MERTLÍK SI UMYL RUCE

Nový ministr by měl mít lepší pozici v kabinetu

Vláda dostala svými rozhodnutími minulý týden Pavla Mertlíka do bezvýchodné situace, kdy nebyl schopen nadále zajišťovat chod státních financí. Fakticky ho tak donutila k rezignaci. Zda bude mít jeho nástupce Jiří Rusnok v kabinetu více štěstí, se teprve uvidí. Pozici by však měl mít silnější. Sám Mertlík jako důvod pro odchod z vlády uvedl na tiskové konferenci skutečnost, že již několik měsíců necítí dostatečnou podporu premiéra. Ta je přitom pro ministra financí zcela nezbytná. Mertlík premiérovi svou demisi nabídl přitom již loni na podzim, a to hned dvakrát. Nechal se však přesvědčit a zůstal. Nakonec odchází ve velmi nevhodnou dobu. Jeho krok je tedy opožděný, ale patrně nevyhnutelný. Situace ve veřejných rozpočtech je velmi napjatá a hrozí zejména zásadní výpadky v cash flow. Je to dáno zejména vývojem privatizace, z níž mělo do státního rozpočtu a mimorozpočtových fondů natéci letos zhruba sto třicet miliard korun. Současná realita je taková, že lze realisticky počítat nejvýše s polovinou. Především se ukazuje, že prodej Českých radiokomunikací vynese jen zlomek z původně očekávaných třiceti miliard korun. To naznačuje, že ani prodej Českého Telecomu nemusí zdaleka vynést slibované sumy, které se pohybovaly od šedesáti do sta miliard korun. Také úvahy o dvacetimiliardovém výnosu z prodeje licencí na novou generaci mobilních telefonů jsou dnes zcela iluzorní. Sám proti všem. Mertlík proto navrhl vládě rychle prodat podíly státu v energetických distribučních společnostech, v nichž již mají majoritu zahraniční investoři. To by nijak neovlivnilo celkový koncept privatizace energetiky a velmi rychle přineslo do rozpočtu několik potřebných miliard korun. Vláda to Grégrovou hlasovací mašinerií opět odmítla. Mertlík chtěl prodat Pražskou energetiku, Pražskou plynárenskou, Jihočeskou energetiku a Jihočeskou plynárenskou, kde stát už nemá majoritu. Za této situace, kdy státu akutně chybí zdroje financování, navíc vystoupil nový předseda ČSSD Vladimír Špidla s požadavkem zvýšit dávky pro nezaměstnané. Mertlíkovi bylo jasné, že nemůže udržet finanční disciplínu a ve vládě nebude mít podporu ani nového vedení vlastní strany. Vyhodnocení situace trvalo jen pár hodin. Následující den, v úterý v osm hodin ráno, svolal poradu vedení ministerstva, na níž oznámil, že podá demisi. Až poté šel ke svému šéfu Zemanovi. Spekulovalo se o tom, že Mertlík demisi podal „jen jako nátlak a počítal s tím, že ho premiér bude přemlouvat. Stejně se Zeman zachoval již ve dvou předchozích případech, když ministr financí hrozil demisí, a nakonec přesto zůstal ve funkci. Avšak tato varianta není pravděpodobná. Důvěrné zdroje týdeníku EURO tvrdí, že předseda ČSSD Špidla šel nejdříve za Zemanem a žádal ho, aby demisi nepřijal. Zeman prý byl ochoten o tom uvažovat. Poté ale Špidla hovořil s Mertlíkem a ten mu údajně kategoricky řekl, že definitivně končí. V úterý ráno ministr financí odeslal premiérovi rezignační dopis. Vzápětí podal demisi i předseda výkonného výboru Fondu národního majetku (FNM) Jiří Havel a Mertlíkův náměstek pro privatizaci Jan Mládek. Se Špidlou v zádech. Řešit situaci nyní bude muset Jiří Rusnok, který na finance přichází z postu náměstka ministra práce a sociálních věcí. Je to člověk Vladimíra Špidly a lze očekávat, že