Ruské státní společnosti by rády získaly OMV, PKN Orlen a MOL
Velké ruské firmy zacílily v petrochemickém průmyslu na střední Evropu. Gazprom má zájem ovládnout rakouskou společnost OMV, Lukoil chce získat polský koncern PKN Orlen a maďarský MOL. Informace o tom byly zveřejněné v rakouském týdeníku News a v internetovém newsletteru Energy in East Europe.
Nejmenovaný rakouský manažer s excelentními vazbami na Rusko řekl rakouskému časopisu News, že je jen otázkou času, kdy se Gazprom stane hlavním akcionářem společnosti OMV. Podle časopisu je tato akvizice již delší dobu tajně připravována. Nedávná návštěva ruského prezidenta Vladimira Putina ve Vídni, při které ho doprovázela početná delegace manažerů z ropného a plynárenského sektoru naznačuje, že za oponou se již opravdu vyjednává.
Náměstek generálního ředitele společnosti Lukoil Leonid Fedun varoval, že středoevropské rafinerie již nebudou schopné udržovat svoji současnou vysokou míru ziskovosti, neboť nové rafinérské kapacity, které se nyní stavějí v Asii a v Perském zálivu povedou ke snižování rozdílu mezi cenou uralské ropy a ropy Brent. Středoevropské rafinerie napojené na ropovod Družba mají oproti jiným evropským rafineriím konkurenční výhodu právě v levnější uralské ropě. Fedun podle newsletteru Energy in East Europe naznačil, že Lukoil je připraven skupovat rafinerie v regionu a konkrétně označil jako akviziční terč polský koncern PKN Orlen a maďarskou společnost MOL. Fedun dokonce řekl, že rafinerie těchto společností mohou v příštích letech zažívat problémy s dodávkami ropy, což není možné interpretovat jinak než jako přímou výhružku. Ropný gigant Lukoil je totiž hlavním dodavatelem ropy pro MOL a litevské rafinerii Mažeikiu byly zastaveny dodávky ropy poté, co byla zprivatizována polskému PKN Orlen, přestože o ni velmi usiloval právě Lukoil.
Podaří-li se Gazpromu a Lukoilu ovládnout společnosti OMV, MOL a PKN Orlen, bude to znamenat kompletní ruskou kontrolu nad středoevropským petrochemickým průmyslem. Tyto společnosti ovládají rafinérie a velké sítě benzínových pump nejen ve svých domovských zemích, ale skrze akvizice minulých let i v České republice, Litvě, Rumunsku, Turecku, Chorvatsku a na Slovensku.
Nejistí vlastníci PKN Orlen.
Pro českou petrochemii je určující, kdo ovládne (či už ovládá?) polský koncern PKN Orlen, který v roce 2004 získal v privatizaci český holding Unipetrol. U nás tak kontroluje všechny tři rafinerie a také síť čerpacích stanic Benzina. Loni v prosinci dokončil převzetí litevské rafinerie Mažeikiu Nafta a v Polsku vlastní velkou rafinerii v Plocku. V Polsku a v Německu provozuje Orlen síť 2400 čerpacích stanic.
Tržní hodnota PKN Orlen převyšuje pět miliard dolarů a cena jejích akcií vzrostla od května téměř o dvacet procent.
Polský stát kontroluje v PKN Orlen pouhých 28 procent akcií a kdo drží zbytek, není vůbec jisté. Když se dnešní místopředseda vlády Alexandr Vondra stal loni na podzim ministrem zahraničních věcí, pozval si tehdejšího šéfa PKN Orlen Igora Chalupce, aby mu tuto otázku zodpověděl. Ministr průmysl Martin Říman tehdy řekl: „U PKN Orlen nemáme absolutně žádnou garanci, že to není firma napojená na ruský ropný průmysl.“
Nejen mezi ropnými experty, ale i v ruském tisku se již mnoho měsíců spekuluje, že Lukoil přes nějaké nastrčené firmy vlastní významný podíl v PKN Orlen a že má zájem tento koncern zcela ovládnout. Poslední vyjádření Leonida Feduna, druhého muže Lukoilu, potvrzuje, že tyto spekulace míří správným směrem.
MOL na evropské šachovnici.
