Mediální revue

Čtvrté pokračování

FORBES

OSN do Dubaje? Organizace spojených národů (OSN) se sídlem v New Yorku působí městu jen problémy. Neplatí žádné daně, její zaměstnanci nemusejí dodržovat dopravní předpisy, což ztrpčuje Newyorčanům život, a budova, v níž sídlí, je v katastrofálním stavu – její oprava má přijít USA na 1,87 miliardy dolarů. Výbor OSN pro přemístění organizace již doporučil, aby se od roku 2015 přesunula do Singapuru. Tomuto přelidněnému městskému státu by však sídlo OSN pravděpodobně působilo stejné potíže jako New Yorku.
Pro sídlo OSN by byla nejvhodnější Dubaj, která podobné problémy nemá. Premiér Spojených arabských emirátů, šejk Muhammad bin Rašíd Maktúm, by mohl poskytnout pro sídlo OSN některý z mnoha prázdných kancelářských mrakodrapů. Dubaj navíc disponuje několika tisíci nových bytů, do nichž by se zaměstnanci OSN mohli nastěhovat. Má i dobrou zeměpisnou polohu – dvě miliardy lidí z Afriky, Evropy a Asie se do Dubaje mohou dostat za šest a méně hodin letu. A také je zde 55 pětihvězdičkových hotelů, které uspokojí požadavky jakkoli náročné vládní delegace.

SLATE

Deglobalizace Až donedávna platilo, že globalizace je nejefektivnějším způsobem, jak zajistit fungování světové ekonomiky. Nyní však tento trend přestává platit a nastává deglobalizace, uvádí liberální anglický internetový časopis. Během několika měsíců po začátku úvěrové krize v září 2008 přestala propojenost světové ekonomiky narůstat. Dle odhadu Mezinárodního měnového fondu by měl v roce 2009 světový obchod se zbožím a službami poklesnout o jedenáct procent.
Tento pokles v obchodu – poprvé od roku 1944 – sice bylo možné očekávat, ale neodpovídá v podstatě zanedbatelnému úbytku globálního ekonomického výkonu. Ukazuje se, že mnoho aspektů globalizace bylo nadhodnocených. Dovozy, obchody s měnami a zahraniční investice byly prováděny pomocí zadlužování a úvěrů. V září 2009 byl celkový objem vývozu a dovozu USA o 24 procent nižší než v červenci 2008. Čínský export od srpna 2008 do srpna 2009 poklesl o 23 procent.
Investoři začali poskytovat zdroje společnostem, které vyrábějí zboží doma a pro domácí trhy. Během posledních dvou let byznys zjistil, že čím delší je zásobovací řetězec, tím více může vzniknout problémů, které jej naruší – od virů chřipky přes geopolitické důvody až po růst cen energetických surovin. Čína sice nadále zůstává dílnou světa, ale v době kolísající poptávky si některé společnosti uvědomily, že výroba blíže domova je efektivnější, přestože náklady na ni jsou vyšší.

TIME

Nudná, staromódní, úspěšná Jaké jsou důvody tryskového vzestupu španělského bankovního domu Santander? Ještě před 25 lety šlo „jen“ o šestou největší banku ve Španělsku. Dnes je Santander největší bankou eurozóny. Od roku 1986, kdy ji začal vést současný šéf Emilio Botín, skoupila v Evropě, Jižní a Střední Americe i v USA konkurenty za více než 60 miliard dolarů. Její rivalové mají v důsledku finanční krize značné problémy, Santander však za loňský rok očekává zisk ve výši necelých třinácti miliard dolarů.
To znamená, že si oproti předloňsku nijak nepohorší a půjde o třetí nejvýdělečnější banku na světě – první, vynecháme-li Čínu. Jaké tajemství se skrývá za tímto úspěchem? Botínova nedůvěra vůči úvěrovým derivátům, hustá síť kamenných poboček pro klienty a úzkostně střežený software, jehož primární článek tvoří zákazník, nikoli produktová řada. Botín to nejspíš umí.

THE MOSCOW TIMES

Rusko-turecká plynová dohoda Dle ruského liberálního deníku vycházejícího v angličtině se Moskva a Ankara během ruské návštěvy tureckého premiéra Recepa Tayyipa Erdogana 13. a 14. ledna dohodly na urychlení výstavby ropovodu Samsun–Ceyhan. Měl by přijít na 2,5 miliardy dolarů. Ruský premiér Vladimir Putin to prohlásil na společné tiskové konferenci. Rusko dle něho zřejmě přestane podporovat ropovod South Stream přes Bulharsko a Řecko. Bulharská vláda totiž pozastavila všechny plánované projekty s Ruskem. V současnosti financují ropovod Samsun–Ceyhan soukromá turecká společnost Calik Energy a státní italská firma Eni. Dle Putina Rusko navrhuje třístrannou smlouvu s Itálií a Tureckem. Ropovod dlouhý 555 kilometrů by měl dopravovat ruskou a kazašskou ropu z černomořského přístavu Samsun do Ceyhanu na pobřeží Středozemního moře. Odtud by ji měly převážet tankery do Evropy. Měl by být dokončen v roce 2012 a dopravovat 1,5 milionu barelů ropy denně. Za Rusko by se měly výstavby ropovodu účastnit státem vlastněné společnosti Rosněft a Transněft.

