První ochutnávku nových poměrů naservíroval Brazilcům Bolsonarův syn Eduardo. Pár desítek hodin po otcově vítězství dostal od novinářů otázku, co by se dělo, kdyby Nejvyšší soud chtěl výsledek voleb zvrátit. „Co uděláte, když chcete zastavit Nejvyšší soud?“ položil si prezidentský synek (jinak poslanec federálního parlamentu) řečnickou otázku. „Nepošlete tam džíp. Stačí poslat jednoho vojáka s desátníkem,“odpověděl si sám.
Brazilci jsou sice od politiků zvyklí na leccos, ale i jim, největším světovým pěstitelům robusty, to přišlo jako silná káva. Zaprvé, proč by měl Nejvyšší soud mluvit do výsledku voleb, jejichž fair průběh nikdo nezpochybnil? Zadruhé, jestli nový brazilský prezident má k justici takovou dávku respektu, na jakou lze soudit z výroku jeho syna, je zle.
Sám Bolsonaro okamžitě zareagoval a řekl, že „kdo přemýšlí takhle, měl by navštívit psychiatra“. Kdo takhle mluví veřejně o synovi, nejspíš nebude mít problém zatratit běžného politického spojence, řeknete si. Alespoň je to však reakce, která dává tušit, že Bolsonaro nemíní moc demokratických institucí likvidovat mocí vojenskou, kdykoli se mu to bude hodit.
Fanoušek diktatury
V jiném případě by to samo o sobě nejspíš nebylo důvodem k jásotu. U Jaira Bolsonara je však i takový náznak cenný, protože v minulosti právě takovými věcmi vyhrožoval. Třiašedesátiletý kapitán brazilské armády ve výslužbě se během své politické kariéry nijak netajil sympatiemi k vojenské diktatuře, jež měla v Brazílii v letech 1984 až 1985 hlavní slovo. Největší chybou toho režimu bylo, že nepozabíjel dost lidí, nechal se mimo jiné slyšet.
To nesouzní s běžným názorem, že vojáci vládli rukou ne sice dvakrát schopnou, zato však rozhodně tvrdou. Lepšímu porozumění podivuhodně krvelačnému výroku šéfa páté nejlidnatější země světa napomůže trocha kontextu.
Kdysi řekl, že kdyby se někdy stal prezidentem, hned první den by zavřel Kongres, protože je nefunkční; že by provedl čistku, při které by zahynulo na třicet tisíc lidí, a nevadilo by mu, i kdyby při ní měl zemřít sám, protože „v každé válce umírají i nevinní“.
Maduro zamyká Venezuelu. Nový pas stojí čtyři mzdy, platit lze jen kryptoměnou
Pro silné slovo nešel Bolsonaro daleko ani v jiných souvislostech. Když se před čtyřmi lety pohádal s kolegyní poslankyní, řekl jí, že „by ji neznásilnil, protože za to nestojí“. Jindy se nechal slyšet, že byl raději, kdyby jeho syn byl závislý na drogách, než aby byl homosexuál. „Když se mi před barákem líbají homosexuálové, můj majetek ztrácí na hodnotě,“ prohlásil, „každý to ví, ale bojí se to říct.“
Prostořekost koneckonců stála i za začátkem jeho politické kariéry. V roce 1986, kdy ještě sloužil v armádě, zveřejnil ve zpravodajském týdeníku Veja svůj názor, že nová vláda (rozuměj „mizerní civilové“) propouští důstojníky kvůli nedostatku peněz, nikoli kvůli nedostatkům řečených důstojníků, jak znělo oficiální zdůvodnění. Strávil kvůli tomu dva týdny ve vazbě a nadřízení na něj od té doby koukali skrz prsty. Řada kolegů ve zbrani ho však soukromě podpořila; pro mnoho vojáků, jimž civilní vláda z různých důvodů nevoněla, se stal téměř hrdinou.
Drahý zákonodárce
Brzy to měl zužitkovat v politice. Po dvou letech na radnici v Rio de Janeiru se v roce 1990 vyšvihl do Brazilského národního kongresu. Ani tam se neprojevoval zrovna jako mistr kompromisu oddaný hledání širokého konsenzu. Za celkem osmadvacet let služby připravil 171 zákonů, z nichž prošly pouze dva. Legislativní úspěšnost jednoho schváleného zákona za čtrnáct let práce z něj činí jednoho z nejdražších poslanců v dějinách demokracie (exsenátor František Čuba promine).
Proříznutá ústa a pohrdání zákony politické korektnosti - či politické kultury obecně, jak říkají odpůrci - mu vynesly časté srovnání s Donaldem Trumpem. A nejen to; ve chvíli, kdy americký prezident začal mluvit o obchodní válce s Čínou, Bolsonaro se přidal. „Čína nenakupuje v Brazílii, Čína si kupuje Brazílii,“ citoval jej nedávno deník The Wall Street Journal, jenž jej mimochodem ve volbách jako jediný zástupce velkých světových médií podpořil. (WSJ se tak zařadil například vedle automobilové legendy Emersona Fittipaldiho a druhdy nejlepších fotbalistů světa Kaká a Ronaldinha.)
