Kapitola XCIX
Prohra diplomatů * Sladěná Lucie * Zahnědlé Pobaltí * Svoboda českých médií * Co je a co není trapné
Prohra diplomatů
Česká diplomacie minulý týden utrpěla porážku. Jak namyšleně a optimisticky jeli Češi v čele s premiérem Mirkem Topolánkem pro vítězství do New Yorku, tak velké bylo zklamání, když se ukázalo, že v boji o členství v Radě bezpečnosti OSN nás porazili Chorvati. Vycházíme-li z předpokladu, že optimismus je pouze nedostatek informací, je na místě otázka, zda čeští diplomati vůbec věděli, jak si před hlasováním naše země stojí. Ve druhém kole hlasování totiž Chorvatsko získalo hlasy 106 zemí (Češi jen 81) a naše diplomacie stáhla kandidaturu.
Čeští politici a úředníci ministerstva zahraničí prohru komentovali – jak jinak? – trapně. Nejhůře snad dopadl náměstek ministra zahraničí Tomáš Pojar, když nám v přímém televizním vstupu z New Yorku chtěl namluvit, že Chorvati vyhráli, neboť o podpoře jednali s Íránem a Kubou, ale že my, Češi, máme svoje zásady, proto jsme si s těmito zeměmi odmítli sednout ke společnému stolu.
Proč takto shazovat Chorvatsko a zároveň jedním dechem vyzdvihovat roli Íránu a Kuby v OSN? Proč podsouvat myšlenku, že pouze hlasy těchto dvou států rozhodovaly? Že by byli Chorvati fašisti a komunisti zároveň? Nebyl to ze strany Pojara zrovna diplomatický výstup. Možná by měl ještě dodat, že jsme prohráli proto, že projev prezidenta České republiky byl o trošičku horší než projev prezidenta Burkina Fasy. Ale to by nebylo diplomatické!
Největší chybu však přece jenom udělal Topolánek. Kdyby vzal s sebou do New Yorku tři pilíře své vlády Čunka a Pohanku s Melčákem, jednání o podpoře by byla úplně o něčem jiném, Češi by třetí kolo vyhráli o jeden hlas a Chorvati by kandidaturu stáhli! To by byla pohádka!
Sladěná Lucie
Místopředsedkyně sněmovny Lucie Talmanová byla jmenována předsedkyní vládního Výboru pro slaďování rodinného a profesního života. Na rozdíl od případů, kdy jsou do funkcí jmenováni neodborníci, máme zde případ svého druhu opačný. Paní Lucie totiž má své nezprostředkované zkušenosti a dokázala, že to je možné! Má potomka, má amanta, má práci, má i funkci a nedělá jí problém vypadat sladěně. Co tedy můžeme od jejího působení ve funkci očekávat? Ve vymírající Evropě bude pozitivním jevem jistý nárůst natality, ovšem za cenu dalšího štěpení rodin a zvýšení počtu dětí, vyrůstajících v prostředí neúplných rodin. Bude však více profesně sladěných samoživitelek – za předpokladu, že tento výbor bude pro ně garantovat i jmenování do státem vytvářených funkcí. A těm neuspokojeným může být útěchou nadějná vyhlídka alespoň na získání pořádného automobilu značky Volvo. Otázkou je, bude-li na úspěšné slaďování dostatek takto starostlivých tatíků. Aby se pak všechny dosud nesaturované zájemkyně o slaďování nevrhly na osvědčeného Topolánka!
Zahnědlé Pobaltí
Pobaltské republiky se počátkem druhé světové války ocitly doslova mezi mlýnskými kameny. Na jedné straně byly rády, že se vymanily ze Stalinova vlivu, na druhé straně dobrovolně strčily hlavu do nacistické ohlávky. Nicméně s ohledem na značný časový odstup a všeobecně sdílenou historickou reflexi se jeví některé nedávné události v Pobaltí jako děsivé.