DER STANDARD

Konec dluhů Sultanát Brunej si už neví rady se zadlužením vlastních obyvatel, napsal rakouský liberální deník. V boji proti rostoucím dluhům se vláda v hlavním městě Bandar Seri Begawan dokonce rozhodla, že Brunejci musejí odevzdat kreditní karty. Dle sultána Hassanala Bolkiaha si lidé smějí ponechat jen kartu banky, u které mají založený mzdový účet. Úvěrový limit se má do budoucna řídit dle výše platu. „Snížit zadluženost je dobrý nápad, tohle nás však všechny zabije,“ stěžují si Brunejci na internetových fórech. Přitom dle Indexu lidského rozvoje patří stát na ostrově Borneo v jihovýchodní Asii k 30 nejvyvinutějším zemím světa. Na základě nařízení sultána se tam nemusejí platit daně, a Brunejci mají dokonce zdarma zdravotnictví a školství. Země vděčí za své bohatství zejména obrovským zásobám ropy.

DER SPIEGEL

Konec legendy Tradiční privátní banku Sal. Oppenheim opouští movitá klientela. Dokonce se mluví o zániku finanční instituce s 220letou tradicí. Skandály vycházející po prodeji domu Deutsche Bank neustále najevo se však nelíbí zákazníkům, kteří si bývalou evropskou jedničku kdysi zvolili kvůli její diskrétnosti. Kapitálový dům v poslední době například investoval do téměř insolventní banky IKB nebo do koncernu Arcandor bývalé miliardářky Madeleine Schickedanzové, který později zkrachoval. Privátní bance Sal. Oppenheim rovněž nepomohly zprávy, dle nichž si manažeři společnosti navzájem udělili zvýhodněné kredity ve výši přesahující 650 milionů eur.

STERN

Válka diskontů pokračuje

Konkurenční boj v německém maloobchodě se přiostřuje. Největší diskonty branže Aldi, Penny a Netto předminulý týden oznámily další vlnu zlevňování potravin. Je to již potřinácté za necelý rok, píše německý společensko-politický týdeník.
Šéf sdružení německého potravinářského průmyslu BVE Jürgen Abraham však žádá: „To musí okamžitě skončit! Vždyť už se produkty téměř rozdávají.“ Dle Abrahama je načase, aby zakročila vláda v Berlíně. V roce 2009 prý kvůli bojům o podíly na trhu klesl celkový obrat potravinářského průmyslu o 4,2 procenta – na 149,8 miliardy eur. Poprvé je v Německu levnější například pivo než minerálka.

BRIGITTE

Konec hubnutí! V devadesátých letech vládl světu módy Heroin Chic. S novým tisíciletím přišel na mezinárodní mola i nový, nezdravý trend. V posledních letech se žena, která chce být „in“, totiž neobejde bez Size Zero – tedy americké velikosti nula. Ta odpovídá české konfekční velikosti 32 a po celém světě vzrůstu zhruba dvanáctileté dívky. Je jasné, že chce-li mít dospělá žena tělo dítěte, ne vždy to dopadne dobře. Nelze se tedy divit, že od roku 2000 se na molech objevily nejen extravagantní kreace návrhářů, ale i několik úmrtí. Psalo se například o uruguayských modelkách, které umřely několik měsíců po sobě. Obě při přehlídce a na podvýživu. S tím chce skoncovat největší německý časopis pro ženy Brigitte.
Jeho šéfredaktor Andreas Lebert ohlásil, že od roku 2010 bude čtrnáctideník pracovat výhradně s amatérskými modelkami: „Vyhublé anonymní slečny nemají šanci. Do budoucna budeme fotit osmnáctiletou maturantku, předsedkyni představenstva, fotbalistku. Chceme opravdové ženy s opravdovou identitou.“ A dodal: „Bude to revoluce, na kterou jsme dlouho čekali.“ Naopak Karlu Lagerfeldovi, německému králi krejčovství, se debata zdá absurdní. „Diskusi rozpoutaly tlusté maminy, které celý den sedí s pytlem chipsů před televizí a pomlouvají vše krásné,“ řekl 77letý návrhář. Dle něj se móda týká především snů a iluzí. A do takového světa tlusté ženy nepatří.

Text do rámečku:
Od prosince 2005 přišla strana britských konzervativců zhruba o čtvrtinu členů. V současnosti jich mají toryové přibližně 145 tisíc. V roce 1976 to však bylo 1,5 milionu. V roce 1996 měla britská Labouristická strana zhruba 400 tisíc členů. Dnes pouze asi 150 tisíc.
The Guardian