V šedesátých letech zmizela pod zemí celá vrtná souprava Ján Medlen si přes jedno rameno přehodil krumpáč a lopatu, přes druhé tornu s jídlem a vyrazil na pole. Byl krásný letní den a kopání odvodňovací strouhy rychle ubíhalo. Když byl zhruba v půlce louky, uslyšel ze země podivné šumění, které s každým dalším kopnutím nabíralo na intenzitě. Pak špička krumpáče narazila na kus křemene, odlétla jiskra a ozval se tlumený výbuch. Kovářem Medlenem mrštila o zem neviditelná síla. Když se vzpamatoval a s klením vyplival všechnu hlínu z úst, s úžasem zíral před sebe. Ze země, kde ještě před chvílí hloubil strouhu, šlehaly plameny.
Roura z cihel
Zhruba tak mohlo v roce 1910 vypadat objevení zemního plynu ve slovenských Gbelech, obci jen několik kilometrů od hranice s Moravou. Do stejného roku se datují i začátky těžby této strategické suroviny na Moravě. Ostatně Medlen byl první, kdo zemní plyn na slovensko-moravském pomezí skutečně využil. V místě, kde objevil jeho ložisko, si vystavěl primitivní rezervoár a od něj až ke svému domu vybudoval „potrubí“ z cihel.
Surovinu využíval nejen k topení, ale jako kovář i ke žhavení kovu. Dle dostupných informací tak ale činil za velké závisti většiny sousedů.
O několik let později, v roce 1914, však sousedskou závist vystřídal pocit zadostiučinění. Zemní plyn, který se patrně ve velkém objemu nahromadil v krbu kovárny, explodoval a rozmetal kovářovu chalupu po okolí.
Cihly prý létaly i dvacet metrů daleko. Výbuch dokonce ohrozil blízkou železniční trať.
Medlen, považovaný sousedy za podivína, protože se třeba snažil sestrojit perpetuum mobile, výbuch přežil.
Exploze podnítila zájem o těžbu. Již 28. října téhož roku se ve Gbelech uskutečnil první vrtný průzkum. A úspěšný.
V hloubce 114 metrů přišli badatelé na první stopy zemního plynu a ke svému velkému překvapení v hloubce 163,8 metru dokonce i na ropu. Ta se ostatně, stejně jako zemní plyn, těží ve Vídeňské pánvi (subprovincie, která zahrnuje území v Česku, na Slovensku a v Rakousku, toliko Wikipedie) těží dodnes.
Patrně největší slávu těžba ropy a zemního plynu na jihu Moravy zažila za druhé světové války, kdy bylo v oblasti zhruba 1200 vrtů. Pro tehdejší nacistické Německo měla zdejší ložiska strategický význam, o čemž ostatně svědčí i časté útoky spojeneckých pilotů. Jen pro srovnání: dnes je v těžebním fondu společnosti MND kolem 400 vrtů.
Kdo by ale čekal, že to na jižní Moravě bude vypadat podobně jako v některých částech amerického Texasu, tedy desítky těžebních věží všude, kam se podívá, bude zklamán. Kozlíci, jak se tady těžebnímu zařízení přezdívá, jsou většinou po třech po pěti schováni někde na oploceném plácku mezi poli. Dokonce i klasickým pohybem „hlavy“ nahoru a dolů čeští kozlíci šetří. Člověk tak zjistí, že je těžba ropy a zemního plynu pro laika vlastně docela nuda.
Zjednodušeně řečeno probíhá následovně.
Vezme se geologická mapa. Z té se určí, kde a v jakých hloubkách jsou horniny, ve kterých by mohl být při troše štěstí zemní plyn nebo ropa. Obecně platí, že těžaři chodí stále hlouběji.
Udělá se průzkumný vrt. Ejhle, máte smůlu, po cenných uhlovodících není ani stopy. Investoval jste zbytečně desítky milionů korun, zlost si můžete maximálně tak vybít na hlavním geologovi.
