S l o v e n s k o
Bývalý premiér je momo hru - hlásí již několik týdnů nadpisy většiny analytických zpráv o Slovensku. Ve stínu tohoto opěvování volebních výsledků se však zemí pod Tatrami nenápadně plíží strašidlo recese, která by mohla poškodit i řadu českých podniků.
Slovenská ekonomika vykazovala v minulých letech mimořádně dobré výsledky, které jsme jí zdánlivě mohli jen závidět. Při relativně nízké inflaci měla slušný ekonomický růst, podle tvrzení statistiků šířených na vlnách státní televize tažený exportem. Poměrně výrazný rozpočtový deficit však naznačuje, že většinu zvládla především domácí poptávka stimulovaná veřejnými výdaji. A ty by měly začít, nechce-li se vláda dostat do „ruských“ problémů, alespoň trochu klesat. Deficity státního rozpočtu se totiž pohybují v řádu desítek miliard slovenských korun. Ačkoliv pro letošek jich parlament schválil jen osm, experti odhadují skutečný výsledek na dvacet. Shodli se na tom při diskusi na půdě ministerstva financí. Rovněž se shodli, že příští rok asi začne vláda s rozpočtovým provizoriem.
Nedostatek zdrojů
Státní finance však nejsou jediným problémem slovenské ekonomiky. Vše napovídá tomu, že může škobrtnout především o čtyři základní kameny úrazu:
- Problémy slovenské koruny vrátily úrokové sazby na úroveň, na níž neumožňují podnikům čerpat prostředky pro svůj rozvoj z bankovních úvěrů.
- Globální krize způsobuje, že světové finanční instituce přehodnocují svůj vztah k firmám v méně rozvinutých zemích, a dokonce uvažují i o vypovězení některých již existujících úvěrových smluv. Pro Slovensko je tento problém mimořádně významný, neboť velká část tamních firem se právě kvůli vysoké ceně peněz na domácím trhu financovala ze zahraničních zdrojů. Ty ale teď mohou být nedostupné, a to podle některých pramenů dokonce i pro ty, kteří disponují státními garancemi. Řada existujících úvěrů je přitom splatná již v příštím roce.
- Problémy s obchodní bilancí budou vládu nutit k restrikci, která spolu s omezením ekonomického růstu a dalším vzestupem nezaměstnanosti omezí poptávku.
- Kroky, které stojí před budoucí vládou, bude-li chtít podpořit korunu a přitáhnout zahraniční kapitál, se budou prosazovat jen velmi těžko. Půjde totiž o kabinet příliš mnohobarevný.
Balíčky cestují na východ
Situace na Slovensku tedy v jistých rysech připomíná to, čeho jsme byli před rokem a několika měsíci svědky v České republice. Vláda je nucena k restriktivním krokům, nechce-li nechat boj o korunu jen na centrální bance dusící zemi vysokými úroky. Dohoda o škrtech je ale vždy těžká.
Vnější pohled na ekonomiku se zhoršuje a vyhlídky na růst HDP se stále více zamlžují. Zatímco mnozí slovenští „statistici“ si věří, na západ od nich se již pro zemi pod Děvínem objevily předpovědi totální stagnace.
Na jedné straně stojí nejnovější, důvěrná prognóza slovenského státního výzkumného statistického ústavu Infostat, prezentovaná v zahraničí v polovině září. Ta počítá jen s mírným zpomalením tempa růstu HDP. Podle ní by se měl i v následujících letech pohybovat na vysoké úrovni zhruba 5 procent. Na druhé straně však vedle zahraničních expertů již i slovenští ekonomové připouštějí, že optimistické předpovědi bude třeba zrevidovat. Materiál Infostatu navíc počítá s pevným kurzem slovenské koruny okolo 34 za dolar, což už dávno není pravda.
Slabší měna může sice omezit import a podpořit export, ovšem také dovézt inflaci a zdražit některé vstupy. Navíc je zjevné, že ani kurzově zvýhodněný export nebude mít na růžích ustláno. Na rozdíl od českého totiž dostane za úkol zpomalit propad obchodní bilance v době, kdy oživení v západní Evropě nezačíná, ale končí.
Protože cena peněz hned tak neklesne, zvlášť bez rozpočtové restrikce (původně se uvažovalo o schodku 16 až 19 miliard korun), zbývá jen jediný zdroj k financování rozvoje - zahraniční kapitál. To ale musí opět vláda předvést několik razantních ekonomických opatření a postoupit v privatizaci - což znovu naráží na problém její mnohobarevnosti. Kdyby nic jiného, musí kabinet alespoň potvrdit oprávněnost očekávání větší orientace na Evropskou unii, než tomu bylo doposud. Měl by se ale dohodnout i na omezení schodku veřejných financí, aby pomohl obchodní bilanci. Některé strany budoucí vládní koalice se sice hlásí k různým překážkám importu, ovšem ty nemusí svět akceptovat. Potom jiná cesta k omezení importů než přes pokles poptávky nepovede.
