Věřitelům přece jen může změna legislativy pomoci
Novela zákona o konkursu a vyrovnání nakonec snad umožní prosadit citelné posílení práv věřitelů a jejich ochrany před rozkrádáním zbankrotovaných podniků některými konkursními správci. Co patrně nevyřeší, je možnost reorganizace podniku. Tedy zachování zbankrotované firmy při životě pod vládou nejprve věřitelů a potom nového vlastníka.
Podoba novely zákona je přitom ostudou vlády, legislativní rady a zejména ministerstva spravedlnosti. Po dlouhých jednáních se totiž zcela jednoznačně základem předlohy, již by v nejbližších dnech měla schvalovat Poslanecká sněmovna, stal návr h poslankyně Evy Dundáčkové (ODS), a nikoli vládní verze. Z té byly převzaty jen některé dílčí úpravy.
Přestože za novelu zákona demonstrovali mezi Vánocemi a Novým rokem zaměstnanci Zetoru (EURO 1/2000) a dalších firem, jež delší dobu nevyplácejí mzdy, nelze očekávat, že i pokud bude přijata poměrně progresivní novela, dostanou se rychle ke svým penězům. Tito lidé musejí počkat na zákon o ochraně zaměstnance před insolvencí zaměstnavatele. Přestože se o něm hovoří již více než rok a žádá ho po nás i Evropská unie, stále není připraven k projednání.
Pusté žvanění.
To, jak dopadla diskuse ve výborech sněmovny, je políčkem Miloši Zemanovi, který při obhajobě vládní verze již vloni 10. prosince sdělil poslancům, že „vláda má legislativní radu, která prokazatelně zahrnuje 24 nejlepších právníků v t éto zemi . Dále má „asi třicetičlenný odbor kompatibility, který každý navržený zákon prověřuje z hlediska jeho souladu s evropským právem . Z těchto důvodů měl mít vládní návrh vyšší kvalitu. Je to trochu málo tváří v tvář ostré kritice soudců, advokátů, konkursních správců i ekonomů, která se na dílko ministerstva spravedlnosti snášela od okamžiku zveřejnění první verze návrhu.
O ochraně zaměstnanců v něm nebyla ani zmínka. Premiér ovšem neváhal vystoupit s tvrzením: „Nejsme tady, abychom žvanili, a pouze moje vrozená zdvořilost mi nedovoluje označit některé diskusní příspěvky, které jsme zde vyslechli, za pusté žvanění. Jsme tady proto, abychom pomohli minimálně 53 tisícům lidí, vůči nimž nebyla dodržena smlouva. Žvanil ale sám premiér, patrně netušící, co jeho vláda vlastně navrhuje. Pouze návrh poslankyně Dundáčkové totiž obsahuje klauzuli umožňující takzvaný před- běžný rozvrh - rozdělení výtěžku z prodeje majetku zbankrotované firmy mezi věřitele ještě před skončením konkursního řízení. Díky tomuto ustanovení mohou zaměstnanci, kteří jsou samozřejmě přednostními věřiteli, dostat své peníze dříve než za několik let trvání konkursu.
Vládní návrh dokonce ještě zhoršoval postavení dělníků, protože se měl rozvrh změnit tak, že na první skupinu věřitelů, tedy právě zaměstnanců, mělo připadnout jen třicet procent z celkového výnosu konkursu. Člověk, kterému fabrika dluží například deset tisíc korun, by pak mohl dostat jen tři tisíce, nebo dokonce ještě méně. Také tato vládní představa o rozvrhu vzala nakonec za své.
Háček na správce.
Rovněž posílení práv věřitelů není z vládní čtyřiadvacetihlavé intelektuální pokladny. Během projednávání ve výborech se konečně dostal na stůl požadavek věřitelů, aby mohli ovlivnit výběr správce konkursní podstaty. Ačkoli ani v současné době si věřitelé nemohou na počátku svého správce vybrat, mají dostat průlomové právo přezkoumat jeho způsobilost. Podle paragrafu osm, pátého odstavce první, ale i kterákoli další schůze věřitelů se může usnést na návrhu, aby byl správ ce zproštěn funkce a ustaven nový.
Soud může takový návrh zamítnout jen tehdy, má-li proti této změně závažné pochybnosti, zejména bylo-li by to na újmu společnému zájmu věřitelů. I když to není ideální formulace, prolomilo se tím dosavadní chá pání nezávis- losti soudů a jejich monopolu na řízení konkursu. Nyní se soudce vlastně stává pouze orgánem dozírajícím na zákonnost konkursního řízení. Soud má dokonce dostat třicetidenní lhůtu na to, aby konkurs prohlásil. Toto ustanovení považují sice soudci za zbytečné, protože již podle současné praxe nedochází k protahování při vyhlašování konkursů, jenže i nadále existují soudy, jejichž chování v obchodních případech je na pováženou. Navíc sami soudci si v kárných řízeních nedokážou zjednat pořádek.