Další východoevropskou společností v hledáčku ruských státních firem je maďarský MOL, který patří mezi největší petrolejářské koncerny v regionu. Jeho tržní kapitalizace je zhruba třináct miliard dolarů. Vlastní dvě rafinerie, jednu v Maďarsku (s roční zpracovatelskou kapacitou osm milionů tun ropy), druhou je moderní bratislavská rafinerie podniku Slovnaft (s kapacitou 5,5 milionu tun), který MOL před několika lety koupil. MOL také kontroluje největší maďarskou chemičku TVK. Maďarská firma v listopadu 2003 koupila více než čtvrtinový podíl (25 procent plus jednu akcii) v chorvatské ropné společnosti INA. Cílem obou společností je vytvořit silné regionální olejářské spojení. MOL v zemích střední a východní Evropy (Maďarsko, Slovensko, Rumunsko, Česká republika, Rakousko a Slovinsko) provozuje celkem 845 čerpacích stanic.
Čekali Rusy, přišli Rakušané.
Začátkem minulého týdne zástupci OMV oznámili, že rakouský koncern zvýšil svůj podíl ve firmě MOL z deseti na 18,6 procenta. Rakušané jako důvod uvedli zájem OMV o strategickou spolupráci a o konsolidaci olejářských firem v regionu. Tvářili se, že nejde o první kroky nepřátelského převzetí. Maďaři odpověděli, že sice vítají, že jejich konkurent vidí investiční příležitost v nakupování akcií firmy MOL, ale že se o své strategii nehodlají s OMV dohadovat. V prohlášení se uvádí, že MOL ani v tomto případě nepodporuje snahu o zisk podílu ve společnosti ze strany investora, za kterým stojí silný státní vliv. MOL jednoznačně poukazuje na 31procentní podíl rakouského státu v OMV. MOL tedy jednat odmítá, nadále (za velmi vysokou cenu) nakupuje svoje akcie a tvrdí, že se tím ubrání převzetí. Akcie během jednoho dne vzrostly téměř o devět procent na dosavadní absolutní rekord 28 605 forintů za kus (zhruba tři tisíce korun).
Otázkou je, k čemu je OMV 18,6 procent, jestliže podle stanov firmy MOL jakýkoli její akcionář vlastnící více než deset procent akcií může mít hlasovacích práv maximálně deset procent. Bezprostřední vliv OMV se tedy v maďarském koncernu nemohl zvýšit, přesto Rakušané vyjádřili přesvědčení, že MOL bude brát v potaz návrhy více než osmnáctiprocentního vlastníka a že chtějí jednat. Maďaři však nechtějí.
Maďarský premiér Ferenc Gyurcsány také považuje rakouské nákupy za pokus o nepřátelské převzetí. „Nepovažuji za přátelské, když státem ovládaná společnost bez předchozího upozornění nakupuje akcie se záměrem získat kontrolu. Tento záměr se budeme snažit všemi prostředky překazit,“ hřímal Gyurcsány. Otázkou však je, jak to chce udělat, jestliže maďarský stát ve společnosti MOL již nic nevlastní.
Manažerské hlasy.
Zato manažeři koncernu již ovládají 23 procent akcií (vedení společnosti ČEZ za nimi značně zaostává) a jejich postoje a hlasy mohou být při jakémkoli pokusu o nepřátelské převzetí klíčové.
Oficiální důvody, uvedené zástupci OMV (strategická spolupráce a konsolidace), odborníky a analytiky příliš nepřesvědčily. Množí se otázky, zda MOL nebojuje s OMV pouze naoko a není-li skutečným nájezdníkem některý z ruských státních ropných podniků.
Koncem května ruský prezident Vladimir Putin a rakouský kancléř Alfred Gusenbauer podepsali memorandum o rozšíření spolupráce obou zemí v oblasti energetiky. Putin, kterého doprovázela údajně nevídaně početná skupina manažerů z ropného a plynárenského sektoru, se setkal i s nejvyššími představiteli OMV. Rusové vědí, že sami by těžko získali významný přímý podíl v koncernu MOL, aniž by to vyvolalo bouři na maďarské vnitropolitické scéně. Teorie spiknutí tedy zní: Moskva získává akcie společnosti MOL prostřednictvím Vídně. Tuto hypotézu podporuje i skutečnost, že OMV koupil zhruba šestiprocentní balík od Megdeta Rachimkulova, který si akcie firmy MOL pořídil až v květnu 2007. Rus Rachimkulov, bývalý šéf banky Gazpromu v Maďarsku, je nyní považován za nejbohatšího podnikatele žijícího v této zemi.
