Města přestávají mít o olympiády zájem. Má olympijská myšlenka ještě budoucnost?

Vysoké náklady, velká dopravní omezení, problémy pro místní obyvatele, které utlačují návštěvníci a diváci, přílišná publicita a pozůstatky náročné na údržbu. To je jen pár negativních aspektů, které s sebou nese pořadatelství olympijských her. Proč o ně mají města stále menší zájem?

Je to skoro 15 let, co Praha uvažovala o pořádání letních olympijských her (LOH). Tehdy se rozjely dokonce přípravné práce a na pražském zasedání Mezinárodního olympijského výboru (MOV) byla oznámena kandidatura na pořádání olympiády.

Hlavním zastáncem byl tehdejší pražský primátor Pavel Bém, přičemž se uvažovalo o tom, že by olympiáda v Praze mohla být dokonce už v roce 2016 či o čtyři roky později.

Pozdější nástup finanční krize ale vzal veškerým plánům vítr z plachet a myšlenka na české pořadatelství vzala definitivně za své.

Extravagantní událost

Pořadatelstvím olympijských her ve městech se nedávno zabýval také server Bloomberg Businessweek. Pro mnoho lidí je olympiáda jen extravagantní událostí, která každé dva roky na dva týdny obsadí většinu vysílacích časů televizních stanic.

Monumentální zahajovací ceremoniál následují sportovní klání v nejrůznějších disciplínách, z nichž některé jinak téměř nemají šanci dostat se na obrazovky, a pak putuje olympijská pochodeň zase dále.

Olympijské hry a MOV, jenž organizaci a práva k pořádání přiděluje, mají nicméně problémy s reputací, a to kvůli skandálům s údajným podplácením při přidělování her. I kvůli tomu města o pořadatelství ztrácejí zájem.

Když před dvěma lety MOV vybral pro zimní hry (ZOH) v roce 2022 Peking, jeho soupeři bylo šest měst. Almaty v Kazachstánu, norské Oslo, polský Krakov, švédský Stockholm, švýcarské středisko Svatý Mořic a ukrajinský Lvov, který ale na poslední chvíli kandidaturu stáhl.

Letní olympiáda pro rok 2024 zlákala řadu nových hostitelských měst, ale překvapivě dost z nich posléze kandidaturu vzdalo – Budapešť, Řím, Hamburk i Boston. Mezi kandidáty tak zůstaly pouze metropole Los Angeles a Paříž.

Vrabec v hrsti olympijského výboru

Obvyklý proces výběru probíhá tak, že je sedm let před každými hrami vybráno pořadatelské město. Fakt, že zůstala jen dvě z nich, vyvolal v MOV tak trochu paradoxní situaci.

Výbor by si rád zajistil pořadatelství obou měst, mezi něž by rovnou s předstihem rozdělil dvoje hry. Takže se bude rozhodovat, kdo z dvojice LA a Paříž přijde na řadu jako první v roce 2024, zatímco ten druhý si počká další čtyři roky.

Prezident MOV Thomas Bach již dříve trefně popsal záměry výboru: „U nás v Německu říkáme – lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše. Nyní máme dva vrabce, a po holubech na střeše ani památky. Možná někde blízko nějací poletují, ale zatím nevidím žádného, který by se na střechu chystal sednout.“

Tato metafora je možná trefnější, než si Bach myslel. Města čím dál více vnímají MOV jako nenasytu, který hostitelské město „ohryže na kost“. Organizátoři v Riu de Janeiro (LOH 2016) měsíce po závěrečném ceremoniálu bojovali, aby zaplatili dluhy. Dokonce nabízeli věřitelům místo peněz i vyřazené klimatizace.

„Ulice Ria nyní zejí prázdnotou, jsou plné odpadků, zatímco federální vyšetřovatelé vyšetřují korupci, kvůli níž údajně narostly stavební náklady o 15 milionů dolarů,“ popisuje Bloomberg Businessweek.

Náklady vs. obchodní model OH

Kostlivci ve skříni zůstali i po olympijských hrách v Aténách v roce 2004 nebo po ZOH v Soči v roce 2014, za které Rusové utratili rekordních 51 miliard dolarů. „Každé hry je to čím dál větší problém,“ říká Robert Barney, historik a autor knihy Pět kruhů na prodej.

