Měla to být nejtěžší volební kampaň v jejím životě, nakonec se ale zdá, že německá kancléřka Angela Merkelová (CDU) letošní parlamentní volby znovu jasně vyhraje. Třiašedesátiletá politička tak zřejmě po hlasování, které se uskuteční 24. září, už počtvrté v řadě stane na čele vlády a vyrovná se velikánům německé historie Konradu Adenauerovi a Helmutu Kohlovi. Na to, jak je možné, že je i po 12 letech ve funkci tak politicky silná, se ale odpověď nehledá snadno.
„Nemám tušení, nevím,“ odpovídá na tuto otázku padesátník Bernard Schmiede, který na konci srpna Merkelovou přišel podpořit na její předvolební vystoupení do Quedlinburgu v Sasku-Anhaltsku. „Já to prostě nedokážu pochopit, nerozumím tomu,“ říká s pokrčením ramen zase Enrico Komning, který v Meklenbursku-Předním Pomořansku kandiduje za protiimigrační a protiislámskou Alternativu pro Německo (AfD), která se vůči Merkelové tvrdě vymezuje.
Většinou až na opakované dotazy začínají příznivci dlouholeté šéfky Křesťanskodemokratické unie (CDU) hovořit o tom, že se jim líbí její věcnost, pragmatičnost nebo to, že stojí nohama pevně na zemi. Mluví také o rozsáhlých zkušenostech a kontaktech Merkelové, její schopnosti obrousit hrany u kontroverzních témat nebo o tom, že se Německu daří velmi dobře. „Kdo by to dělal lépe?,“ ptají se také často.
Právě pocit, že rodačka z Hamburku nemá na německé politické scéně reálnou alternativu, se zrcadlí i v průzkumech veřejného mínění, podle nichž by si ji v čele vlády znovu přálo více než dvakrát tolik Němců než jejího vyzyvatele Martina Schulze ze sociální demokracie. Vnímaný nedostatek alternativ byl dobře patrný i v jedné z nedávných televizních debat o politice. „Merkelová nebo Merkelová?“, stálo v jejím názvu.
Až příliš východní Alternativa pro Německo. Stranu prověřují tajné služby
Do karet dceři evangelického teologa, která vyrůstala ve východním Německu, hraje podle odborníků i dobrá ekonomická kondice země, většinová spokojenost Němců s vlastní situací, poměry uvnitř CDU nebo neklidná situace na mezinárodní scéně. „Předpokladem pro (silnou pozici Merkelové) je relativně stabilní ekonomická situace,“ vysvětluje politolog z univerzity v Erfurtu Andreas Anter s odkazem na velmi nízkou nezaměstnanost a obrovské přebytky zahraničního obchodu.
„Pak je tu vnitrostranická dimenze. Angela Merkelová má svoji stranu pevně v rukou,“ podotýká Anter s tím, že se jí podařilo všechny potenciální soupeře eliminovat. Na vrcholu migrační krize sice Merkelové i její straně poměrně výrazně klesla podpora a média dokonce spekulovala o tom, jestli se jí někdo na čele CDU i vlády nepokusí nahradit, nakonec ale situaci ustála.
Právě kvůli migrační krizi a otevřené uprchlické politice přišla konzervativní unie CDU/CSU o část pravicových voličů, které jí přebrala AfD, u jejíchž podpůrců Merkelová dodnes budí vášnivé emoce, jež jsou jedním z mála faktorů, který jí komplikuje jinak celkem pohodovou kampaň. „Paní Merkelová je podvodnice a lhářka,“ shrnuje hněv části Němců jednou větou východoněmecký důchodce Gerhard Kroos. Na druhé straně CDU/CSU z velké části ovládla politický střed, takže jí aktuální průzkumy přisuzují podporu kolem 38 procent voličů.
Rezavý pás Německa: extremisté získávají body v Porúří
K podpoře političky, které se někdy přezdívá maminka (Mutti), pomáhá i pocit nejistoty z vývoje ve světě. „Když panuje neklid v zahraničních otázkách, tak z toho vždy profituje ten, kdo je momentálně v úřadu,“ říká politolog z univerzity v Düsseldorfu Stefan Marschall, který poukazuje na vývoj ve Spojených státech, Turecku nebo situaci kolem brexitu.
V neposlední řadě kancléřce - stejně jako jejím předchůdcům Adenauerovi a Kohlovi - nahrává to, čemu Němci říkají bonus pro držitele úřadu. „Hraje to velmi důležitou roli, protože politik, který je v úřadu, může vždy poukázat na to, že je kompetentní, že ví, jak na to,“ konstatuje politolog Anter, podle něhož vystudovaná fyzička právě na touhu voličů po kontinuitě sází.
Jestli bude Merkelová v pozici kancléřky německým občanům kontinuitu nabízet déle než její předchůdci Adenauer (v čele vlády 1949-63) a Kohl (1982-98) se teprve uvidí, zatím se ale rozhodně nezdá, že by svou kancelář v sedmém patře berlínského kancléřství musela v nejbližších letech opustit.
Dále čtěte:
Volební lídryně AfD: Merkelová porušila dublinské dohody, měla by jít před soud
Schröder jde do „Putinovy“ Rosněfti. Kritika ho nezajímá
Esej: Život a doba veleještěra Kohla
