MĚŠEC NA ÚVĚR

T r a n s f o r m a č n í     d l u h     s t á t u

Ačkoliv strůjci státního rozpočtu či představ o penzijní reformě počítají s Fondem národního majetku jako s mohutným finančním zdrojem státu, jeho zhruba stomiliardový majetek nemusí stačit ani na pokrytí již dnes vzniklých závazků.

Přesné odhady hodnoty aktiv Fondu národního majetku a jeho závazků oficiálně v podstatě neexistují. Když například nedávno skupina expertů Československé obchodní banky představovala svoji grantovou studii o reformě penzijního systému, uvedla mezi významnými zdroji financování této revoluce právě výnosy z privatizace. Šéf týmu Ivan Dvořák však tehdy přiznal, že sice má jakýsi přehled o majetku FNM, ovšem o závazcích nikoliv. Skutečnost přitom může být velkým překvapením pro všechny, kteří doporučují z tohoto zdroje něco financovat.

Zhruba sto miliard

Jelikož v České republice je vzhledem k úrovni kapitálového trhu jakékoliv ocenění akcií pochybné, reálný odhad majetku FNM nejspíš vůbec neexistuje. Přesto se v jeho útrobách hovoří zhruba o jednom stu miliard korun. Ačkoliv Karel Kříž, poradce bývalého šéfa fondu Romana Češky, před třemi měsíci v diskusním pořadu ČT 1 V pravé poledne uvedl, že jde o 203 miliardy korun, podklady pro letošní konstrukci bilance fondu hovoří o zhruba poloviční sumě.

Více než 90 procent z této hodnoty by měly představovat akcie velkých podniků, kterých není více než třicet. Je velmi pravděpodobné, že při prodeji těchto státních účastí by se podařilo oproti burzovní ceně získat slušnou prémii. Tu ale leckdy sníží, třeba až k nule, závazky, které občas na sebe stát přebírá. Může jít například o ekologii či budoucí oddlužení. A protože stát je chudý, lze předpokládat, že to všechno přehodí zpátky na FNM, kterému takto už dnes připadlo například oddlužení Aera Vodochody.

Za dva roky polovina

Kromě firem, kde ovládá alespoň minoritu, drží FNM v současné době přibližně ve 170 společnostech majetkové podíly mezi deseti a čtyřiatřiceti procenty. Do deseti procent má dokonce ve 430 firmách. „Zde je již majoritní vlastník, a tak FNM z tohoto důvodu nemůže úspěšně dokončit privatizaci, tedy prodat akcie za odpovídající cenu, přiznává interní materiál fondu z dubna 1997, který předseda Češka předkládal prezidiu své instituce. Ať již je reálná hodnota toho, co by se dalo privatizovat, jakákoliv, nezpochybnitelná je skutečnost, že FNM bude muset v příštích letech hodně vyplácet. Například za obligace, které dojdou ke splatnosti či na řešení ekologických škod. Podle reálných odhadů samotného fondu se již nyní známé výdaje příštích dvou let pohybují jen těsně pod padesáti miliardami. Není přitom jasné, zda je v tomto součtu nově se vynořivší více než dvacetimiliardová úhrada za Konsolidační banku. Pro následující léta prý odhady bilance již s dalšími výdaji nepočítají, ovšem například závazky za řešení ekologických škod jsou nevyzpytatelné.

Fond sice provádí jisté tajné odhady, ovšem jeho vlastní funkcionáři je nepovažují za bernou minci. „Jde v podstatě vždy jen o odhady horní hranice toho, co můžeme vyplatit. Teprve až při řešení konkrétního případu zjistíme, kolik skutečně bude ta která záležitost stát. Často jde o zlomky toho, s čím se počítalo, říká místopředseda výkonného výboru FNM Michal Hrubý. „Potom se může klidně stát, že meziroční nárůst prostředků vyčleněných na ekologické škody dosáhne klidně sta procent, ale skutečného plnění třeba jen desetin procenta, dodává. Dva zdroje zevnitř FNM a centrální banky však nezávisle na sobě tvrdí, že hodnota budoucích závazků za ekologické škody se řádově může počítat až na stovky miliard, i když by těch stovek údajně nemělo být mnoho.