Bohužel, zahraničního kapitálu v době, kdy se ekonomové a investoři hádají o to, zda nestojíme na pokraji globální krize, nebývá pro rozvíjející se země nazbyt. Proslýchá se, že o Slovensku, konkrétně o Bratislavě uvažuje jako o vhodném místě pro nový závod jedna z velkých japonských automobilek. Nálada na světových trzích je ale spíše taková, že výrobci zvažují, zda má vůbec cenu rozšiřovat produkci, může-li v nejbližší době zeměkouli potkat krize globální poptávky.
Na kolaps to nevypadá
Útlum se tedy Slovensku zjevně nevyhne. Možná i proto, že v rámci záchrany běžného účtu platební bilance bude muset stát podporovat omezení poptávky. A pustí-li se do restrukturalizace leckde polostátního průmyslu, přispěje i ke zvýšení již nyní drastické nezaměstnanosti. Ta dnes dosahuje nejvyšší úrovně od prvního čtvrtletí roku 1995 a pohybuje se okolo 14 procent. Ještě výraznějšímu nárůstu přitom zabránily jen volby. Ačkoliv jsou škrtání veřejných výdajů a masivní změny v průmyslu nezbytné, hrozba sociálních nepokojů je může přibrzdit.
I přes tyto smutné vyhlídky by podle většiny ekonomů nemuselo jít o ekonomický kolaps. Že nic takového bezprostředně nehrozí, soudí například Místopředseda Českého statistického úřadu Ivan Šujan, který na Slovensku dlouho působil. „Lze souhlasit s tím,“ tvrdí, „že slovenská ekonomika je nyní v situaci, v níž byla ČR loni na jaře, tedy charakterizované hlubokou vnější nerovnováhou a oslabenou měnou. Bezprostřední dopady však u ní nebudou tak ostré jako u nás. Zatímco v České republice restrikce dusí ekonomický růst ze dvou stran, měnové i fiskální, na Slovensku je silná restrikce pouze v měnové oblasti. I když značný rozpočtový deficit bude žádoucí snížit, nebude ani nová vláda usilovat hned o vyrovnání veřejných financí. Propad kurzu slovenské koruny může určitou dobu pokračovat, ale koncem roku se patrně zastaví, aniž by dosáhl katastrofálních rozměrů. Oslabená měna pak příští rok odlehčí obchodní bilanci.“
S hlubším propadem slovenské koruny nepočítají ani další ekonomové. Objevil se dokonce i názor, že by se mohla stát po české měně druhou nejsilnější ve východní Evropě. Investoři totiž budou muset hledat nová útočiště poté, co se zhroutily jejich sny v Rusku a dalších teritoriích. A slovenská ekonomika je stále ještě růstovou zónou. Předpověď zmohutnění její měny však naráží na fakt malé likvidity a problémy na běžném účtu platební bilance, jakož i v zahraniční zadluženosti. Ta v hrubém vyjádření dosahuje letos okolo sedmapadesáti procent hrubého domácího produktu.
Kouzla obřího dluhu
Každou zadluženost je však třeba posuzovat podle její struktury. Podle ekonoma Tatrabanky Jána Tótha je ta slovenská zhruba z osmdesáti procent kryta aktivy. Téměř tři miliardy amerických dolarů představují krátkodobé zahraniční dluhy bank, které mají velmi zvláštní původ. Pravidla centrální banky totiž na Slovensku stanovují hranice pro poměr mezi aktivy a pasivy týkající se zahraničních měn. „Většina peněžních ústavů jejich překročení řešila tím, že navýšila obě strany. Půjčky od mateřských zahraničních bank a okamžité umístění těchto prostředků na trh tak snížily původní poměr, ale samozřejmě rostla zadluženost. Nyní jsou banky schopny takto vzniklé dluhy poměrně rychle zprovodit ze světa,“ říká Tóth.
Zároveň však upozorňuje na riziko krátkodobých závazků firem, které dosahují zhruba dvou miliard amerických dolarů, jež bude třeba vrátit v nejbližších dvanácti měsících. Při jejich obstarávání mohou firmy rozhýbat kurz koruny. Navíc je řada dluhů krytá státními garancemi, které se leckde budou muset přeměnit na plnění.
Svět patří optimistům
„Lze počítat s poklesem růstu HDP z nynějších zhruba šesti na dvě až tři procenta. Nelze však předpokládat, že by došlo k absolutnímu poklesu. Počítal bych i se zvýšením inflace, zřejmě někam k deseti procentům, těžko však přes ně, říká Šujan. Tóth letos počítá s osmi procenty, příští rok rovněž až s deseti. Na vině mají být především novoroční deregulace.
„Předností Slovenska se ukazuje rozsah kuponové privatizace. Ta ve srovnání s Českou republikou dosáhla asi polovičního měřítka. I když jsou oprávněné výhrady, že se na Slovensku vytváří, možná i za úplatu, úspěšný kapitalistický státní aparát, což patrně HZDS důkladně využila, faktem je, že firmy v konkrétních rukou jsou k tunelování celkově méně náchylné,“ uzavírá Šujan.
