Firma uzná pohledávku státu a bude ji kapitalizovat
Jeden z největších českých potravinářských podniků Setuza je dlouhodobě ve vážných potížích. Během privatizace si zažil své. Teď by se situace mohla zlepšit. Kdo na tom získá nejvíce, se ale teprve uvidí. Představenstvo České konsolidační agentury (ČKA) přijalo usnesení, v němž schvaluje záměr postoupit pohledávku za společností Setuza ve výši zhruba tří miliard korun Podpůrnému a garančnímu rolnickému a lesnickému fondu (PGRLF). Cena postoupení by měla činit 552 milionů korun. Co fond, založený ministerstvem financí, s tímto majetkem udělá, jeho vedení nechce komentovat, současní vlastníci Setuzy jsou ale připraveni domluvit se na kapitalizaci pohledávky.
Sousto z IPB.
Dluh Setuzy má dlouhou historii. Vznikl v devadesátých letech, kdy ústeckou firmu úvěrovala IPB. V té době byla také banka rozhodujícím vlastníkem společnosti, kterou ovládala přes složitou strukturu, v níž podstatnou roli hrál podnikatel a fotbalový funkcionář Jan Gottvald. Ten rovněž vlastnil opci na akcie uložené ve fondu Trittonu, nicméně později vše přepustil svým obchodním partnerům, skupině podnikatelů kolem Tomáše Pitra a Františka Mrázka. Ti dva týdny po pádu IPB provedli složitou operaci s akciemi společností skupiny, jejímž výsledkem bylo, že vyvedli Setuzu z kontroly Trittonu pod svou firmu Český olej, a to fakticky zadarmo.
Následovala operace, při níž měla být Setuza zbavena dluhu, který v roce 2000 dosahoval zhruba 1,8 miliardy korun. Posloužily k tomu takzvané Nemethovy pohledávky. Ty vznikly tak, že pražský advokát Věslav Nemeth uplatnil vůči ČSOB, právnímu nástupci IPB, smluvní pokutu za nedodržení smluv o poskytnutí know how na sekuritizaci aktiv. ČSOB sice tuto pohledávku odmítla, nicméně Nemeth ji zažaloval a vzápětí postoupil na firmu Goldfund registrovanou v americkém státě Delaware. Pohledávku odkoupila Setuza a započetla ji proti svému dluhu u ČSOB. Nastal tak spor, jehož soudní řešení pokračuje dodnes. (Podrobný popis transakce je v článku Vývar z mrtvoly, EURO 14/2002.)
Už se špatně dýchá.
Od té doby je Setuza v problémech, banky ji totiž nechtějí financovat. To firmu, která nutně potřebuje prostředky na nákupy řepky od zemědělců, vážně poškozuje. Spor o platnost pohledávky, jež se mezitím přemístila z ČSOB do ČKA, je přitom před rozhodnutím. Na pokyn ministra financí však agentura požádala o pozastavení řízení a jedná se Setuzou o smírném řešení. A to přestože v jiné kauze soud již odmítl Nemethův nárok, a pravděpodobnost, že stát spor vyhraje, je tak poměrně značná.
Tomáš Pitr, který v Setuze působí jako poradce představenstva, tvrdí, že „představenstvo firmy je za určitých podmínek ochotno odstoupit od zápočtu “Nemetha“. Podnik zjistil, že lepší než vést dlouhodobé spory je hledat variantu jejich urovnání, která by byla ku prospěchu rozvoje podniku. Za současné situace není totiž podnik schopen rozvoje, protože reálně hrozí, že soudní spory potrvají ještě několik let,“ uvádí.
Tou podmínkou je zejména to, že pohledávka bude přesunuta z agentury na PGRLF. S agenturou majitelé Setuzy dlouhodobě odmítali jednat a dluh pomalu narůstal až na současné více než tři miliardy korun. S PGRLF se však Setuza jednání nebrání, a je dokonce připravena v případě, že k obchodu dojde, zrušit zápočet a uznat pohledávku státu.
K převodu má skutečně na základě dohody ministra financí Bohuslava Sobotky a ministra zemědělství Jaroslava Palase nakonec dojít. Tato myšlenka vznikla již loni na podzim, ale teprve předminulý týden dostala reálnou podobu. Nejprve bylo nutné ocenit pohledávku, aby ji ČKA mohla postoupit za tržních podmínek. Oceňovatelů bylo více, ale protože diskuse kolem transakce byly velmi ostré, nakonec rozhodovalo ocenění renomovaných mezinárodních firem, KPMG, která oceňovala pro ČKA a Ernst & Young, který pracoval pro PGRLF. První dospěla k částce 460 milionů a druhá k 331 milionům. Obě ocenění vycházejí z toho, že finanční situace Setuzy je nestabilní a pohledávku lze zčásti uspokojit pouze prostřednictvím konkursu. Představenstvo ČKA však vyšlo z ceny svého oceňovatele, ale částku navýšilo na 552 milionů. Důvodem je skutečnost, že podle vnitřních předpisů lze prodat dlužníkovi, nebo spřízněné osobě dluh za tržní cenu, ale navýšenou o dvacet procent. PGRLF je nepochybně spřízněná osoba, protože je minoritním vlastníkem Setuzy.
Šéf PGRLF Lubomír Netolický není příliš ochoten o transakci diskutovat a týdeníku EURO pouze odpověděl, že fond je připraven převzít pohledávky za zemědělsko potravinářskými subjekty v držení ČKA s tím, že zatím žádné finanční částky nebyly předmětem konkrétního jednání. Hovoří o více pohledávkách, protože dohoda ministrů zemědělství a financí se týká i dalších potravinářských podniků, nicméně Setuza je řešena jako zvláštní a naléhavý případ.
