komentářPo organizační stránce nelze státním orgánům nic vytknout. Omezení nebyla nijak mimořádná a vždy souvisela jednoznačně s potřebou zajistit bezpečnost a plynulost prestižního jednání. Marně by však občan hledal vysvětlení, na základě kterého obecně závazného právního předpisu je ve svých právech na svobodu pohybu omezen.
komentář
Po organizační stránce nelze státním orgánům nic vytknout. Omezení nebyla nijak mimořádná a vždy souvisela jednoznačně s potřebou zajistit bezpečnost a plynulost prestižního jednání. Marně by však občan hledal vysvětlení, na základě kterého obecně závazného právního předpisu je ve svých právech na svobodu pohybu omezen. Přitom základní občanské právo může být omezeno jenom zákonem. Zajímalo nás proto, jak byli před nástupem do služby instruováni a poučeni sami policisté, pokud by měli daná omezení zdůvodnit tázajícímu se občanovi. Odpověď náhodně vybraného policisty byla šokující. „Jaké zdůvodnění, jaké poučení? Policie to má prostě právo nařídit!“ Aroganci v odpovědi umocňuje fakt, že svým věkem policista rozhodně nemohl spadat do kategorie „předlistopadové“. Neznalost konkrétního ustanovení opravňující policisty k zásahu je skutečně překvapivá. To potvrdil i tiskový mluvčí policejního prezídia major Vokuš, podle něhož by znalost právních zdůvodnění měla patřit k základní vědomostní výbavě každého policisty. Vina však není jenom na straně pěšáků. Že se v konečné kuchařce, se kterou byli policisté puštěni do ulic, neobjevilo právní zdůvodnění specifického výkonu služby, je problém systémový a cosi vypovídá o vztahu policie k těm, kterým má sloužit.