Anebo máte štěstí, a když se vrt dostane do dvoukilometrové hloubky, ohlásí senzory přítomnost plynu či ropy. Teď už můžete jen doufat, že je ložisko na alespoň jednu z těchto surovin bohaté. Třeba tak, jako bylo to největší české ropné pole v Dambořicích. Celkové zásoby se tu pohybovaly na úrovni zhruba pěti milionů kubíků.
Kam zmizela souprava?
Když se objeví ropa, může to navíc být pro laika další velké zklamání. Nečekejte, že začne stříkat do několikametrové výšky jako v mayovce Petrolejový princ. Tedy pokud se něco takového přihodí a budete u toho, netleskejte. Utíkejte, co vám nohy stačí. „To by byla katastrofa, která se nesmí stát,“ vysvětluje šéfka úseku geologie MND Jana Hamršmídová.
V současné době se vrtá do hloubek až tři kilometry pod zemským povrchem. Tam jsou již obrovské tlaky kolem dvaceti třiceti megapascalů, což, jak říkají místní, je pořádný fuk, který se musí i pořádně hlídat. Třeba i tím, že vrt je vyplněný takzvaným výplachem, což je speciální látka připomínající gel, která má pomoci kočírovat napětí ve vrtu.
V opačném případě se zemní plyn nebo ropa mohou dostat na povrch s úlomky horniny, u kterých stačí, aby nahoře škrtly o železo, a začnou hořet.
„Dnes už jsou těžební metody natolik sofistikované, že k podobným nehodám nedochází. Jsem v MND hodně dlouho a naštěstí jsem nic takového nezažila,“ konstatovala Hamršmídová. Ještě v šedesátých letech minulého století ale byla situace jiná. Ve zmíněnou dobu prý při nepovedeném vrtu zmizela pod zemí celá vrtná souprava.
Vzorek nad zlato
Časy, kdy mizely pod zemí celé těžební soupravy, již nikdo ze současných zaměstnanců nepamatuje. Na rozdíl od vzorků hornin, které jsou z vrtů uloženy ve skladišti jader společnosti MND. Nejstarší pocházejí z padesátých let. „Je to naše chlouba, zničit takové poklady by byl zločin,“ reaguje jeden z geologů na otázku, kam se dávají nepotřebné vzorky. Třeba v kanadské provincii Alberta se prý musejí povinně po dokončení vrtu odevzdat jádra státu. I na jižní Moravě představují cenný artikl. Výměnou za výsledky svého bádání si je půjčují vysoké školy. Zkoumají je samozřejmě i zaměstnanci MND. Nejprve z nich udělají tři až čtyři setiny milimetru tlustý výbrus.
Pomocí polarizačního mikroskopu pak ze vzorku s jistotou vyčtou, jaké horniny jej tvoří.
Mikropaleontologové zase mimo jiné dokážou určit, jaké je stáří horniny, podle toho, jaké zkamenělé mikroorganismy obsahuje. „A pokud již máme horninu, ve které se nacházejí nějaké uhlovodíky, jsme schopni zjistit, o které jde. Dáme je tady pod tuhle infralampu,“ ukazuje další ze zaměstnanců. Záření z lampy, se kterou vzorky zkoumali již inženýři za druhé světové války, podle spektra odhalí, o jakou látku jde, třeba těžká ropa pod ní svítí okrově.
Pít se to nedá
Vytěženou ropu a plyn je nutné ještě před předáním odběratelům upravit. Z ropy se odstraňuje hlavně voda a plyn, ze zemního plynu pak především voda. Vzorky vytěžených surovin testuje firma ve své vlastní akreditované laboratoři. Prověřují se ale i vzorky půdy z okolí vrtů kvůli možné kontaminaci prostředí.
