Debaty o uzavření alespoň části Smetanova nábřeží se vedou dlouhé roky. Už několikrát došlo ke zkušebním uzavírkám, někdy na víkend, jindy na několik týdnů. Jedno z nejcennějších nábřeží v Evropě, které dosud trpělo rušnou automobilovou dopravou, si zklidnění jistě zaslouží. Už jen proto, abychom si lépe uvědomili, o jak hodnotné místo se jedná.
Teď se vedení pražského magistrátu rozhodlo nábřeží ve směru od Národního divadla znovu pro auta uzavřít, a to kvůli tomu, aby majitelé přilehlých podniků postižených koronavirovou krizí mohli přímo na vozovce rozložit své zahrádky. Dosud se žádná uzavírka nedostala pod takovou kritickou palbu části veřejnosti i pražských politiků. Proč?
Kritikům v tomto případě tolik nevadí samotné uzavření, ale spíše nová vizuál ní podoba místa s betonovými zátarasy a stolečky metr od tramvajové trati. Na tom, že je otřesná, se shodne s kritiky i samotné vedení magistrátu. Je to důsledek toho, že k uzavírce došlo rychle a bez většího rozmyslu.
Podobné partyzánské akce ale mohou znevěrohodnit šlechetný úmysl. Tedy aby v centrech českých měst ubylo aut.
Ve srovnání s vyspělými městy v západní Evropě jezdí našimi historickými ulicemi stále obrovské množství vozidel, které tam nutně jezdit nemusejí.
Jenže uzavírání provozu je politicky nevděčná role. Naštvete automobilisty, ale moc si to nevylepšíte ani u chodců.
Přizpůsobení dosud nevzhledných míst jejich nové funkci trvá roky. Jen si vzpomeňme, jak dlouho se táhne příprava rekonstrukce dolní části Václavského náměstí.
Proto se do uzavírání provozu v centru Prahy dosud nikomu moc nechtělo. Nejprve se čekalo na dokončení Strahovského tunelu, pak tunelu Blanka, poté se zase politici vymlouvali na nedokončené okruhy. S uzavírkami je třeba konečně začít, ale forma karikatury není nejvhodnější.
O autorovi| Jan novotný, novotnyj@mf.cz
