(EURO 43/2002)
Petr Lukeš mne pověřil, abych tlumočil týdeníku EURO jeho stanovisko k některým poněkud mylným informacím uvedeným v článku Mecenáš, jehož peníze páchnou z čísla 43 z 29. 10. 2002. Inspirován zmíněným článkem používám v odpovědi podobných mezititulků.
Abych však příliš nezatěžoval plochu odpovědi, navrhuji, aby si čtenář, který bude mít o tuto odpověď zájem, vzal k ruce původní článek. Navíc jsem přesvědčen, že čtenářská základna ekonomického týdeníku EURO je natolik zběhlá v oblasti obchodu, že se nebudu muset uchylovat k výkladu věcí v této profesní skupině obecně známých.
Žádné válcované miliardy - Autor článku Jiří Pšenička tvrdí, že „Staré společnosti dostaly od nové zaplaceno směnkami se splatností deset až třináct let. Prodávající firmy tak zůstaly bez likvidních aktiv, které by jim bývaly mohly posloužit ke splácení obrovských finančních závazků (účetní hodnota 4,58 miliardy). Šlo o závazky především vůči IPB a státu.“ Účetní hodnota závazků nehraje absolutně žádnou roli, pokud se chceme zabývat postavením věřitele před určitou operací a po ní. Stejně tak ovšem nehraje roli ani to, že nový majoritní vlastník koupil akcie společnosti VT DIOSS Chomutov, a. s., (a tím tedy i všechny, nejen zmíněné tři, dceřiné společnosti) za částku 10 000 Kč (slovy deset tisíc korun českých). Svědčí to ale o tom, že koupené společnosti nebyly v té době „asijskými tygry“.
Jako bývalý předseda dozorčí rady VT DIOSS Chomutov, a. s., je Petr Lukeš skutečně stíhán za trestný čin poškozování věřitele. Za tento jediný trestný čin. V průběhu přípravného řízení zpracoval YBN CONSULT - Znalecký ústav, s. r. o., na objednávku Policie ČR obsáhlý znalecký posudek (č. 1235/2002), na jehož straně 41 a 42 jasně odpovídá na to, zda „firmy zůstaly bez likvidních aktiv“. Cituji ze závěrů posudku: „Tržní hodnota (reálná hodnota) nakoupeného majetku v roce 1997 činila podle odhadu částku ve výši 798 149 tis. Kč.“ „Tržní hodnota směnek ke dni jejich vystavení převážně k datu 18. 4. 1997 se minimálně rovnala hodnotě majetku a závazků výstavce k datu vystavení směnek to jest 898 149 tis. Kč.“ (Nejde o překlep, zhodnocení je skutečně 100 milionů Kč).
Závěr posudku, který si zadaly samotné orgány činné v trestním řízení, prokazuje, že za převedený majetek byla poskytnuta vyšší tržní protihodnota, a že tedy tvrdit, že „firmy tak zůstaly bez likvidních aktiv“ je z pohledu ekonoma ekonomický nesmysl a z pohledu právníka právní nesmysl. Nikdo nikdy nepopíral, že chomutovské společnosti měly vysoké závazky vůči IPB, a. s., (právně není jasné, co jsou to údajné závazky vůči státu). Tyto závazky vznikly z úvěrů poskytnutých v minulosti a všechny byly zajištěny zástavním právem na nemovitostech ve vlastnictví chomutovských firem. Zástavní právo bylo zapsáno v katastru nemovitostí. IPB, a. s., při převodu nemovitostí na novou společnost Válcovny trub Chomutov, a. s., dala výslovný písemný souhlas s převodem všech zastavených nemovitostí na novou společnost. Když mám doklad o tomto souhlasu já, nepochybuji, že ho mají i policejní orgány.
Čí čas na rozmyšlenou - Z Floridy údajně sdělili týdeníku EURO, že pan Lukeš není momentálně k dispozici, když mu EURO poslalo mailem dotazy. Článek tvrdí, že „Do čtrnácti dnů by se ale prý měl do své kanceláře vrátit a potom bude mít čas přemýšlet, jak na dotazy odpoví.“ Já mám poněkud jiné dokumenty. Mail pana Pšeničky z 23. 10. 2002 04:05:40 hodin Petru Lukešovi zní (cituji s diakritikou): „Vážený pane Lukeši, včera jsem Vám poslal otázky. Byl bych moc rád, pokud byste mi ještě dnes na ně mohl odpovědět. Jelikož zítra brzy ráno odjíždím na čtrnáctidenní dovolenou, je to pro mne nejzazší termín. Pokud odpovědět z nějakých důvodů nemůžete, dejte mi prosím vědět, ať zbytečně nečekám. Děkuji S pozdravem Jiří Pšenička, týdeník EURO.“
Odpověď asistentky Evy Kocandové je z 23. 10. 2002 21:11 hodin a zní: „Milý pane Pšeničko, děkujeme Vám, že jste si na nás opět po tak dlouhé době vzpomněl a že se o naší společnost zajímáte. Přejeme Vám moc hezkou dovolenou! Pan Lukeš momentálně také není k dispozici a tak je onen čtrnáctidenní termín přímo ideální k tomu, aby až bude v kanceláři se nad Vašimi dotazy zamyslel, jak Vám na ně odpoví. Se srdečným pozdravem Eva Kocandová“. Bez komentáře.