bude mít i jeho podporu ve vládě. To může zkomplikovat situaci Grégrově klace prosazující iracionální koncepci urychlení hospodářského růstu známou jako velký třesk. Především se očekává, že z kabinetu odejde současný ministr obrany Vladimír Vetchý a jeho nástupce už nebude tak pevným spojencem ministra průmyslu. Také ostatní ministři z této skupiny budou váhat stavět se proti Špidlovu muži. Jde především o Jana Fencla, Jana Kavana, Petra Lachnita, Jaromíra Schlinga a Pavla Dostála (EURO 7/2001). Rusnok má díky svému spojenci šanci udržet veřejné finance pod kontrolou. Za co může Jelínek. Druhou otázkou je, jak se bude vyvíjet privatizace, zejména energetiky a plynárenství. Přestože za zdržení premiér Zeman kritizuje Fond národního majetku, skutečností je, že vina je jednoznačně na ministru průmyslu a obchodu Miroslavu Grégrovi. On to byl, kdo měl na základě vládního usnesení z listopadu roku 1999 předložit koncepci privatizace těchto odvětví již loni v únoru. Jeho tehdejší stanovisko bylo jednoznačné: privatizovat lze nejdříve v roce 2002. Svůj návrh předložil do vlády až loni v říjnu a prosadil ho přes odpor Pavla Mertlíka. Od té doby postupovalo vše velmi rychle až do okamžiku, kdy se ukázalo, že vláda přijala pro výběr poradců usnesení, které je v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. V usnesení svěřila výběr poradce meziresortní komisi, zatímco podle zákona to přísluší pouze výkonnému výboru FNM. Jeho předseda si zákonnou pravomoc nenechal upřít a udělal z kabinetu před veřejností sbor neschopných hlupáků, jak podle některých zdrojů křičel na Mertlíka premiér Zeman na osudovém pondělním zasedání vlády. Celý dramatický spor začal už dávno. Vlastně za všechno může Otto Jelínek. I když neúmyslně. Byl to totiž právě předseda společnosti Deloitte & Touche a bývalý kanadský ministr financí (a také mistr světa v krasobruslení), jehož plán na privatizace elektroenergetiky a plynárenství z druhé poloviny roku 1999 uhranul českého ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra. Koncepci Deloitte & Touche si oblíbil natolik, že ji pomalu začal prosazovat jako představu vlastního resortu a časem získal v této věci na svoji stranu většinu ministrů. Tato část vlády pak hlasovala proti koncepci ministra financí Pavla Mertlíka téměř při každém zasedání (EURO 7/2001). Proti realitě. Grégr prosazoval takzvaný kumulativní prodej energetiky: privatizaci společnosti ČEZ a distribučních podniků elektřiny v jednom balíku včetně přenosové soustavy a stejným způsobem prodej Transgasu a distributorů plynu. Ministr průmyslu a obchodu předpokládal příjem státu z těchto dvou transakcí ve výši 300 miliard korun, což odborníci a investoři, se kterými týdeník EURO hovořil, považují za nesmyslně přehnané a nepodložené očekávání. Mertlík byl zastáncem prodeje energetických společností po částech, ale ve vládě Miloše Zemana nenašel podporu. „Kdyby Mertlík zůstal ve funkci ještě dva nebo tři měsíce, realita na trhu by mu dala za pravdu a ministr Grégr by si konečně uvědomil, že se mýlil. V okamžiku, kdy by od investorů přišly první cenové nabídky pro elektroenergetiku a pro plyn, pochopitelně mnohem nižší, než je Grégrova představa, dokázalo by to, že ten, kdo o privatizačních příjmech uvažoval reálně, byl Mertlík, řekl v rozhovoru pro týdeník EURO zástupce významné energetické