Garance jako aktiva

Ať již jsou tyto závazky jakékoliv, je jisté, že Ministerstvo financí vyčíslilo ty garance, které jsou již kvantifikovatelné, na třiadevadesát miliard korun. Tedy téměř na tolik, kolik má mít fond veškerého majetku. K stanovení této výše došlo při tvorbě materiálu o nepřímých závazcích státu ohrožujících fiskální stabilitu. Bez ohledu na to, nakolik se různé garance již překrývají s vyčísleným plněním v následujících letech a kolik z nich se přemění na úhradu, je jasné, že FNM v závěrečném účtování nebude zrovna ziskovým podnikem. Samo ministerstvo upozorňuje, že sice jeho výpočty z jedné strany dluhy nadhodnocují tím, že nezkoumají kvalitu pohledávek, z druhé strany ale podhodnocují, neboť neberou v úvahu náklady na obsluhu dluhů. Že fondu stát nijak zvlášť nepomůže, naopak by od něj raději ještě něco vzal, je jisté. Jen mimorozpočtové potenciální závazky státu, které má na triku Ministerstvo financí, totiž samy vydaly již na konci loňského roku na sto čtyřicet miliard korun. A jsou zde ještě letošní novinky a v budoucnosti nutně se zvyšující deficit důchodového účtu.

Svoboda počítá se ztrátou

Ministerstvo financí si je nutného schodku v závěrečném účtování fondu vědomo a evidentně s ním počítá. V materiálu, který vznikl na jeho půdě po nástupu nového šéfa resortu Ivo Svobody, se doslova uvádí: „Největší fiskální rizika z hlediska budoucího vývoje veřejných financí představují otevřené závazky, které za sebou nechají fondy spojené s privatizací státního majetku (Fond národního majetku, Pozemkový fond), ale i budoucí závazky fondů sociálního zabezpečení atd.

Disponibilní majetek fondu se přitom má v podstatě v nejbližší době ještě snížit. Vláda chce totiž příjmy z privatizace v příštím roce přímo zanést jako příjem do státního rozpočtu. Fond by tak měl přijít především o výnosy z prodeje Československé obchodní banky, k němuž by snad mohlo dojít ještě v příštím roce. Může jít zhruba o nějakých pět až deset miliard korun. Ať již ale bude cena jakákoliv, může fond odepsat vše, co si za tento obchod plánoval ve své bilanci. Původně se přitom v souvislosti s ČSOB hovořilo až o pětadvaceti miliardách.

Kdyby FNM nedokázal oněch zhruba padesát miliard korun, které bude muset v příštích dvou letech vyplatit, získat z privatizace, musel by na ně vydat nové obligace, případně si vzít úvěr od České národní banky. To by ale znamenalo přesunutí výdajů do budoucna a zvýšení finančních nákladů. Kdyby úroková sazba teoreticky stagnovala na deseti procentech a fond si půjčil v každém roce po 25 miliardách (ať již od centrální banky nebo formou emise obligací), zaplatil by každý rok na úrocích 2,5 miliardy korun.

Na transformaci to nevypadá

ČSSD se přitom k fondu zřejmě nechtěla chovat jen jako k zásobárně peněz. Naopak jej chtěla transformovat na klasickou akciovou společnost. Takto vzniklý holding by především, podle jejího ekonomického experta Jan Mládka a náměstka místopředsedy vlády pro ekonomiku Pavla Mertlíka, měl lépe a efektivně spravovat státní účasti. ČSSD se tak nepřímo přihlásila ke zkušenostem s podobnými holdingy z Itálie či Rakouska, ale též ke státnímu kapitalismu. Její představy se však minimálně na jistou dobu dostaly k ledu. Vedle skutečnosti, že fond se bude místo transformace spíš ždímat, o tom zjevně rozhodla absence vhodné a přijatelné osoby, jež by celý projekt vypracovala a realizovala.