Páchnou? - Nemám momentálně k dispozici antickou knihovnu a nejsem dostatečně připraven pro soutěž Chcete být milionářem, abych řekl, který to Říman druhému podržel před obličejem hrst mincí, pocházejících z výtěžku římských záchodků s dotazem „Páchnou?“. Jediné, co mohu říci s plnou odpovědností, je to, že Petr Lukeš je sice stíhán za takzvaný majetkový trestný čin, ale žádný z orgánů činných v trestním řízení dosud ani nenaznačil, že by takovým jednáním sebeméně obohatil sebe nebo kohokoli jiného. Proto mi dovolte vyvodit závěr, že není co předložit pod něčí nos s dotazem „Páchnou?“.
Pak se ovšem naskýtá otázka: Když nejsou peníze, které by mohly páchnout, není někdo, komu páchne z úst?
JUDr. Vítězslav Květenský,
advokát
Vyjádření redakce: Vážený pane doktore, děkuji za Váš dopis, ač ke mně dorazil oklikou přes několik prostředníků. Přiznám se také, že reakci jsem očekával přímo od pana Lukeše, jehož se celá záležitost bezprostředně, bytostně a osobně dotýká a jemuž byly všechny mé otázky směřovány. Nevadí. Mám jenom několik poznámek. Nechci se pouštět do dalších polemik o tom, nakolik lze uvedené směnky s uvedenou splatností považovat za likvidní majetek. Na to ať si skutečně každý odborník učiní názor sám. Pokud policejní orgány a státní zastupitelství mají posudky, o nichž hovoříte, k dispozici a ztotožňují se s nimi, pevně věřím, že trestní stíhání bude zastaveno. To se zatím nestalo, ač už uplynulo pět let od inkriminovaného obchodu a tři roky od sdělení obvinění. Troufám si tvrdit, že pan Lukeš svým pobytem v americkém „exilu“ tomuto stavu sám nahrává, protože jeho chování nelze vykládat jinak než jako vyhýbání se spravedlnosti. Jestliže má nejvyšší představitel Cimexu čisté svědomí, je v jeho zájmu a v zájmu dalších spoluobviněných, aby přijel do Česka k výslechu. Citujete z dopisů a dokládáte jimi mou neserióznost, protože ne pan Lukeš, ale Pšenička z týdeníku EURO nebyl čtrnáct dnů k dispozici. Naprosto upřímně k tomu dodávám, že dopis od paní asistentky Kocandové jsem pochopil tak, že taktéž pan Lukeš nebude ve své kanceláři po delší dobu a do mnou uvedených čtrnácti dnů by se měl vrátit a poté bude schopen odpovědět. Pokud byla skutečnost jiná, omlouvám se za to, ale věřte mi, že žádný zlý úmysl v tom nebyl. Troufám si tvrdit, že jde o chybu v komunikaci, která na meritu věci absolutně nic nemění. Na většinu otázek, které jsem pan Lukešovi zaslal (sponzorování Českého centra v New Yorku, jeho avizovaný návrt do ČR, investiční aktivity Cimexu na Floridě), jsem ani nyní stejně žádnou odpověď nedostal. Proč? Ve věci „páchnoucích peněz“ bych si s Vámi nerozuměl, ovšem připouštím, že názory lidí mohou být rozličné. Peněz, které patří někomu jinému, se lze zmocnit i jinak než s kuklou na hlavě a se zbraní v ruce. Já ty páchnoucí peníze neviděl, ale jednoznačně souhlasím s tím, že státní instituce by od lidí, kteří jsou trestně stíháni, žádné finanční dary přijímat neměly. Opatrnost je na místě. České centrum v New Yorku udělalo dobře, když spolupráci s panem Lukešem ukončilo (či přerušilo). Jiří Pšenička, zástupce šéfredaktora týdeníku EURO