Posun ke středu
Ti, kdo se obávají nezvladatelné dělové koule v čele více než dvou set milionů Brazilců, mohou hledat jistou dávku uklidnění v proměně, kterou Bolsonaro prošel během kampaně. Zřetelně ubral na razanci a z pozice krajně pravicového výstředníka se zálibou v demonstracích síly se přesunul do klidnějších vod běžného pravého středu. „Ve Spojených státech bych svými názory patřil k umírněným konzervativcům,“ citoval jej deník Financial Times.
Tato proměna se odráží i ve věcech ekonomických. Jeho pravou rukou v této oblasti je Paulo Guedes, investiční bankéř a ekonom chicagské školy; na tamní univerzitě mu přednášel Milton Friedman. Právě jeho účasti na volební kampani přisuzují brazilská média kandidátův příklon k ekonomickému liberalismu. Například ve věci privatizace státních podniků otočil Bolsonaro o sto osmdesát stupňů; dříve ji vylučoval, dnes je pro.
Přečtěte si také: Jak vydělat na obchodní válce? Vsaďte na brazilské farmáře
Bolsonarův volební úspěch se od Trumpova výrazně liší právě dynamikou kampaně. Americký prezident před hlasováním neustále přitvrzoval, protože jeho prioritou bylo především dostatečně vyburcovat vlastní příznivce. Vítěz brazilských voleb se naopak snažil mírnit, aby neodradil nerozhodnuté. Šlo mu to k duhu - a stejně tak může jít k duhu jeho zemi. Kromě toho měl Bolsonaro v kampani dvojnásobné štěstí. Zaprvé, jeho nejvážnější konkurent seděl ve vězení.
Bývalý prezident Luiz Inácio Silva, známý jako Lula, zůstal populární, přestože jeho Dělnická strana spískala korupčních skandálů, že by mohla vést i pražský magistrát. Ostatně odhalená korupce také zařídila Lulovi pobyt za mřížemi a jeho následnici Dilmě Roussefiové světový primát - byla první ženou, již ústavní žaloba odvolala z demokraticky zvolené funkce hlavy státu.
Lulu, jenž v dubnu nastoupil dvanáctiletý výkon trestu, v srpnu diskvalifikoval Nejvyšší soud, nahlédnuv, že z cely se stát neřídí dobře dokonce ani v Brazílii. Namísto Luly nastoupil bývalý starosta Sáo Paula Fernando Haddad. „S tím mám diskutovat?“ pozastavil se Bolsonaro. „To je snad nějaký chlap?“ Buď jak buď, Bolsonaro nad ním vyhrál druhé kolo o deset procent. Bolsonarovi nahrál i fakt, že jej šestého září na předvolebním mítinku pobodal pomatený muž (s tvrzením, že mu to přikázal Bůh). Až do prvního kola voleb v půli října se Bolsonaro neobjevil na veřejnosti; kritici říkají, že právě to mu pomohlo ze všeho nejvíc.
Ať už však je Bolsonaro jen prostořeký konzervativec běžného střihu, nebo kryptofašista s dobrým politickým instinktem, bude mít před sebou nelehkou práci. Brazilská ekonomika se jen obtížně sbírá z brutální recese z roku 2015, kdy se smrskla o 5,6 procenta, a z níž technicky vzato vylezla až na začátku loňského roku. Nijak přitom nespěchá: za druhé čtvrtletí čítal anualizovaný růst HDP jediné procento, což bylo méně než odhady -už tak nízké - ve výši 1,1 procenta.
Kde brát?
Prezident bude mít navíc k dispozici jen omezené prostředky k nápravě. Rozpočtový deficit již dnes čítá obscénních osm procent HDP. Výnos z dluhopisů v povolební euforii sice poklesl o čtvrt procenta, ale stále je na nepěkných deseti procentech.
Co tedy zbývá? Je tu důchodová reforma, již připravil - ale nedokázal prosadit - tým dosluhujícího prezidenta Michela Temera. Nakolik bude Bolsonaro úspěšnější, i kdyby nakrásně chtěl, je otázka. Totéž platí o možné privatizaci. Ani to není všelék; dosud poslední velké privatizační kolo proběhlo před čtvrtstoletím, ale dnešní deficit je hlubší než tehdy.
Kromě toho významné peníze mohou plynout prakticky pouze z prodeje dvou energetických kolosů, Eletrobrasu a Petrobrasu. Lze si snadno představit, jak píše znovu list Financial Times, že pro mnoho poslanců by se myšlenka na jejich prodej rovnala vlastizradě.
Na řadě je možnost postupného snižování deficitu při razantním ekonomickém růstu. K potřebnému zrychlení by však Brazílie potřebovala co nejvíce posílit export. A tady naráží na fakt, že osmatřicet procent brazilského vývozu jde do Číny, která se potýká se zpomalováním vlastní ekonomiky. A čínské investice jsou právě to, proti čemu kampaň budoucího prezidenta halasně brojila.
Lepší druhé jméno, než má Bolsonaro, si politik nemůže přát: Messias. Aby mu dostál, bude muset zřejmě mít více ochoty ke kompromisům, než jak se mu to z řečnického podia ještě nedávno jevilo.
Dále čtěte:
Paraguay ustoupila kritice. Vrací své velvyslanectví z Jeruzaléma do Tel Avivu
