Německá kancléřka a předsedkyně Křesťanskodemokratické unie (CDU) Angela Merkelová je připravena vzdát se vedení strany a v prosinci znovu nekandidovat do jejího čela; funkci premiérky ale hodlá dál zastávat. Po skončení nynějšího volebního období v roce 2021 ale už nechce opětovně kandidovat do Spolkového sněmu a tím pádem nebude znovu ani kancléřkou. Uvedla to na tiskové konferenci.
Merkelová chce zatím vykonávat post kancléřky i po odchodu z čela strany. Dosud přitom politička, která CDU vede od roku 2000 a kancléřkou je od roku 2005, trvala na tom, že by úřady šéfky strany a vlády měly jít ruku v ruce.
Hlavním důvodem rozhodnutí čtyřiašedesátileté Merkelové rezignovat na post předsedkyně strany jsou neuspokojivé výsledky CDU za poslední zhruba rok. Její konzervativní unie CDU/CSU propadla v loňských parlamentních volbách, při nichž zaznamenala nejhorší výsledek od roku 1949. Zřejmě poslední kapkou byl výrazný propad CDU v nedělních zemských volbách v Hesensku, kde strana zaznamenala nejhorší výsledek od roku 1966. Vládní koalice v Berlíně, jejíž sestavování trvalo rekordní dobu, je navíc podle mnohých komentářů zatím příliš rozhádaná a nepůsobí dobrým dojmem.
V CDU se proto v poslední době začalo spíše potichu mluvit o tom, zda by Merkelová měla v prosinci znovu kandidovat do čela strany. Politička až do dnešního dne dávala najevo, že s tím počítá, a proto se spíše očekávalo, že by se vedení strany mohla vzdát až za další dva roky, tak aby nový šéf CDU stranu vedl do parlamentních voleb v roce 2021.
Merkelová: Obraz německé vlády je nepřijatelný
Merkelová na tiskové konferenci v Berlíně uvedla, že současný obraz vlády je nepřijatelný a musejí přijít změny. Kancléřka vyjádřila přesvědčení, že je třeba začít novou kapitolu. Svým krokem chce vládě umožnit, aby se soustředila na svou práci, a CDU, aby si našlo vedení, které ji přivede k dalším úspěchům v budoucnosti. O žádnou další politickou funkci se ucházet nechce.
Kdo dlouholetou předsedkyni nahradí, zatím není jasné. Už dříve se spekulovalo, že by se o post mohla ucházet někdejší sárská ministerská předsedkyně a nynější generální tajemnice CDU Annegret Krampová-Karrenbauerová, která je považována za spojenkyni Merkelové, nebo ministr zdravotnictví Jens Spahn, který je naopak vnímán jako silný názorový odpůrce kancléřky. O funkci by mohl mít zájem také šéf vlády nejlidnatější spolkové země Severního Porýní-Vestfálska Armin Laschet, podle listu Bild chce kandidovat exposlanec CDU Friedrich Merz.
„Je to škoda. Říkám výslovně: Je to škoda,“ nechal se dnes v sárském Lebachu slyšet ministr vnitra a předseda CSU Horst Seehofer, který dlouhodobě patřil k nejtvrdším kritikům migrační politiky německé kancléřky. Poznamenal, že se s Merkelovou střetl v řadě debat, jejich spolupráce ale podle něj byla vždy plná vzájemného respektu.
