Mediální revue

První část

The New Yorker

Večírková olympiáda Případ amerických manželů Salahiových, kteří, ač nepozváni, před časem pronikli na oficiální večeři prezidenta Baracka Obamy do Bílého domu, inspiroval novináře Iana Parkera k tomu, aby několik „profesionálních“ nežádoucích hostů vyzpovídal. Na základě získaných zkušeností sestavil návod, jak se dostat na večírek, na který jste nedostali pozvánku. Instrukce je ve stručnosti následující: především je třeba se tvářit, jako že patříte k hostům. „Pokud je to party v bílém pořádaná P. Diddym, a vy přijdete v černém, nebyli jste mezi pozvanými,“ lakonicky Parkerovi vysvětlila Brazilka Selma Fonsekaová.
Ideálním způsobem, jak se na party vetřít, je přijít v těsném závěsu za někým slavným. Nikdy se nedívejte do očí ochrance – jinak uznáváte, že jí ve vašem životě náleží místo. Dalším tipem je vzít si s sebou mužský nebo ženský doprovod a před chlápky v tmavých brýlích sehrát partnerskou hádku o cokoli. Přirozená lidská neochota nechat se vtáhnout do cizích záležitostí prý zaručí bezproblémový vstup na party.

Vanity Fair

Útrapy britské šlechty Co je ve třetím tisíciletí největším nebezpečím pro exkluzivní kruhy britské šlechty? Macechy. To aspoň tvrdí hrabě Charles Spencer, bratr zemřelé princezny Diany. Strýc budoucího britského krále Williama v článku shrnuje historické rány, které osud ostrovním aristokratům uštědřil. V sedmdesátých letech 19. století patřilo 80 procent zemědělské půdy některé ze sedmi tisíc urozených rodin. Rozkvět skončil záhy – s exportem amerického obilí do Británie a s „nástupem“ zmrazeného masa. Obé zkrátilo příjmy ze zemědělství na polovinu a do té doby peřejnatý finanční tok šlechticů vyschl. Drasticky se naopak zvýšily daně.
První světovou válku šlechta uvítala. Očekávala totiž, že jí účast v bojích vrátí prestiž. Stalo se však něco jiného. Z britských vojáků „nešlechtického původu“ padl každý osmý, v případě šlechticů však každý pátý. Pro novou krev jezdila aristokracie už před první světovou válkou na druhou stranu Atlantiku. Zchudlí muži s titulem tam hledali bohaté neurozené nevěsty. S americkými paničkami však přišly na anglická venkovská sídla nové móresy – mezi nimi i rozvodovost, jež do té doby téměř neexistovala. Do historie se zapsala především Wallis Simpsonová a její poměr s králem Edwardem VIII. Ten se stal kvůli románku a následné abdikaci pouhým vévodou.
Právě rozvody a nové manželky, jimž jsou stovky let stará pravidla pro dědění rozsáhlých majetků lhostejná, jsou dnes dle Spencera novým morem pro šlechtu. Zatímco původní manželky žily s vědomím, že pozemky a cennosti se uchovávají pro budoucí generace, nové ambiciózní chotě podobnými zábranami netrpí. Solidní šlechtice „zblbnou“ natolik, že sídla a umělecké sbírky připadnou při dědění jim namísto nejstarším synům, což pečlivě schraňovaný majetek drolí. Válkami, nemocemi či ekonomickými krizemi aristokraté dosud nějak prokličkovali. Majetkuchtivé macechy, kterým navíc pomáhají britské soudy, prý však mohou dle Spencera znamenat pro mnoho urozených rodin konečnou.

Newsweek

Tigerovo zrcadlo Neal Gabler se pod vlivem rostoucího šiku milenek golfisty Tigera Woodse zamyslel nad rolí celebrit v dnešním světě. A dospěl k závěru, že být v 21. století celebritou je novou formou umění, jako je film, literatura nebo divadlo. Celebrita není jednou osobou, ale spíše rozsáhlou show s více postavami, mezi nimiž výrazněji září jedna star. Rozdíl oproti tradičním formám umění je v tom, že celebrity jsou namísto obrazovek nebo jeviště zakomponovány do života, a až z něj se dostávají do médií. Bez médií není celebrit.
Gabler však upozorňuje, že člověk může být slavný, aniž by byl celebritou, například britská královna Alžběta. Na rozdíl od zesnulé snachy, princezny Diany, totiž disponuje „pouze“ známým jménem. Diana za sebou měla navíc to, čemu Gabler říká „příběh“. Oproti fiktivním hrdinům však mají celebrity jednu velkou výhodu – jsou skutečné. Na rozdíl od literárních nebo dramatických hrdinů jejich příběh nekončí na poslední stránce, ale často se jako v případě Michaela Jacksona neuzavře ani smrtí.
Dnes, kdy klesá prodej knih, hudebních nosičů i sledovanost televize, jsou celebrity výjimečným tmelem. Jejich příběhy totiž zajímají většinu jinak segmentované společnosti. Dnes je to Tiger Woods a procesí jeho milenek. Až tato dějová linie skončí, což nepochybně nastane, přijde další příběh. A po něm jiný a pak další. Celebrity fungují jako nekonečný věneček z kvítí, který nás baví, sjednocuje a občas i vzdělává.

Text do rámečku: Z deseti milionů uživatelů sociální sítě Twitter na celém světě je 60,6 procenta starší než 35 let, v případě Facebooku však tvoří tato věková skupina jen 52,4 procenta
The Times