Hračky z Hamira Rokycany patřily desítky let k nedílným součástem dětských pokojíčků v celém Československu. Firma vyráběla původně cínové figurky, největší úspěch ale zaznamenala ve druhé polovině 20. století díky panenkám a plyšovým zvířátkům.
Foto: Muzeum Rokycany
Historie výroby hraček na Rokycansku má více než stoletou tradici a je úzce spojena s rodinou Pospíšilů. Její členové vlastnili hamr u obce Holoubkov, ve kterém začal Karel Pospíšil roku 1910 vyrábět cínové figurky, především vojáčky. Byl vyučeným zámečníkem a odlévat cín se naučil v německém Norimberku. Zpočátku se mu dařilo a zakázek rychle přibývalo. Rozkvět firmy ovšem rázně utnula první světová válka. Lidé začali mít vojáků dost a o figurky husarů, rejtarů, kyrysníků a dragounů přestal být zájem.
První byl zajíček
Po válce se už rodina k cínovým postavičkám nevrátila a zaměřila se raději na výrobu ručně šitých textilních hraček. Pospíšilova manželka Miluše navštívila počátkem 20. let Francii, kde ji zaujaly různé druhy panenek a medvídků. Hned po návratu do vlasti proto ušila první textilní hračku – plyšového zajíčka. Výsledek byl velmi povedený, rodina proto brzy rozjela výrobu ve velkém a zaměstnala i několik dalších šiček.
Hlavní dílna byla zpočátku v Cerhovicích u Hořovic, kde Pospíšilovi bydleli. Prostory byly ale pro rychle se rozvíjející podnikání příliš těsné a roku 1930 došlo ke stěhování do Rokycan. Na rohu Plzeňské a Roháčovy ulice zde vyrostl nový patrový dům, ve kterém byla ještě tentýž rok zahájena výroba.
Firma dostala název Hamiro, což byla zkratka tří slov – hamr (původní místo výroby hraček), Miluše a Rokycany. Ve znaku měla nejdřív holubičku, symbolizující Holoubkov, brzy ji však nahradil mnohem známější medvídek. Zajímavostí je, že ovál s textem Hamiro byl registrován u pražského úřadu průmyslového vlastnictví pro tuzemsko i zahraničí, hlavička medvídka ale z neznámých důvodů chráněna nebyla.
Evropská špička
Hlavním výrobním artiklem firmy se stala zvířátka z plyše a plsti. Produkce rychle stoupala a továrna začala být známá i ve světě. V polovině 30. let požádali o spolupráci s výrobou hraček například Irové, kteří právě budovali nový hračkářský závod v Dublinu. Rokycanskou firmu už tehdy vedl Karlův syn Libor Pospíšil, jenž žádosti ochotně vyhověl a za pomoc dostal oficiální poděkování od irské vlády.
V letech 1936 až 1938 byla výroba hraček v Rokycanech na vrcholu. Počet zaměstnanců se z původních 12 zvýšil až na 500. Podnik byl druhou největší továrnou na hračky v Evropě a jeho sortiment zahrnoval už více než 300 plyšových zvířátek různých barev a velikostí. Po rychlém vzestupu ovšem následoval stejně rychlý pád. V době okupace se výroba hraček v Hamiru prakticky zastavila a byla nahrazena šitím vojenských uniforem a prádla.
Příbramské velení
Po druhé světové válce se závod k výrobě hraček vrátil. Roku 1948 ale přišlo znárodnění a firma se zhruba 50 zaměstnanci se stala součástí národního podniku Závody na hračky a dřevěné zboží v Albrechticích a později národního podniku Tofa v Jablonci nad Nisou. Roku 1950 pak vznikl nový podnik na výrobu hraček v Příbrami, který převzal rokycanskou továrnu i původní název.
Národní podnik Hamiro Příbram tvořilo celkem pět provozů, přičemž rokycanský závod dostal číslo tři (jedničkou byla Příbram, dvojkou Solenice, čtyřkou Sedlčany a pětkou Zalužany). V 80. letech přešel podnik pod pražský Koh-i-noor, změna to však byla jen administrativní.
Produkce zpočátku stagnovala, v 70. letech ale přišlo oživení a výrazný nárůst výroby. Rokycanský závod byl rozšířen o nové křídlo, sklady i garáže. Počet zaměstnanců se brzy zvýšil až na 125 a zhruba 70 procent produkce mířilo na vývoz do Německa, Rakouska, Sovětského svazu, Kanady i Austrálie. Menšími odběrateli byly také skandinávské země, Francie a Nizozemí.
Hamiro
Jedna z nejznámějších českých firem na výrobu hraček vznikla roku 1930 v Rokycanech. Zpočátku patřila rodině Pospíšilů a v letech 1936 až 1938 zaměstnávala až 500 dělníků. Po druhé světové válce byla znárodněna a roku 1950 se stala součástí nově vzniklého národního podniku Hamiro se sídlem v Příbrami. Produkce zpočátku stagnovala, od 70. let se ale začala opět zvyšovat a vývoz směřoval do mnoha zemí světa. Po roce 1989 získali rokycanský závod zpět původní majitelé, kteří ho prodali Jiřímu Krotilovi. Tomu se ovšem podnikání nedařilo a roku 1997 firma zkrachovala.
S Krotilem ke krachu
Po revoluci v roce 1989 se původní část továrny i s pozemky vrátila rodině Pospíšilů. Noví majitelé ale už ve výrobě hraček pokračovat nechtěli a firmu obratem prodali Jiřímu Krotilovi, který od státu získal i zbývající část rokycanského závodu. Stal se tak majitelem celé výrobny včetně strojů, materiálu, forem a střihů.
Podnikání se mu ale vůbec nedařilo. Místo modernizace provozů podával žaloby na bývalé vedení i na ministerstvo průmyslu a roku 1997 dovedl firmu až ke krachu. Strojové zařízení nechala jeho manželka Jarmila převézt do Železného Brodu, kde založila vlastní hračkářskou firmu Jakro. Původní továrnu v Rokycanech koupil v rámci konkurzního řízení majitel firmy Tripol Jiří Šváb, jehož zaměstnanci začali v bývalém Hamiru montovat jízdní kola.
Výroba světoznámých plyšových hraček tím v Rokycanech definitivně skončila. Budova, kterou roku 1930 nechala postavit rodina Pospíšilů, ale zubu času odolala a nedávno prošla dokonce celkovou rekonstrukcí. Jejím současným majitelem je společnost Roxwell, která vznikla roku 2006 odštěpením z Tripolu a věnuje se obchodu se sportovním zbožím.
