Bimbo přinesl stovku pracovních míst
Odpůrci globalizace si do seznamu svých argumentů mohou přidat další položku, obyvatelé Petřvaldu mají o necelou stovku pracovních příležitostí navíc. Do sedmitisícového městečka nedaleko polských hranic totiž zavítal mexický kapitál. Od poloviny minulého měsíce petřvaldská výrobní hala chrlí známé želatinové žvýkací medvídky pod vlajkou nadnárodního potravinářského koncernu Grupo Industrial Bimbo. Ten inves–toval do původního petřvaldského zkrachovalého závodu necelých patnáct milionů dolarů a znovu nastartoval výrobu. Společnost Bimbo kontroluje devadesát procent mexického trhu s baleným chlebem a za devět měsíců loňského roku dosáhla více než dvoumiliardových tržeb v dolarech. „Hodně se změnilo. Jsme mexická firma, která je vybavena silným kapitálem, a nemáme strach o naše výrobky, říká Tomáš Stratil, jednatel Park Lane Confectionery, s. r. o., které je součastí koncernu Bimbo. Učitelské výplaty. Šéfem ostravského podniku se stal typický představitel globální společnosti. Titus Lokananta je totiž po–dle svých vlastních slov Indonésanem s německým pasem, který pracuje pro Mexičany v České republice. Lokanantovi se podařilo získat zpět téměř osmdesát procent bývalých zaměstnanců podniku. A co více, ti si prozatím nového vlastníka nemohou vynachválit. Kromě jistoty práce, která je v ostravském regionu k nezaplacení, pracovníky překvapila možnost relativně slušného výdělku i zaměstnanecké výhody. V petřvaldské „bonbonce , jak místní obyvatelé podnik nazývají, si měsíčně lidé vydělají asi tolik, jako pracovníci v učitelských profesích. Kromě zhruba devítitisícového nástupního platu však Mexičané nabídli všem zaměstnancům i příjemné bonusy. Zdarma jsou v kantýně dispozici jak nealkoholické nápoje z postmixu, tak osvěžení z automatů na kávu. „Překvapilo nás to. Nejsme zvyklí, aby nás zaměstnavatel takhle hostil, říká vedoucí licího zařízení Eliška Mašková. „Řízení celé továrny vypadá lépe než za bývalého vlastníka, dodává. Pod mexickým velením šly počty zaměstnanců rapidně dolů. Zatímco v původním podniku pracovaly zhruba dvě stovky lidí, v současnosti je ve výrobě zaměstnáno zhruba devadesát pracovníků a v administrativě patnáct. „Výroba je značně automatizovaná a kromě toho máme méně lidí ve správě. Některé její části, jako například prodej, totiž organizuje mateřská firma, vysvětluje Stratil. Znovu a pořádně. Jistota je to, co lidé v Petřvaldě oceňují nejvíce. Dobře si totiž pamatují, jakých „kousků byl schopen bývalý vlastník, když potřeboval peníze na výrobu. V takových případech totiž demonstrace domnělé prosperity firmy spíše připomínala absurdní divadelní hru. „Prázdné kamiony odjížděly a přijížděly, aby pánové z banky nabyli dojmu, že se tady vyrábí, říká Stratil. Lokananta považuje za priority podnikání s želatinovými výrobky kvalitu, cenu a distribuční kanály. „Vidíte, v jakém prostředí tady pracujeme, říká a poukazuje na luxusně zařízené zázemí budovy. „Místo luxusních kanceláří měly proudit peníze do strojového vybavení a výroby, kritizuje Lokananta hospodaření předchozího vlastníka. V duchu mexických pravidel podnikové kultury tvrdí, že všichni schopní mají šanci na kariérní postup. Jako příklad uvádí zaměstnance, který byl původně najat jako ostraha, ale díky svým nápadům, které si nenechal pro sebe, už dnes řídí jeden z provozů. Pokud vše půjde hladce, mohou Petřvaldští očekávat do tří až čtyř let rozšíření výroby a vzhledem k tomu i další pracovní místa ve své bonbonce. Firma totiž chce investovat další tři miliony dolarů. V takovém případě by Mexičané mohli pracovnímu úřadu odlehčit o dalších zhruba sto lidí hledajících práci. Bez pobídek. Představitelé mexické společnosti říkají, že významnou úlohu v uskutečnění jejich akvizice sehrál pozitivní přístup Obecního úřadu v Petřvaldě. „Díky starostovi, který urychlil vlekoucí se byrokratické procesy, už dneska můžeme vyrábět, tvrdí