Ještě v létě se hovořilo o bývalém ministru průmyslu Pithartovy vlády Janu Vrbovi. Celá debata skončila jeho tvrzením, že nastoupí jedině až do transformovaného holdingu, a ne do FNM. Ten bylo potřeba obsadit především, a tak se hledali kandidáti na tato místa.

Důvěrné zdroje však tvrdí, že laškování s Vrbou ukončila ČSSD. Vrba ještě před parlamentními volbami vypracoval krátký materiál, v němž shrnul svoji rámcovou představu o podobě holdingu.

Ten projednávalo předsednictvo strany a velmi rychle jej zavrhlo. Podle dvou na sobě nezávislých zdrojů se tak stalo pouze kvůli několika slovům. Ta se nacházela v odstavci, který říkal, že předsedou dozorčí rady FNM by měl být děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Lubomír Mlčoch, jako člověk s velkou autoritou a široce přijatelný. Konkrétně šlo o slova říkající, že tento ekonomický expert KDU-ČSL měl jako jeden z mála odvahu vystoupit s myšlenkou znárodnění některých špatně privatizovaných podniků. Jeho podporou by se prý ČSSD mohla nepřímo přihlásit k této myšlence.

Kvůli těmto větám, ale především kvůli slovu „znárodnění , je údajně Vrba naprosto nepřijatelný i pro budoucnost, a to jak na post šéfa potenciálního holdingu, tak i FNM.

Jan Vrba přitom vedl pracovní skupinu pro průmyslovou politiku při ČSSD. Jejím úkolem bylo vypracovat návrh korekcí chyb způsobených kuponovou privatizací. Jeden z bývalých ministrů Čalfovy vlády tvrdí, že důvodem jeho odmítnutí byla skutečnost, že Vrba pouze popisoval, co nechce. „Navíc opsal jen rakouský model, který by se v podmínkách České republiky dal použít maximálně na Vítkovice a Novou huť. Mohu vám garantovat, že neexistuje jediný návrh, který by ČSSD rozdala odborníkům k oponentuře, prohlásil.

Nový šéf v nedohlednu

Ať již je pravdou cokoliv, ČSSD nyní nemá podle řady zdrojů nejen vhodného šéfa budoucího holdingu, ale ani vhodného kandidáta na post předsedy výkonného výboru FNM. Toto Češkou uvolněné křeslo nyní obývá bývalý první místopředseda Petr Čermák. V ČSSD je prý považován za člověka, s nímž bude možné nějakou dobu spolupracovat a který straně vytrhl trn z paty. V zákulisí se objevila i informace, že novým šéfem fondu by mohl být místopředseda výkonného výboru Michal Hrubý. Zdroje z ČSSD ji však popírají. Na veřejnost se dostala například i jména sociálnědemokratického poslance Michala Krause či odpůrce způsobu privatizace SPT Telecom Martina Mosingera. Nikdo je však nepotvrdil a postupně se o nich přestalo hovořit.

Ochromená instituce

I kdyby sociální demokracie měla vhodného kandidáta, příliš by s tím v nynější situaci nezmohla. Prezidium, které jmenuje výkonný výbor a jeho předsedu, totiž není po úmrtí náměstka ministra zemědělství Václava Humpála usnášeníschopné. Má málo členů a nemůže v současnosti přijmout naprosto žádná zásadní rozhodnutí.