firmy. Havlův poslední hřebík. Situace se vyhrotila den po třicátém sjezdu ČSSD, kdy kabinet uložil Mertlíkovi zrušit výběrová řízení na poradce privatizace elektroenergetiky a plynárenství (EURO 15/2001). Výkonný výbor Fondu národního majetku v případě výběru poradce na plynárenství nedal na doporučení meziresortní komise (vybrala ABN Amro Bank) a vítěze, konsorcium Salomon Brothers/Citibank, určil sám (EURO 14/2001). „Vláda chce zabránit všem spekulacím o férovosti tendrů, řekl po zasedání kabinetu mluvčí Libor Rouček. Mertlík sice tvrdil, že zadavatelem zakázky byl FNM, proto o poradci rozhoduje jeho výkonný výbor, nikoli vláda, ale mezi ministry nenašel potřebnou podporu. Tento Mertlíkův názor není možné nalézt v privatizačních dokumentech, podle kterých zájemci o poradenství své nabídky předkládali. FNM se drží zákona a tvrdí, že komisi považovali za svůj poradní orgán, a Grégrovi lidé se zase zlobí, že Havel na rozpor usnesení vlády se zákonem nikoho neupozornil. Verdikt výkonného výboru FNM vyvolal nejen ostrou reakci některých ministrů, ale i dozorčí rady FNM. ABN Amro podal proti vítězství Salomonů námitku. Fond ji minulý týden odmítl, ale šéf corporate finance ABN Amro Bank Jiří Hrbáček týdeníku EURO řekl, že firma zvažuje, zda nepodá odvolání k antimonopolnímu úřadu. Rozhodnutí výkonného výboru FNM koncem března někteří odborníci komentovali jako krok, kterým Jiří Havel zatloukl Mertlíkovi poslední hřebík do rakve. Zase § 50? Proč ne. Klíčovou otázkou je, co nyní bude s privatizací energetik, která má přinést do státní pokladny i podle střízlivých odhadů snad až 150 miliard korun. Odborníci se shodují v tom, že prodat tak důležité sektory, jako jsou elektroenergetika a plynárenství, bez poradců nejde. Bylo by to obrovské riziko pro vládu. Týdeník EURO má informace, že i proto někteří členové vlády uvažují o tom, že pro výběr poradce vláda použije § 50 zákona 199 o zadávání veřejných zakázek, tudíž formu výzvy jednomu zájemci k podání nabídky. Zákon říká, že takový postup je možný například v případě „naléhavé potřeby . Motivem této úvahy je zabránit dalšímu skluzu v privatizačních termínech. Není to poprvé, kdy kabinet tímto způsobem obchází výběrová řízení (EURO 13/2001). „Existuje i varianta vypsání dalšího, tentokrát ale už urychleného výběrového řízení, ale nejdříve musí být předchozí výběrové řízení procesně čistě ukončeno, řekl týdeníku EURO poslanec ODS a člen dozorčí rady FNM Oldřich Vojíř. V případě energetiky by se poradcem mohlo stát konsorcium Deloitte & Touche/N M Rothschild & Sons, v případě plynu ABN Amro Bank. U plynárenství se však může cítit dotčeno konsorcium Salomon Brothers/Citibank, které označil za vítěze výkonný výbor FNM, a není vyloučeno, že jakékoliv rozhodnutí v jeho neprospěch napadne žalobou. Pak by se plynárenství privatizovalo s velkým zpožděním a hrozilo by, že transakci uskuteční až nová vláda v roce 2002. „Jsme současným vývojem velmi zklamáni. Nicméně doufáme, že záležitost bude co nejdříve vyřešena tak, aby to nenarušilo plánovaný proces privatizace, sdělil týdeníku EURO šéf Deloitte & Touche Otto Jelínek. „Nám se to zdá velmi chaotické. Sice už patří ke zdejšímu koloritu, že co navrhne Grégrovo ministerstvo, odmítne Mertlík, a co navrhne Mertlík, odmítne Grégr, ale v očích investorů to nevzbuzuje dobrý dojem. Je přece možná normální