prezident od svého „čísla dvě“ může přát. Zřejmě to nebude jen oslnivá figurka pověřená zastupováním prezidenta na pohřbech a při otevírání nových zdravotnických zařízení.
Americká média bohužel v tomto procesu zase promeškala příležitost ukázat nestrannost. Tolik pozornosti bylo věnováno úvahám, co se stane, „umře-li McCain první den v Bílém domě“. Tisk se ptal, jak si bude počínat žena, která má tak nedostatečnou exekutivní zkušenost.
Je však nepravděpodobné, že by se taková předpověď naplnila. A jestli ano, pak má viceprezident k dispozici takový sbor poradců ze všech možných sfér, že není zapotřebí obávat se kolapsu prezidentského úřadu.
Média, jež nadržují Obamovi, stěží spatří něco negativního v jeho kampani, zatímco o týmu McCaina pro ně platí to staré klišé „chodil-li by po vodě, byl by to jen důkaz, že neumí plavat“. Pro ty, kteří jsou pravicového smýšlení, zase Obamův tým není schopen žádných rozhodnutí, která by prospěla Americe a světu.
Protože Amerika volí v listopadu nejen nový prezidentský tým, ale také celou Sněmovnu reprezentantů a třetinu Senátu (plus část guvernérů), bude záležet i na rozložení sil v obou komorách Kongresu. U Obamy si zatím Američané nemohou být jisti, jak s Kongresem bude spolupracovat, pokud volby vyhraje. McCain po dlouhá léta v Senátu dokazuje, že demokratickou opozici dovede efektivně přivést ke spolupráci.
SOUVISLOSTI
Kandidátka na viceprezidentku Sarah Palinová si při svém projevu na republikánském shromáždění v St. Paul vedla tak dobře, že její projev je srovnáván s tím nejlepším, co kdy bylo slyšet od takových mistrů rétoriky, jakými byli J. F. Kennedy, Ronald Reagan, Bill Clinton nebo Martin Luther King. Padala slova jako „knockout“ či „homerun“ a jiné vítězné výkřiky, jež jsou obvyklé při sportovních kláních.