Laboratoř testuje rovněž pro jiné zadavatele, třeba vzorky ropy předtím, než projdou slovenskou částí ropovodu Družba do jeho české části. „Občas nás testují i naši vlastní kolegové. Místo vody z okolí vrtu nám přinesli nějakou limonádu, ale přišli jsme na to,“ usmívá se vedoucí laboratoří. Současně s tím upozorňuje, že jsme ve vinařském kraji. Což ostatně není problém poznat i podle beden s prázdnými láhvemi od vína vyrovnaných za vstupními dveřmi laboratoře. I proto si na jedné z firemních akcí společnost připravila trochu netradiční test, degustaci ropy.
Samozřejmě se nehodnotila její chuť, ale jen vůně. Vyhrála vracovská ropa, kvůli své jemné vůni, před moravskou ropnou směsí. Zcela propadla ta ruská. „Tady si sami můžete vyzkoušet proč,“ podává nám vedoucí laboratoře láhve se vzorky ropy. A skutečně, ta z Vracova vyniká svojí jemnou delikátní vůní, zatímco vzorek z Ruska dost silně páchne.
„Česká ropa má zhruba šestadvacetkrát méně síry,“ vysvětluje šéf laboratoří. Ale ani tak se pít nedá.
Rozhovor
Těžit a hledat Největší české ložisko ropy je na jižní Moravě v Dambořicích. Celkové zásoby byly odhadnuty na pět milionů kubíků ropy. „Šedesát procent je k dnešnímu dni vytěženo, tak velké procento je světový unikát,“ tvrdí šéfka úseku geologie MND Jana Hamršmídová
* Jaká je šance, že se MND podaří objevit tak velké naleziště ropy jako to, které bylo v Dambořících?
Nevím, jak mám kvantifikovat šanci. Aktuálně nemáme v našem portfoliu prospektů k vrtání ložisko tak velkého rozsahu. Když je ale sečtu, takový rozsah dají. U vrtu v Dambořicích se taky neočekávalo ložisko tak velkého rozsahu, jaký se ukázal později.
* Ceny ropy jsou stále nízko, od jaké úrovně se firmě vyplatí těžit?
Jedna věc je těžba, druhá průzkum. Naše průměrné náklady na těžbu ropy činí 15 až 19 dolarů za barel, u zemního plynu jsou nižší. To jsou ale jen čistě náklady na těžbu, které nezahrnují žádný další rozvoj. Musíme stále hledat, vrtat a doplňovat zásoby. Naším cílem je rozvíjet firmu a jako naftová společnost potřebujeme udržovat přiměřený objem zásob k těžbě. Snažíme se, aby to, co za rok vytěžíme, jsme byli schopni nahradit novými zásobami.
* Jaké máte aktuálně ekonomicky vytěžitelné zásoby?
Naftové firmy se prezentují tzv. live indexem, který udává, na jak dlouhou dobu má firma zásoby se zohledněním současného objemu těžby. Live index MND v kategorii 2P zásob je téměř deset let. Loni společnost vytěžila zhruba 140 tisíc kubíků ropy a kolem sta milionů kubíků zemního plynu.
* Dotěžujete i starší ložiska?
Určitě, s těmi hodně pracujeme. Snažíme se zvýšit jejich výtěžnost. Nové zásoby nacházíme nejen tím, že objevujeme nová ložiska, ale i tak, že se snažíme zvyšovat vytěžitelnost těch existujících, například zahušťováním sítě těžebních vrtů nebo, jako v Dambořicích, vtláčíme do ložiska plyn, který vytlačuje ropu, jinde vtláčíme do ložiska vodu pro udržování energie a podobně.
O několik let později, v roce 1914, ale sousedskou závist vystřídal pocit zadostiučinění. Zemní plyn explodoval a rozmetal kovářovu chalupu po okolí.
Nečekejte, že ropa začne stříkat do několikametrové výiky. Tedy pokud se něco takového přihodí a budete u toho, netleskejte. Utíkejte, co to půjde.
O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz
