Mediální revue

Osmé pokračování

NEWSWEEK
Sbohem, Švýcarsko Alpská země, proslulá bankovním tajemstvím, neutralitou a významnou diplomatickou pozicí během studené války, tápe při hledání své role ve 21. století. Tvrdí to britský poslanec a bývalý ministr pro Evropu Denis McShane, který ve Švýcarsku před vstupem do politiky žil. V minulosti neprůstřelné bankovní tajemství během posledních deseti let značně zkorodovalo. Na ústupu je i pověstná švýcarská tolerance a integrace přistěhovalců. V devadesátých letech, během válek na Balkáně, přijala země více kosovských Albánců než jakýkoli jiný evropský stát. Od loňského listopadu se však v důsledku referenda nesmějí v zemi stavět minarety, přičemž švýcarská muslimská komunita je pozoruhodně mírumilovná a integrovaná. Pověstná švýcarská neutralita a nezávislost na Evropské unii je také pouhým mýtem. Země sice formálně členem EU není, ale ve skutečnosti sladila většinu zákonů s evropskými předpisy.
Právě proto přesvědčují někteří švýcarští politici občany, že by se země měla o členství v EU ucházet. Nesouhlasí s tím ale nacionalistická Lidová strana, jejíž vliv trvale roste. Zprávy však nejsou jen špatné. Předkrizový hospodářský růst byl vyšší než jinde v Evropě, nezhroutil se trh s nemovitostmi a země není zadlužená. Funguje justice i nezávislý tisk a relativně nízká je nezaměstnanost – 4,4 procenta. Je však zřejmé, že Švýcarsko ztratilo svůj předchozí vliv. A také to, že zatím nenašlo novou cestu.

LONDON TIMES
Blairovo špatné svědomí Soudy v USA a ve Velké Británii nedávno udělily britské společnosti BAE Systems pokutu 288 milionů liber (zhruba 8,44 miliardy korun) za údajné „spiknutí, které falšovalo údaje pro oficiální dokumenty“. V rozhodnutí britského soudu se připouští „platba bývalému poradci v Tanzanii“, americký soud uvádí výslovně úplatek. V roce 2001 prodala BAE Tanzanii kontrolní systém pro leteckou dopravu za 28 milionů liber. Dle Světové banky a Mezinárodní organizace pro civilní letectví však byl pro ni zbytečně sofistikovaný a předražený. Šlo totiž o vojenský systém a dle některých odborníků byl čtyřikrát dražší, než země ve skutečnosti potřebuje, protože v podstatě nemá armádní letectvo. Tanzanie patří k nejchudším státům na světě a součástí ceny byl i úplatek. Tehdejší britský premiér Tony Blair však obchod podpořil.
Dle obou soudů se vyšetřování zastavuje a dosud zjištěná fakta zůstanou tajná. Totéž platí i pro další korupční kauzy BAE. Včetně úplatku ve výši sto milionů liber jihoafrickým státním úředníkům, aby BAE zařadili na seznam firem, které se budou podílet na dodávkách zbraní za 5,5 miliardy liber. Bojové letouny dodané BAE však dosud neopustily hangáry, protože Jihoafrická republika pro ně nemá piloty. I tento obchod však Tony Blair podpořil. Blair o Africe prohlásil, že „je nečistým svědomím světa“. Kvůli Tanzanii a Jihoafrické republice by však mohl mít výčitky svědomí i on sám.

NEWSWEEK
Nástrahy propouštění Tvrzení, že propouštění přináší firmám výhody ve formě nižších nákladů, růstu kurzu akcií a vyšší konkurenceschopnosti, neplatí. Tím, že se podnik zbaví schopných a pracovitých lidí, prý roztočí spirálu poklesu produktivity práce, ztráty pozice na trhu a dalšího propouštění. Nejde však jen o jednotlivé firmy. Vyhazovy mají dle zesnulého ekonoma Johna Maynarda Keynese dopad na celou ekonomiku.
Lidé s prací přijdou o příjmy, a proto méně utrácejí. V důsledku nižší poptávky klesá odbyt společností, což vede k dalším nezaměstnaným. Vyhnout se nelze ani zdravotním a sociálním dopadům, protože propuštění lidé jsou ve srovnání s těmi zaměstnanými náchylnější k depresi, alkoholismu nebo násilnému jednání. Je prý navíc velkým mýtem, že propouštění ušetří firmám náklady. Často totiž dobrovolně odejdou i nepostradatelní lidé a společnosti je se značnými náklady najímají nazpět. Není pravda ani to, že méně lidí přináší vyšší zisky nebo produktivitu. Statistiky ukazují, že pružný pracovní trh nemusí být vždy požehnáním. To má být i důvod, proč si v globální ekonomické krizi vedla relativně dobře třeba „socialistická“ Francie. Lidé, kteří se úzkostně neobávají, že snadno přijdou o zaměstnání, drasticky neomezují výdaje, což pomáhá celé ekonomice.

THE NATION
Hlavy mluví pro magnáty Některé americké televizní stanice mají problém. Jejich moderátoři a komentátoři sice přinášejí „objektivní“ a „nezaujaté“ zprávy, ale zároveň je platí velké farmaceutické nebo zbrojní korporace. Tato informace se však k divákům prakticky nedostane.
Příkladem je penzionovaný generál a zároveň „vojenský analytik stanice NBC“ Barry McCaffrey. Ten nedávno přesvědčoval diváky, že válka v Afghánistánu si vyžádá dalších „tři až deset let“ a „spoustu peněz“. Nikde se však neobjevilo, že mu loni soukromá vojenská společnost DynCorp vyplatila více než 182 tisíc dolarů. Ani to, že americká vláda v té době podepsala se společností pětiletou smlouvu v hodnotě téměř šesti miliard dolarů na zajištění podpůrných služeb v Afghánistánu.
Nešvar je prý důsledkem „kabelové žurnalistiky“. V mnoha hodinách vysílacího času přijde totiž povídání „analytiků“ a „stratégů“ na značně nižší finanční částky než původní zpravodajství třeba z Afghánistánu. Hodnota takových informací je však úplně jinou věcí.

DER SPIEGEL
Čína útočí Bombardovací letouny, jež nezachytí žádný radar, nové atomové ponorky, vyspělé zbraně proti satelitům, a dokonce letadlová loď vlastní výroby. Čína modernizuje s obrovským tempem své ozbrojené síly. Již brzy by mohla být ohrožena i vojenská převaha USA, tvrdí německý týdeník Der Spiegel. Prozatím byla čínská armáda obávaná zejména kvůli své velikosti. Počet 2,3 milionu aktivních vojáků z ní činí početně nejsilnější armádu na světě. Když k tomu přičteme 6700 tanků, 7400 dělostřeleckých systémů, 2300 bojových letounů, 75 větších válečných lodí a šest atomových ponorek, tak není divu, že Čína byla doposavad brána jako soupeř v takzvaných opotřebovacích válkách, kde jde hlavně o velikost. V nejnovější studii ministerstva obrany Spojených států však stojí, že Čína bude v budoucnosti i tvrdým oříškem ve vedení válek pomocí nejpokročilejších technologií. Oslava k 60. výročí založení Čínské lidové republiky totiž nepřinesla jen okázalý lesk, ale zároveň dechberoucí představení nejnovějších armádních vychytávek. Dvaapadesát nových zbrojních systémů předvedli pekingští mocipáni světové veřejnosti. Všechny připraveny k boji a všechny „Made in China“, jak napsala státní tisková agentura Nová Čína. Země investuje do boje na internetu, ve vesmíru, modernizuje svůj nukleární arzenál, vyvíjí nové rakety proti nepřátelským letadlovým lodím, testuje víceúčelové strategické bombardéry Dark Sworde, které využívají technologii obtížné zjistitelnosti stealth, a kuje na interkontinentálních raketových střelách. Podle Pentagonu se investice Číny do armády od roku 1989 zdvacetinásobily. Současné roční výdaje se odhadují na 150 miliard dolarů.

VOGUE.DE
Cit pro film Návrhář Tom Ford už několikrát dokázal nemožné. Zachránil italskou společnost Gucci před nevyhnutelným krachem. Donutil muže, aby nakupovali boty se stejnou hysterií jako ženy, a vrátil do módy třídílný oblek. Že by ale mohl být i výborným režisérem filmů, to mu nikdo věřit nechtěl. Svým debutem, dramatem A Single Man, pro který Ford napsal i scénář, však kritiky rázem umlčel. Příběh odehrávající se v Los Angeles v roce 1962 zachycuje den v životě vysokoškolského učitele George. Ten se po smrti svého dlouholetého partnera připravuje na sebevraždu. Herec Colin Firth, který ztvárnil hlavní roli, získal nominaci na Oskara a Ford ukázal, že dovede svůj cit pro proporce a styl a oko pro detaily s lehkostí přenést i do jiných uměleckých disciplín.

[text do rámečku]
V žebříčku zemí, jenž hodnotí používání internetu, mobilních telefonů a počítačů, Švédsko předstihlo USA. Od roku 2008 sestavuje seznam profesor Leonard Waverman z London Business School dle několika desítek ukazatelů včetně technologických dovedností a užití telekomunikačních technologií. Třetí se umístilo Norsko, následované Dánskem a Nizozemskem.
Yahoo! News

[popisek k obálce]
Skandál kolem sexuálního zneužívání a týrání chlapců na jezuitském gymnáziu Canisius-Kolleg v Berlíně se den ode dne rozrůstá. Německá média mluví již o stovkách obětí. Týdeník Der Spiegel věnoval aféře dokonce titulní stránku. „Nejdůležitějším aspektem tohoto odporného příběhu je, že knězi a jejich církev očividně sami nevěří v boha, kterého své klientele prodávají. Jinak by se museli přece obávat, že zakročí,“ komentoval hlavní téma jeden ze čtenářů týdeníku.