Navíc pořízení akcií ze strany OMV nedává ekonomicky smysl, zvlášť pokud jde o případné další nákupy. OMV svůj desetiprocentní balík ve společnosti MOL nakoupil v roce 2000, kdy se hodnota cenných papírů pohybovala kolem 3600 forintů. Před sedmi lety všechny ukazatele napovídaly, že akcie zcela jistě porostou. Nyní akcie stojí kolem 28 tisíc forintů a není jistota, že cena dále poroste. Reakce akcionářů OMV odrážely spíše obavy, zda rakouský koncern neutratil obrovské peníze za něco, co mu v dohledné době nepřinese žádný zisk.
Podezření vyvolává i načasování transakce výkupu vlastních akcií ze strany firmy MOL. Zprávu o nákupu vlastních akcií MOL zveřejnil jeden pracovní den předtím, než přišla informace o tom, že OMV v maďarském koncernu zvýšil svůj podíl na 18,6 procenta. Šlo o koordinovanou akci? „Nevíme, co se děje, v puzzle chybí stále mnoho kousků. Chcete-li to slyšet, pak se společností MOL, kterou můžeme považovat maximálně za koně či střelce na evropské politicko-olejářské šachovnici, někdo učinil jeden tah. Nevíme však, kdo to byl,“ shrnul situaci analytik společnosti Concorde Attila Vágó.
Mnoho expertů má za to, že pozvolna začíná konsolidace olejářských firem východoevropského regionu. Otázkou je, kdo ji bude režírovat. Firmy z východu, či ze západu?
Rusko-rakouské dohody o OMV.
MOL je považován za největšího konkurenta OMV v regionu. Rakouský koncern má tržní kapitalizaci kolem patnácti miliard dolarů a je největším ropným a plynárenským podnikem ve střední a východní Evropě. Ve třinácti zemích provozuje dva a půl tisíce čerpacích stanic. OMV v roce 2004 privatizoval největší rumunskou ropnou a plynárenskou společnost Petrom, v níž nyní vlastní 51 procent akcií.
Na burze se obchoduje 50,9 procenta akcií OMV, 31,5 procenta má pod kontrolou rakouský stát a 17,6 procenta drží společnost International Petroleum Investment Company, kterou vlastní vláda Spojených arabských emirátů. A již delší dobu se spekuluje, že ruské firmy chtějí tento balík od Arabů koupit.
Gazprom dodává OMV zemní plyn a loni na podzim byla uzavřena dohoda o zajištění jeho dodávek až do roku 2027.
V rámci návštěvy prezidenta Putina v Rakousku na konci května podepsali šéf OMV Wolfgang Ruttenstorfer a předseda představenstva Gazpromu Alexej Miller memorandum o porozumění, v němž se zavázali k další spolupráci v plynárenství. Na základě tohoto memoranda vstoupí Gazprom do společnosti Central European Gas Hub (dcery OMV). Mnoha pozorovatelům se však zdá pravděpodobné, že rusko-rakouská dohoda byla mnohem hlubší a širší - a sice, že Gazprom vstoupí i do mateřského koncernu OMV.
Je zřejmé, že středoevropským zemím - zejména Polsku, Maďarsku a České republice - se takovýto scénář nelíbí. Pokud však v minulých letech toto strategické odvětví zprivatizovaly, pak dnes s rostoucím rizikem, že Rusko ovládne středoevropskou petrochemii, nemohou moc dělat. Řečeno s klasikem, může se nám to nelíbit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak asi všechno, co proti tomu můžeme dělat.
Druhou cestou je totiž jen znárodnění nedávno zprivatizovaného majetku, což je cesta těšící se v tomto regionu velmi špatné pověsti a vyžadující politiky Putinova či Chávezova naturelu.