Stratil. Na oplátku Mexičané obci slíbili, že přednostní právo na práci v závodě budou mít místní obyvatelé. Lokananta dodává, že firma slib dodržuje s výjimkou specializovaných profesí typu laborant, které v Petřvaldě nebyly k dispozici. V březnu se v tisku objevily zprávy o tom, že za uskutečněním mexické investice stojí aktivity ministra zemědělství Jana Fencla. Ten se v březnu při své několikadenní návštěvě v Mexiku setkal s Enriquem Chavezem, představitelem vedení Bimba. Fencl tehdy prohlásil, že jednali o dodatečných investičních pobídkách pro mexický koncern. Představitelé petřvaldské pobočky ale kromě příspěvku za vytvoření pracovních míst ve výši zhruba jednoho milionu korun o žádných pobídkách nevědí. Důvodem, proč pobídky nepřišly, je zřejmě nedostatečný počet zaměstnanců ve firmě. Necelá stovka je příliš málo na to, aby společnost splnila podmínky pro přiznání práva na investiční pobídky. Amigos zvládli volný trh. Z hlediska velikosti mexického gigantu není petřvaldská investice rozhodně horentní sumou. Za investicí ale stojí dlouhodobá strategie přístupu k evropskému trhu. Šéfové skupiny Bimbo před pěti lety usoudili, že jejich technologie na výrobu cukrovinek je na dostatečné úrovni. Vzápětí následovala obchodní spolupráce s německou firmou Park Lane Confectionery GmbH. Poté, co Mexičané ze spolupráce vydolovali maximum zkušeností, rozhodli se pro radikální krok. Za 50 milionů dolarů odkoupili firmu Park Lane s nadějí, že budou moci uskutečnit ve východní Evropě to, co v globálním světě momentálně platí: využít levnou pracovní sílu a prodávat na takzvaných třetích trzích. Ještě před deseti lety patřila mexická ekonomika k prototypům uzavřených hospodářství. Místní společnosti se obávaly vstupu nadnárodních korporací, zejména amerických. Dnes je všechno jinak. K obratu přispěla nejen šest let stará smlouva o volném trhu v Severní Americe, ale i fakt, že mexické firmy od bývalých „nájezdníků odkoukaly jejich metody. Minulý rok se mexický vývoz vyšplhal z 26 místa v roce 1993 na osmou příčku mezi světovými exportéry. Gracias McDonald's. U zrodu úspěchu mexických potravinářů Bimbo stála zdánlivě jednoduchá věc. Museli se naučit péct lepší housky. Na konci osmdesátých let se totiž v jejich firmě náhodou zastavil agent společnosti McDonald s. Hledal místního dodavatele housek pro světo–známé hamburgery. Po jednom soustu ale mexickou housku s díky odmítl. Tato příhoda inspirovala šéfa Bimba Roberta Servitje k dramatickému činu. Rozhodl se investovat 30 milionů dolarů, aby dokázal, že housky od Bimba jsou dost dobré pro americký fastfoodový gigant. Sázka na jednu kartu se nakonec Mexičanům vyplatila. Bimbo se stal nejdříve preferovaným a posléze exkluzivním dodavatelem housek pro McDonald s v Mexiku. Mexičané se tak mohli zdarma svézt s hamburgery od McDonaldů na mnohé zahraniční trhy. Každý milovník Big Maca v Peru, Kolumbii či Venezuele si dnes automaticky pochutnává i na houskách od Bimba. V šestnácti zemích světa v současnosti pracuje pro mexický koncern šestnáct tisíc zaměstnanců. Na jejich výrobcích si pochutnává přes 300 milionů konzumentů v Latinské Americe. Vzhůru do Evropy! První dvě vlaštovky s mexickým kapitálem směřujícím na evropské trhy se uhnízdily ve Vídni a v Ostravě. „Dělíme se o výrobu s vídeňskou částí společnosti Park Lane. Zatímco my v Petřvaldě vyrábíme želatinové bonbony, v Rakousku dělají čokoládové výrobky, říká Stratil. Důležitost petřvaldské akvizice neváhali představitelé mexického potravinářského gigantu podpořit osobní účastí na otevření provozu 12. dubna. Podle slov vedení podniku to bylo vyjma Mexika poprvé v historii skupiny Grupo Industrial Bimbo, co se nejvyšší management zúčastnil v takovém počtu. Mexičané kalkulují s faktem, že za dva roky si díky smlouvě o volném obchodu s Evropskou unií, kterou má Česká republika uzavřít, zajistí odbyt svých gumových medvídků. Ti jsou totiž přece z Petřvaldu.