| Angela Merkelová (64) |
|---|
| • Německou kancléřkou je Angela Merkelová již čtvrté funkční období od listopadu 2005, v čele Křesťanskodemokratické unie Německa (CDU) je od dubna 2000. Stala se první ženou v čele spolkové vlády i v čele CDU. |
| • Merkelová již léta patří mezi nejoblíbenější a nejdůvěryhodnější německé politiky a její vládu mají Němci spojenou s érou hospodářské stability a prosperity. Navíc je jednou z nejdůležitějších osob v zemích Evropské unie a její role ještě posílila po britském hlasování o odchodu z osmadvacítky. V poslední době však její pozici notně pošramotila migrační krize. |
| • Ještě v srpnu 2015 byla podle průzkumů oblíbená u 67 procent Němců. Pak ale přišla její věta „Zvládneme to!“ („Wir schaffen das!“), kterou nejmocnější žena Evropy reagovala na nebývalý příliv uprchlíků do Německa, a její podpora začala klesat. Kvůli migrační krizi se dostávala Merkelová do křížku i se sesterskou CSU a s jejím šéfem Horstem Seehoferem. Jejich letní spor dokonce ohrožoval samotnou existenci vlády velké koalice CDU/CSU a SPD. Kabinetu také neprospěla kauza kolem šéfa civilní kontrarozvědky Hanse-Georga Maassena, který musel funkci opustit poté, co po vraždě Němce v Chemnitzu (Saské Kamenici), z níž byli podezřelí tři přistěhovalci, zpochybnil informace, že ve městě se kromě následných demonstrací odehrál i útok na cizince. |
| • Vážný problém pro CDU a Merkelovou znamenaly již loňské parlamentní volby, ve kterých její konzervativní unie CDU/CSU zaznamenala nejhorší výsledek od roku 1949. Po volbách Merkelová usilovala o vznik dosud nevyzkoušené koalice se svobodnými demokraty (FDP) a Zelenými. Po krachu jednání ale s těžkostmi vytvořila velkou koalici s SPD, už třetí za poslední čtyři volební období. Merkelová dle svých slov musela učinit „bolestné ústupky“ vůči SPD, odmítla ale tvrzení, že by oslabily její pozici ve straně. V neděli CDU výrazně ztratila ve volbách v Hesensku, kde má strana nejhorší výsledek od roku 1966. |
| • Velkou porážku na politické scéně utrpěla také letos v září, kdy nedokázala překvapivě prosadit, aby jí podporovaný Volker Kauder znovu stanul v čele poslanecké frakce vládní konzervativní unie CDU/CSU. Šéfem poslanců se stal jeho vyzyvatel Ralph Brinkhaus. |
| • Politička přezdívaná kdysi „Kohlovo děvče“ stoupala od začátku 90. let na stranickém žebříčku a na podzim 1998 se vyšvihla do pozice generální tajemnice strany. Na jaře 2000 se stala předsedkyní CDU, která se v té době potýkala s aférou kolem tajných kont některých představitelů a volba neokoukané tváře měla symbolizovat „nový začátek“. V roce 2002 ale ještě musela přenechat místo volebního lídra Edmundu Stoiberovi z CSU. |
| • O tři roky později už ale konzervativci svou předsedkyni postavili jako vyzývatelku sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera. Volby skončily patem, Merkelové se ale podařilo dohodnout s SPD na vytvoření velké koalice, do jejíhož čela usedla. Z úřadu kancléřky ji SPD nedokázala sesadit ani ve volbách v září 2009, kdy Merkelová do koalice vzala liberály z FDP, s nimiž absolvovala své druhé funkční období. Třetí volby v čele CDU vyhrála jasně v září 2013, a v prosinci se pak opět ujala otěží velké koalice. |
| • Merkelová, za svobodna Kasnerová, se narodila 17. července 1954 v Hamburku. Dětství však dcera pastora prožila ve východoněmeckém Templinu a fyziku vystudovala na univerzitě v Lipsku. Po vysoké škole působila několik let v institutu fyzikální chemie ve východoberlínské akademii věd. Jako vědkyně se v 80. letech dostala do Prahy a naučila se i pár českých slov. V úřadu kancléřky byla v České republice dvakrát na oficiální návštěvě, dvakrát pracovně a před několika dny přijela do Prahy i při příležitosti stého výročí založení Československé republiky. |
| • Na podzim 1989 se zapojila do činnosti opozičního Demokratického hnutí a v následujícím roce byla několik měsíců zástupkyní mluvčího poslední východoněmecké vlády. V prosince 1990 ji zvolili do parlamentu za CDU, v letech 1991 až 1994 byla spolkovou ministryní pro záležitosti žen a mládeže, mezi roky 1994 a 1998 pak spolkovou ministryní životního prostředí. |
Dále čtěte:
