Tempo internacionalizace obchodu bude explozivní
Projektový manažer institutu pro průzkum trhu GfK Slovakia Peter Tomčík upozorňuje na zajímavou souvislost. Zatímco v České republice činil loni celkový maloobchodní obrat 630 miliard českých korun, na Slovensku to bylo 436 miliard slovenských korun. To není žádný propastný rozdíl. Proč je tedy Slovensko, pokud jde o maloobchod, považováno ve střední Evropě za chudšího příbuzného? Asi proto, že v klíčovém segmentu – prodeji potravin – nedrží krok s dobou. Světu vládnou nadnárodní maloobchodní řetězce a velkokapacitní prodejny se širokým sortimentem, zatímco pod Tatrami je skanzen sámošek. Zatím. Počátek nového tisíciletí je však ve znamení rychlého dohánění světového trendu. Tomáš Krásný, šéf poradenské společnosti Incoma Praha, soudí, že rychlost tohoto procesu bude podobná explozivní strukturální přeměně maloobchodní sítě, kterou zažila Česká republika ve druhé polovině devadesátých let. Lehké váhy. „Jestliže v České republice dosáhla loni desítka největších obchodních skupin obratu 126 miliard korun, což se blíží polovině celkového obratu potravinářského zboží, na Slovensku to bylo necelých osmadvacet miliard, ani ne třicet procent, pokračuje Tomčík. To je první odlišnost svědčící o vlastnické rozdrobenosti slovenské obchodní sítě. Souvisí s tím i struktura prodeje potravin. Podle Shopping Monitoru slovenského GfK loni hodně přes polovinu zákazníků stáhly klasické samoobsluhy, spolu s pultovými prodejnami pak dokonce dvě třetiny. Na diskonty, supermarkety a hypermarkety zbyla jen čtvrtina. To se ale rychle otočí. GfK předpokládá, že do tří, čtyř let to velkokapacitní prodejny dotáhnou minimálně na polovinu. Tím by se eliminovala další česko–slovenská disproporce. Totiž že v Česku připadá na potravinářské zboží pětačtyřicet procent maloobchodního obratu, ale na Slovensku o polovinu méně. Jde o to, že velkoprodejny jsou sice statisticky řazeny mezi prodejny potravin, ale nemalou část nabídky tvoří další zboží, mýdlem a pracími prášky počínaje a mopedy konče. Nejde o nic jiného než o to, že hypermarkety nabízejí ohromně širokou paletu zboží. Rok 1993. Jak se s očekávaným atakem zahraničních maloobchodních řetězců změní tržní podíly jednotlivých účastníků trhu? Krásný soudí, že některé budou rozbity napadrť, což ovšem slovenští obchodníci neradi slyší. Nelze se divit, když mezi deseti největšími obchodními firmami na Slovensku najdeme sice na prvním místě britskou Tesco Stores a na čtvrtém německo–rakouskou Billu, ovšem všechny ostatní jsou místní. To je navlas stejná situace jako v Čechách v roce 1993, připomíná Krásný. Dnes je ale v České republice poměr domácí versus hosté jedna ku devíti. Tesco kraluje slovenskému obchodu celkem v pohodě. Ale mezi patnácti největšími firmami jsou čtyři Jednoty (předloni jediná). V padesátce největších obchodních a distribučních společností jich je šestnáct. Celkem je v obchodní síti slovenské Jednoty více než dva tisíce prodejen, a pokud bychom spočítali dohromady obrat celého systému spotřebních družstev, dojdeme za loňský rok k téměř čtyřiadvaceti miliardám, což je na Slovensku suverénně první místo. V Jednotě je síla. Slovenští družstevníci (a vůbec všichni obchodníci) měli a mají oproti českým kolegům lepší podmínky v tom, čemu se říká Mečiarův deštník, který dlouho spolehlivě ochraňoval Slovensko od přílivu zahraničního kapitálu, a tedy i konkurence. Slovenští obchodníci tyto startovací podmínky uměli využít. Jednoty jsou prakticky ve všech větších slovenských městech. Obchodně nejsilnější Jednota je v Nových Zámcích, potom v Bratislavě a Nitře. Maloobchodní obrat každé z nich loni přesáhl miliardu slovenských korun. Nezávislí odborníci vesměs připouštějí, že pokud někdo může na Slovensku účinně soupeřit s invazí silných zahraničních obchodních skupin, pak jsou to Jednoty, resp. spotřební družstva vůbec. Ovšem ve velmi integrované podobě. Zřetelným krokem v tomto směru je nákupní společnost Coop Centrum, která vznikla v roce 1998 a loni svým akcionářům zprostředkovala nákup zboží za osm a půl miliardy korun. Slovenské spotřební družstevnictví mimoto udržuje čilé zahraniční kontakty, nejširší s italskými a norskými kolegy. Bohatí norští družstevníci se už údajně rozhodli na slibném slovenském trhu investovat. Palebné pozice. První slovenský hypermarket vznikl loni v létě v Nitře, druhý na podzim v Košicích. Oba postavilo Tesco, které dalo slovenskému projektu zelenou dříve než konkurence. Součástí této strategie byl i nákup sedmi obchodních domů v Bratislavě, Žilině, Košicích, Nitře, Banské Bystrici, Prešově a Staré Turé (ten ovšem mezitím Tesco prodalo – Jednotě Trenčín). Jak týdeníku EURO sdělila Hana Rýdlová z Tesco Stores, firma letos otevře první bratislavský hypermarket a další v Žilině a Banské Bystrici. Jasným záměrem Britů je udržet dosavadní dominantní postavení. Druhý zahraniční zástupce na slovenském trhu Billa loni více než ztrojnásobil obrat. K jeho dosavadním dvaceti supermarketům by letos mohlo přibýt dalších patnáct a velmi pravděpodobně se objeví i hard diskonty Penny Market. Francouzský Carrefour by měl letos v Bratislavě postavit dva největší slovenské hypermarkety a v dohledné době další v jiných částech země. Společnost Makro vybuduje letos dvě Cash & Carry a ve střednědobé perspektivě další čtyři. Německá skupina Lidl & Schwarz chce na slovenském trhu umístit kolem patnácti diskontních hypermarketů Kauf–land. Podrobnější informace ze společností Tengelmann a Royal Ahold se nepodařilo získat. Jisté však je, že už propíchali mapu Slovenské republiky špendlíky. Expanze zahraničních obchodních firem na Slovensko je realitou a vzhledem k tomu, že s mimořádnou prosperitou nelze u našich sousedů v příštích letech počítat, někdo bude muset z kola ven.