Například v Estonsku chtěli postavit sochu vojáka-osvoboditele v nacistické uniformě. V Litvě zase letos pochodovali částí obyvatelstva oslavovaní veteráni jednotek SS. Ruský prezident Vladimir Putin po setkání s činiteli Evropského židovského kongresu řekl: „Víme, že popírání holocaustu řada evropských zemí trestá, ale zároveň postup lotyšských a estonských orgánů otevřeně podporuje glorifikaci nacistů a jejich kompliců. A Evropská unie to přitom přehlíží.“
Avšak ještě hůř! Server European Jewish Press cituje litevského prokurátora Rimvydase Valentukevičiuse, že litevská prokuratura má zájem předběžně vyslechnout izraelského občana Jicchaka Arada ohledně „jeho možné účasti na zločinech proti lidskosti v Litvě během 2. světové války“. Jicchak Arad je bývalý ředitel památníku obětí holocaustu Jad Vašem! Za války byl v odboji a pak se připojil k sovětským partyzánům. Rezolutně odmítl, že by kdy chladnokrevně zabil civilistu nebo válečného zajatce. Byla však válka a probíhala genocida židovské populace a on se bránil. Právo na obranu brutálně vyvražďovaného židovského obyvatelstva (zatím) nikdo nezpochybnil, ale zřejmě se tak mělo dít při úzkostlivém zachování o šedesát let později chápaného rigidního pojetí lidských práv. Navíc v prostředí, z něhož se rekrutovali nejbrutálnější z dozorců v koncentračních táborech. Jicchak Arad soudí, že za tímto obviněním může být snaha se mu pomstít za soustavné shromažďování důkazů o zvěrstvech spáchaných litevskými nacisty a zastrašit podobně aktivní badatele.
Svoboda českých médií
Mezinárodní novinářská organizace Reportéři bez hranic (RSF) zveřejnila už pošesté žebříček svobody médií ve 169 zemích světa. Ze srovnání s loňským rokem vyplývá, že Česká republika poklesla ze třetího na čtrnácté místo. Příčinu tohoto poklesu ale prý nemáme hledat ve zhoršení situace v Česku, ale spíše je to zapříčiněno jiným hodnotitelem, než který byl loni. Pro některé česká noviny je podle RSF prý problém zachovat si nezávislost na inzerentech, mají potíže s kritikou hlavního akcionáře média nebo s investigativní žurnalistikou, která by mohla způsobit problémy hlavnímu akcionáři nebo někomu, kdo v novinách běžně inzeruje. Česká republika prý ale stále patří mezi země, kde svoboda médií v podstatě nemá problémy a objevují se jen občasné „vady na kráse“. Podle mluvčí mezinárodní novinářské organizace nejde o to, že by média byla závislá na vládě nebo prostě na státu.
Nezbývá než dodat, že tohle mohou tvrdit jenom lidé, kteří o novinařině v Česku vědí „velký kulový“.
Co je a co není trapné
Tomáš Vyšohlíd, mluvčí předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka, se obrátil na média s výzvou, aby mezi poslance propříště chodili jen slušně oblečení. „Vy, coby novináři, jste často a v poměrně velkém počtu přítomni akcím, konaným v budově Poslanecké sněmovny. Většinu z těchto akcí vnímají jejich účastníci jako významné společenské, mnohdy až slavnostní události, ať už se jedná o sněmovní schůze, přijetí významných zahraničních návštěv u představitelů sněmovny, ocenění umělců, sportovců nebo setkání starostů měst a obcí. Jistě sami uznáte, že je nedůstojné, když se při těchto příležitostech mezi slavnostně oblečenými hosty pohybují redaktoři, fotoreportéři, kameramani a technici v krátkých kalhotách, tričkách, čepicích či v jinak nevhodných oděvech. Toto se stále opakuje, a nás, organizátory těchto akcí, to staví do velmi trapných situací,“ upozorňuje Vyšohlíd.
Ale korupce nikomu trapná není, ještě si navzájem kryjete záda, manekýni! Masaryk říkal nebát se a nekrást, o ústroji ani slovo.