komunikace mezi vládou a Fondem národního majetku, aby nedošlo k podobným událostem, jako je problém kolem výběru privatizačního poradce. Takové kroky úředníků mají dopad na uvažování investorů, řekl v rozhovoru pro týdeník EURO ředitel zahraniční firmy, která se uchází o privatizaci plynárenství. „Za deset let podnikání v České republice jsme si zvykli na leccos a podobné záležitosti patří k tomuto prostředí. Ale ptáme se, jak to tedy bude, dodal. „Odchod pana Mertlíka z vlády je v každém případě České republice na škodu, zvláště když připočítáme jeho reputaci jako ekonoma a současně jeho zkušenosti. Předpokládám, že náhrada na tomto postu bude trvat nejméně dva týdny tak jako v předchozích případech. Jeho následovník se bude muset seznamovat se všemi materiály a vypořádat se s jmenováním poradců pro privatizaci, což bude trvat zhruba další dva měsíce. Tím se dostáváme ke konci června. Z toho je evidentní, že výzva k podání nabídek pro investory nepřijde do září. V této situaci lze ještě počítat s ukončením všeho do června 2002, ale je to velmi napjaté. Naopak ministrovi průmyslu a obchodu Miroslavu Grégrovi by se teď měly uvolnit ruce, což je v každém případě příznivý okamžik pro pokračování a dokončení celého privatizačního procesu, uvedl pro týdeník EURO ředitel českého zastoupení společnosti Gaz de France Jean–Luc Demanesse. Zeman se Špidlou byli sice při výběru nového ministra rychlejší, nicméně to na možném zpoždění privatizace příliš nezmění. Každopádně je jasné, že další postup privatizace bude mít se standardními mechanismy jen málo společného. Potvrzují se tak slova Pavla Mertlíka z jeho tiskové konference po rezignaci. Uvedl, že jedním z důvodů jeho odchodu je i skutečnost, že vláda se odklání od transparentních postupů při privatizaci a zadávání veřejných zakázek. Jako první případ uvedl prodej AliaChemu společnosti Agrobohemia, kterou přesně napůl vlastní státem kontrolovaný Unipetrol a soukromý Agrofert. Posledním příkladem je rozhodnutí o ostravské dálnici. Zakázku na financování stavby v hodnotě zhruba padesáti miliard korun dala vláda izraelské firmě bez jakéhokoli výběrového řízení. Mertlíkovy obavy, že by ho vláda mohla nutit postupovat podobně netransparentně v případě privatizací, byly zjevné. Skluz však může nastat i v procesu privatizace Komerční banky, ačkoliv Mertlík tvrdí opak. „Jelikož všichni rozhodující úředníci z ministerstva financí i z FNM rezignovali, hrozí několikatýdenní zpoždění. Bude také záležet na lidech, kteří nastoupí na ministerstvo finance a na FNM, řekl týdeníku EURO zástupce jednoho ze zájemců o Komerční banku. Tlustý promluvil. Reakce ekonomů i většiny politiků na odchod ministra financí poměrně jednoznačně vyjadřovaly lítost. Potěšení bylo znát pouze z výroků Miroslava Grégra a stínového ministra financí a poslance ODS Vlastimila Tlustého. Ten také nesouhlasí s obecně sdíleným názorem, že Mertlík urychloval privatizaci. „Nedotáhl do konce ani jednu privatizaci, zadlužil neuvěřitelným způsobem Českou republiku a řadu projektů provedl s extrémními náklady státu, řekl v rozhovoru pro ČTK. „Myslím, že v posledních deseti letech tady není mezi námi člověk, který by dokázal český stát zadlužit rychlejším tempem než pan Mertlík, dodal Tlustý. Kdyby se politik ODS lépe porozhlédl ve vlastní straně, jistě by našel vhodného protikandidáta.