Pozice věřitelů se posilují i v dalších bodech. Jako příklad lze uvést skutečnost, že nadále by měly být neúčinné smlouvy o nájmu a výpůjčce pořízené za nápadně nevýhodných podmínek v období šesti měsíců před podáním návrhu na konkur s. Neúčinnost všech právních úkonů, které zákon uvádí, se má nově vztahovat i na dědice.
Konec státních privilegií.
K revoluční změně má dojít v již zmíněném rozvrhu. Dosud bylo uspokojení věřitelů odstupňová- no podle jejich zařazení do tří tříd a ty byly vypláceny postupně. Vládní verze novely navrhovala změnit rozvrh tak, že věřitelé první třídy, tedy zaměstnanci, dostanou třicet procent ze zpeněžené konkursní podstaty, od níž jsou odečteny náklady na konkurs a odměna konkursního správce. Dalších třicet procent měla dostat druhá třída věřitelů, což byl stát zastoupený finančními, celními a dalšími úřady, případně Fondem národního majetku, v situaci, kdy firma dlužila za privatizaci. Čty řicet procent pak mělo připadnout na ostatní věřitele. Po-dle dosavadní praxe ale výnos konkursu většinou stačil na uspokojení věřitelů první kategorie, částečné uspokojení státu a ostatním věřitelům, zejména bankám, nezbylo nic. To měl řešit vládní návrh. Vypořádal se s tím šalamounsky. Pokud by prošel, znamenalo by to, že banky by dostaly část svých peněz na úkor zaměstnanců. To je vskutku originální přístup sociálnědemokratické vlády k sociální spravedlnosti.
Řešení navržené poslanci je zjevně daleko jednodušší a také spravedlivější. Po-dle něj se slučuje druhá a třetí třída věřitelů. Stát tak ztrácí přednostní právo na uspokojení svých pohledávek, což je velmi významné a může to změnit přístup státních orgánů k bankrotům. Měl by teď vzrůst jejich zájem navrhovat konkurs na neplatící podniky včas, dokud je v nich ještě dostatek majetku na alespoň částečné uspokojení zájmu všech věřitelů. Omezí se tak vliv politických tlaků na odvrácení konkursů, jichž jsme v poslední době často svědky.
Levnější vyrovnání.
Zatím marné je hledání cest, jak dosáhnout zákonné možnosti reorganizace firmy tak, jak ji zná anglosaské právo. Například v USA jsou po zahájení reorganizace zmrazeny staré dluhy a podnik přechází pod kontrolu věřitelů. Ti provádějí reorganizaci a mohou firmě poskytnout čerstvé peníze na novou výrobu. Tyto peníze podléhají zvláštnímu režimu a jsou spláceny přednostně. Český právní řád podobný postup nezná a patrně ani znát nechce. Ve vládní verzi byl jako ob doba vyrovnání zakotven paragraf, který měl umožnit po- skytnutí ochranné lhůty podniku zařazenému do revitalizace. Ukazuje se přitom, že v praxi se bude lépe oživovat podnik, na nějž je naopak konkurs již vyhlášen. Příkladem mohou být ZPS Zlín. K podob-ným závěrům docházejí věřitelé i v případě Zetoru Brno.
Kromě tohoto návrhu se ve vládní předloze objevila vskutku unikátní myšlenka prodeje zbankrotovaného podniku i s dluhy. Také tento ekonomický nesmysl ze zákona vypadl a uchování firmy při životě by měly napomoci drobné úpravy části, která je v ěnována nucenému vyrovnání. Tou nejpodstatnější změnou je skutečnost, že zatímco dosud nesměl soud povolit vyrovnání, nebylo-li v podniku tolik majetku, aby byly pohledávky věřitelů uspokojeny alespoň z jedné třetiny, tak podle poslaneckého náv rhu by bylo vyrovnání možná již v případě pouze patnáctiprocentního uspokojení věřitelů.
Předvedené stačilo.
Přes všechny klady, které nese návrh novely, je zjevně nezbytné, aby se začal připravovat zcela nový zákon. Otázkou ale zůstává, zda by se jím měla zabývat tato vláda a toto ministerstvo spravedlnosti po tom všem, co předvedly. Z a vše hovoří fakt, že sociální demokraté ve svém programovém prohlášení s proměnami konkursního zákona nepočítali. Přes opakované upozorňo- vání ze strany soudců i ekonomů se na velmi nedokonalý návrh zmohli až téměř půl roku poté, co poslankyně Eva Dundáčková (ODS) předložila svoji vlastní verzi. To vše ještě podtrhuje obrovské zpoždění navazujícího zákona o ochraně zaměstnance př ed insolvencí zaměstnavatele.
