Rusko nezvítězilo, ale Ukrajinu drtí vnitřní bratrovražedné boje
Moskva oznámila své vítězství, Kyjev jakbysmet. Kdo by tomu věřil… Řada světových komentářů naopak upozorňovala na to, kdo všechno kvůli dočasnému uzavření kohoutků pro ruský plyn putující na sousední Ukrajinu prohrál. Rusové rozhodně nemohou být nadšeni z toho, že se o něco zhoršila jejich pověst důvěryhodného ekonomického partnera a dodavatele klíčových surovin. Také Evropská unie údajně utrpěla porážku, neboť selhala energetická politika jejích členských států, které se příliš orientují na Rusko. V poli poražených je prý i plyn jako takový. Bude nutné dát přednost jiným zdrojům energie. Plynaři, plačte. Advokáti jaderných elektráren a uhelní baroni, radujte se.
Takové soudy jsou mnohdy přehnané, byť je na nich i kus pravdy. Hluboko v poli poražených však končí především Ukrajina. Nebyla ovšem poražena ruským medvědem. Dohoda s Ruskem však přesto povzbudí vnitřní bratrovražedné souboje mezi ukrajinskými politiky, i mezi jednotlivými vůdci oranžové revoluce. Bývalá premiérka Julia Tymošenková tvrdí, že vláda i ukrajinská společnost Naftohaz podlehly ruskému nátlaku a zradily národní zájmy. Hodlá se v této věci obrátit na prokuraturu a soud. Jisté je jedno: politická situace před březnovými parlamentními volbami je výbušná. Tymošenková a prezident Viktor Juščenko vyhrocují vzájemný spor. Dohodnou se možná spíše se svým velkým nepřítelem z dob oranžové revoluce Viktorem Janukovyčem než sami mezi sebou.
Zvýšení cen, jež Ukrajina platí za dovážený plyn, znamená, že Kyjev se musí připravit na potíže. V krátkodobém měřítku. Je pravděpodobné, že některé firmy zkrachují, vzroste inflace, zpomalí se hospodářský růst. Jenže z dlouhodobého hlediska by měl být přechod na tržní ceny přínosem. Ukrajina by měla omezit plýtvání energií, přeorientovat svou ekonomiku z nerentabilních odvětví na ta perspektivní. Aby úspěšně prošla obdobím jisté šokové terapie, potřebovala by politickou stabilitu. Jenže právě ta se vůbec nerýsuje.
Na dohodě s Moskvou je ovšem nejvýbušnější ta část, která říká, že ruský a středoasijský plyn bude na Ukrajinu dodávat společnost RosUkrEnergo. Ukrajinští vyjednavači, tedy lidé z Juščenkova tábora, proti tomu nic nenamítali.. Tato firma je neprůhledná, polovina je ovládána ruským Gazpromem, skuteční majitelé druhé části nejsou známí. Na vzniku RosUkrEnergo se dohodli Rusové s bývalým ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou ještě v době před oranžovou revolucí. Spekuluje se o tom, že slouží k obohacování politiků a bývalých příslušníků tajných služeb. Za premiérky Tymošenkové se chystalo vyšetřování, zda jsou šéfové firmy napojeni na organizovaný zločin. Společnost RosUkrEnergo oficiálně založil Gazprom s rakouskou bankou Raiffeisen Zentralbank. O firmě, která už dříve zajišťovala dodávky turkmenského plynu na Ukrajinu, se píše jako o rusko-rakouské společnosti. Rakušané však hrají pouze roli zprostředkovatele. Skutečným vlastníkem je někdo jiný. Celá záležitost nejen vyhrocuje vnitřní ukrajinské spory, ale snižuje důvěru řady Ukrajinců k západním investorům, ne-li Západu jako takovému. Banka Raiffeisen totiž dle nich propůjčila svou záštitu firmě, o které list Financial Times napsal: Takováto společnost by se neměla podílet na významných mezinárodních ujednáních.
A jak je to s těmi ostatními „poraženými“ v novoročním plynovém souboji? Rusové se opravdu v některých chvílích chovali jako silný, leč nemotorný medvěd. Výpadek ruského plynu v zemích Evropské unie však byl dočasný a Gazprom se ho rozhodl velmi rychle kompenzovat. Moskva může spoléhat na to, že hledání jiných zdrojů energie by se jejich partnerům hodně prodražilo a že i nadále bude Rusko dostávat přednost před výbušným Blízkým východem. Na druhé straně musejí Rusové počítat s tím, že snaha o diverzifikaci bude přece jen silnější než dříve. Evropskou unii snad novoroční poučení povzbudí k větší koordinaci energetické politiky, ale je málo pravděpodobné, že by kvůli tomu měly utrpět třeba plány na stavbu plynovodu pod Baltským mořem. Tento projekt může být dokonce považován za výhodný z hlediska energetické bezpečnosti i diverzifikace surovinových tras. Plyn, který je označován za surovinu 21. století, jež převezme dominantní postavení po ropě, pravděpodobně také tolik neutrpí. Těžba zemního plynu je díky novým technologiím mnohem levnější než v minulosti, spalování této suroviny je relativně ekologické. Plyn bude stále více využíván při výrobě elektřiny. Diskuse o jaderné energetice i obnovování těžby uhlí bude nadále hodně kontroverzní. Reálnou alternativou vůči plynu pak možná bude zase jenom plyn - ten ve zkapalněné podobě, který by bylo možné dovážet z různých koutů zeměkoule.