Mnohem horší než to, že nemůže jmenovat nového šéfa fondu, je jiná skutečnost. Prezidium nemůže schválit přijetí půjčky nebo vydání dluhopisů FNM. Takový krok je přitom naprosto nezbytný. Fond totiž musí letos dodat minimálně České spořitelně pět miliard korun, aby vylepšil její finanční hospodaření. Ministr zemědělství Jan Fencl sice chce nového náměstka jmenovat ještě v tomto týdnu, to ovšem neznamená, že nový muž automaticky nahradí Humpála v prezidiu FNM. Do této funkce musí každou osobu schválit Poslanecká sněmovna.

Sociální demokracie tak nyní doplácí na své vnitrostranické půtky. Ty se projevily právě při volbě nových členů nejvyššího orgánu fondu v Parlamentu. Bylo totiž před královehradeckou seancí nejvyššího vedení strany a křídlo poslance Stanislava Grosse potřebovalo pohrozit silou sokům vedeným předsedou strany Milošem Zemanem. Proto někteří sociální demokraté v tajné volbě nedali svůj hlas Květoslavě Kořínkové a Janu Mládkovi, náměstkovi vicepremiéra pro ekonomiku. Pavel Mertlík, který právě tyto lidi do funkcí prosazoval, totiž patří k Zemanově formaci. Jak dlouho může obrna Fondu národního majetku trvat, se dá těžko odhadnout. Legislativní lhůty i případné obstrukce opozice, kterou jistě potěší, že ČSSD má potíže, se dají natáhnout až do konce letošního roku. Na volbu nových, do počtu potřebných členů prezidia tak může dojít bůhví kdy. Podle některých zdrojů se prý k řešení nastalé situace sešla tajná porada již minulý pátek. Její výsledky ani účastníci zatím nevyplavali na povrch.

Minimální zájem

Kdyby se nakonec ČSSD rozhodla přistoupit k likvidaci fondu a založení holdingu, muselo by se to provést několika zákony. Jejich projednávání by vzhledem k menšině ČSSD ve sněmovně nebylo jednoduché. Navíc by závazky fondu v případě úplné likvidace musel převzít stát.

Možná, že se do konce roku objeví několik názorů na to, co s fondem a jeho případným přerodem na funkčního správce státního majetku. Zatím se makroekonomové touto otázkou i přes nespornou roli Fondu národního majetku v naší ekonomice vůbec nezabývají. „Zatím jsem se tím nezabýval. Teď mě ale napadá, že bych asi měl, prohlásil Vladimír Kreidl, člen představenstva společnosti Patria Finance. Kreidlovi, jakož i většině jeho kolegů však není zcela jasné, co konkrétního by měla transformace Fondu národního majetku na státní holding přinést.

„Jde o to, že FNM není na správu majetku konstruován. Je to předprivatizační parkoviště. Namísto toho je třeba, aby státní podíly spravovali manažeři. A pokud je stát nebude mít, tak by si je prostě měl najmout, prohlásil ekonomický expert ČSSD a Mertlíkův náměstek Jan Mládek. Ještě před volbami to byl právě on, kdo o myšlence státního holdingu pohovořil na veřejnosti jako první.

Z programového prohlášení vlády

Vláda se pevně ujme správy zbývajících majetkových podílů státu v obchodních společnostech. Za tímto účelem připraví a uskuteční transformaci Fondu národního majetku, jejímž obsahem bude jeho přeměna a případně, pokud se to ukáže jako vhodné, též vytvoření zcela nové instituce za účelem aktivního výkonu vlastnických práv státu. Důsledné prosazování vlastnických práv státu a jejich aktivní výkon budou předpokladem pro další restrukturalizaci a revitalizaci podniků se státní účastí a pro jejich privatizaci, která zpravidla bude součástí procesu restrukturalizace. Klíčovou součástí politiky podpory konkurenceschopnosti bude program restrukturalizace a revitalizace skupiny rozhodujících průmyslových podniků, jehož součástí bude rovněž privatizace případných vlastnických účastí státu na těchto podnicích.

(srpen 1998)