Merlot z devětačtyřicáté

1. 6. 2012

Kde by se Jan Ámos Komenský nadál, že se o čtyři sta let později na jeho dílku vinice Plachty o výměře jednoho achtelu (240 metrů čtverečních) bude pěstovat internacionální modrá odrůda merlot. Nejspíše ji ani neznal.
Vinaři ze společnosti Blatel na tom zprvu byli jen o málo lépe. Merlot sice znali, ale vzhledem k drsným podmínkám nejsevernější vinařské podoblasti Moravy – Slovácka – s jeho výsadbou zprvu nepočítali. Jelikož je řeč o studeném podnebí devětačtyřicáté rovnoběžky severní šířky, spadeno měli spíše na Cabernet Sauvignon. Jak se tedy stalo, že dnes je část vinic osázených merlotem v državě Blatelu tou nejrozlehlejší v zemi?

Díky Evropské unii

Důvodů bylo více. Po několik let rostoucí průměrné teploty dovolily vyzrání i sortám, u nichž to dříve bylo považováno za nemožné. Svým dílem přispěla též kamenitá půda vinice, neboť kameny ve dne akumulují teplo a v noci přihřívají keře révy. Hlavním motivem však byl blížící se vstup země do Evropské unie a s ním přechod na unijní vinohradnická pravidla.
V členských zemích EU panoval v té době víceméně stop stav nových výsadeb. Tuzemští vinaři proto před vstupem Česka do unie překotně zřizovali vinice, což způsobilo nedostatek sazenic modrých odrůd. Vinaři z Blatelu tedy sáhli po tom, co bylo k mání – po merlotu. A vysadili ho hned na necelých devíti hektarech.
To, že pragmatické důvody vynesly Blatel na místo největšího pěstitele merlotu v Česku, však ještě nic neříká o úrovni tamních vín. Panenská sklizeň v roce 2003 naznačila, že nemusí jít o propadák. Víno nebylo zdaleka špatné, jeho úroveň překvapila producenty samé. Merloty z Blatelu od té doby každoročně vykazují dobrou kvalitu a kromě rostoucího zájmu konzumentů získaly i nejedno ocenění na vinařských přehlídkách. Nasnadě je však zásadní otázka: pokud se vrátí klimatické podmínky, jež tu panovaly před zhruba dvaceti lety, není jasné, kterak se s tím odrůda popere. Není totiž příliš odolná proti mrazům ani proti plísním.

Nechte ho otevřít

Merlot z Blatelu se stal zajímavým artiklem v sortimentu červených vín tuzemské provenience. Jeho vlastnosti prozradí zástupce jednoho z úspěšných ročníků: Merlot 2009, výběr z hroznů, suché.
Především nechtějte od vína stejné parametry, jaké vykazují jeho příbuzní z Nového světa. Na samém severním okraji únosnosti pěstovaná réva je nikdy nenabídne. Barva purpurových až granátových odlesků je čirá a svěže provokativní. „Nos“, zpočátku nenápadný až žádný, uvolní po poměrně dlouhém čase svěží tóny s podtextem jahod a lehkým až latentním „kouřmem“.
Úzké mantinely chuti zprvu také mlčí, respektive nabídnou svíravý vysušující pocit s poměrně vysokým „trnkovým“ projevem kyselin. Opět to značí jediné, vínu je třeba dát čas k vydechnutí. Když se otevře, což může trvat několik hodin, jeho projev zjihne. Kyseliny nezmizí, jejich dravost ovšem notně zkrotne. Do hry vstoupí příjemná stopa jahodového kompotu oživená jemnou kořenitostí, avšak jen nenápadnou, aby nadále převládala ovocná chuť. Hladké až mazlivé vyznění, jaké nabízejí merloty jihoamerické, se nedostaví. Během dlouhého odeznění blatenské víno nabídne průběh, který svým důrazem jasně prozrazuje místo původu v okolí devětačtyřicáté rovnoběžky severní zeměpisné šířky. Odrůda na Slovácku dokázala o schod dva víc, než bylo donedávna považováno za maximum možného.