Zájmy zemědělců.
Vzniká samozřejmě otázka, proč má problematickou pohledávku možnost lépe vyřešit PGRLF a proč Setuza neuzná pohledávku, ještě když je v ČKA. Pitr k tomu uvádí: „Kdyby teď Setuza ustoupila od zápočtu, tak se ta pohledávka v agentuře stane normální klasickou pohledávkou. Agentura na ni může ihned vypsat výběrové řízení, může ji koupit nějaký spekulant, kterému půjde jenom o okamžitý finanční zisk, ne o dlouhodobé fungování fabriky. Proto by měla přejít do resortu zemědělství. Je tam garance, že podnik bude moci fungovat dál. PGRLF už může brát v potaz i jiná než čistě finanční hlediska. Navíc je fond druhým nejsilnějším akcionářem.“ Zachránit významnou fabriku je jistě prospěšné, nezaujatý pozorovatel však nemůže přehlédnout jednu podstatnou skutečnost. Zatímco v agentuře je státní majetek pod kontrolou vlády a dozorčí rady a ČKA musí prodávat ve veřejných soutěžích a z každého svého rozhodnutí skládá veřejné účty, je PGRLF normální akciovou společností, kde rozhoduje pár neznámých úředníků a konečné slovo má ministr zemědělství. Háček je přesně v tom, co říká Pitr. ČKA musí zajímat především finanční hledisko, zatímco fond jakési zájmy zemědělců. Je na místě se ptát, jaké jsou ty zájmy zemědělců zrovna v tomto případě, co chce fond s takto nabytým majetkem činit. Šéf fondu Lubomír Netolický však na tuto otázku odmítl odpovědět. Pitr je sdílnější. Uvádí, že by po uznání pohledávky mohlo dojít ke kapitalizaci. A to až do takové výše, že by dosavadní vlastník Český olej ztratil majoritu. Pitr konstatoval, že: “ Setuza s PGRLF budou nějakým způsobem vyjednávat. Buď o způsobu splácení, nebo o způsobu kapitalizace. Považuji za pravděpodobnější a asi nejlepší řešení kapitalizaci pohledávky. Otázkou je, zda kapitalizace by byla ve výši účetní hodnoty, nebo pořizovací ceny pohledávky. Český olej, jako nynější nejsilnější akcionář, by ovšem asi nesouhlasil, aby PGRLF s jeho pomocí získal pohledávku za půl miliardy, ale kapitalizoval ji za 1,7 miliardy. To asi ne. Už těch 500 milionů pořizovací ceny stačí PGRLF na majoritu. Získal by nějakých 55 procent akcií a Českému oleji by zbylo 35. To je reálná a přijatelná varianta.“ Pro Pitrovu skupinu je to jistě přijatelné, protože podle dohody by pak měl následovat společný prodej a v tom by Český olej získal slušnou cenu za finančně silně ozdravenou firmu. Prodej by přitom byl asi poměrně rychlý. Pitr soudí, že by bylo úspěchem, kdyby se do konce roku 2004 vybral investiční poradce a do sklizně roku 2005 by Setuza už šla s novým vlastníkem, kterým by měla být nějaká renomovaná zahraniční firma vybraná ve výběrovém řízení. Trefně k tomu dodává že lepší je mít minoritní podíl v mercedesu než majoritní v žigulíku. Lepší je mít méně procent v prosperující fabrice než více procent ve fabrice, která se potácí na pokraji krachu.
Proplacené směnky.
Šťastný konec má ale i jisté souvislosti. Především je třeba podívat se po stamilionech, které v minulých letech odešly ze Setuzy do Goldfundu. Za započtené Nemethovy pohledávky zaplatila Setuza v roce 2002 vlastními směnkami, a to v plné výši. Tomáš Pitr tehdy tvrdil, že v případě, pokud by se prokázala neplatnost započtených pohledávek, nedostal by Goldfund nic, protože transakce je smluvně dobře ošetřena. Jenže podle ocenění, které prováděli auditoři pro ČKA, se ukázalo, že Setuza již Goldfundu zaplatila směnečné závazky ve výši 454,35 milionu korun a dalších zhruba dvě stě milionů má zaplatit letos. Tyto splátky způsobily podniku značné potíže a naděje, že se je podaří získat zpět je mizivá.
Pitrovi se ta částka nezdá a tvrdí, že „s výší směnečných nákladů je to trochu složitější. Já detaily neznám, ale v takové výši to určitě nebylo… Každopádně představenstvo Setuzy se dohodlo, že v okamžiku, kdy dojde k převodu pohledávky z ČKA na PGRLF, tak okamžitě pozastaví veškeré platby Goldfundu. Bude to závazek Setuzy vůči fondu. Možná z toho vzniknou soudní spory s Goldfundem, ale pokud Setuza - jako dosavadní největší tahoun ve sporu o právoplatnost Nemethovy pohledávky - odstoupí, může to znamenat zásadní průlom, který povede k prohře „Nemetha“ (celkový objem započtených pohledávek je kolem šesti miliard korun a o všechny se vedou soudní spory). To je i v zájmu Setuzy, protože ve smlouvě s Goldfundem je rozvazovací podmínka, že pokud Nemeth prohraje, tak Setuza nemusí plnit, nemusí platit a smlouva zaniká. Goldfund musí peníze vrátit, což může být složitější, ale smluvně to ošetřeno je. Setuza tedy nyní bude aktivně pomáhat tomu, aby soudní spory dopadly opačně, než se doposud snažila.,“ říká Pitr.