Nákladový boj jednotlivých měst pořádajících letní hry za posledních 30 let ukazuje i následující graf.

GRAF: Nenasytný olympijský rozpočet

Graf ukazuje, kolik byly odhadované náklady, o kolik byly překročeny a kolik tedy byly skutečné výše nákladů (číslo v mld. USD), procentuální bublina vpravo pak ukazuje, o kolik procent byly překročeny.

Pokud bude mít MOV jistotu u LA a Paříže, získá čas, aby mohl upravit obchodní model, tak aby z pořadatelství mohla města profitovat.

Zůstává tak otázka, zdali je to vůbec možné. Pořadatelství letních her je skutečně obří úkol i pro dobře připravená města s velkým zázemím. Vyžaduje to uspořádat 300 soutěží ve zhruba 30 sportovních disciplínách, a to vše v průběhu 17 dní.

Město musí zajistit ubytování pro zhruba 11 tisíc sportovců, dalších pět tisíc trenérů, přípravu 42 tisíc hotelových pokojů pro olympijské úředníky a sponzory. Navíc musíte mít kolem 300 tisíc lidí a dobrovolníků pro pořádání a organizaci, jen pro tiskové středisko musíte zajistit energetické zdroje, které jinak zajistí fungování deseti tisíc domů, a k tomu potřebujete kolem 20 tisíc policistů a bezpečnostních pracovníků.

Ústupky vůči městům MOV neminou

Los Angeles svoji kandidaturu opíralo hlavně o fakt, že město nemusí stavět žádná nová sportoviště (pořádaly se zde totiž LOH v roce 1984, z čehož by nyní těžilo, pozn. red.). I tak ale město plánuje utratit na infrastrukturu přes pět miliard dolarů.

Paříž se chystá na břehu Seiny vybudovat zbrusu nový ubytovací komplex, kde by byla olympijská vesnice, přičemž náklady na jeho výstavbu odhaduje na 1,8 miliardy dolarů, celkem plánuje do her investovat šest miliard.

Američané tvrdí, že dokážou zaplatit hry, aniž by použili peníze daňových poplatníků (kromě příspěvku federální vlády). Paříž plánuje, že z veřejných zdrojů použije 1,5 miliardy dolarů.

Aby pořadatelé dokázali uhradit náklady za hry v roce 2024, plánuje MOV, že městu poskytne v rámci ofsetových programů 1,7 miliardy dolarů. K tomu pořadateli ponechá tržby z prodejů vstupenek a také zisky za sponzorství místních firem, které nejdou proti globálním sponzorským smlouvám MOV. Výbor samotný se neobává ani tak finančních problémů, jako spíše negativní publicity.

Podle odhadů sledovalo poslední letní hry v rámci televizních přenosů kolem 3,2 miliardy lidí, což je bezmála polovina světové populace. Televizní stanice NBC zaplatila za smlouvu na televizní práva pro osm her až do roku 2032 přes deset miliard dolarů.

I tak ale MOV potřebuje přesvědčit města, aby se ucházela o pořadatelství, což minimálně znamená, že jim musí pomoci s částí nákladů. „Vylepšení modelu v této fázi olympiád je asi to nejlepší, o co lze žádat,“ tvrdí Jules Boykoff, profesor politických věd na univerzitě v Oregonu.

Žádné zbytečné stavby

Mezinárodní olympijský výbor nedávno odsouhlasil doktrínu, podle níž by měla pořadatelská města stavět co nejméně. Aby zabránil stavebnímu boomu, potřebuje ale výbor zajít ještě dál.

Měl by se vzdát myšlenky, že olympiáda může přinést dané lokalitě transformaci, jak ekonomickou, tak i kulturní, což je koncept, který je vlastní všem olympiádám moderní doby již od dob jejich obnovení Pierrem de Coubertinem.

V loňském magazínu Journal of Economic Perspectives ekonomové Robert Baade a Victor Matheson doslova napsali: „Dlouhodobé benefity olympiád jsou velmi prchavé.“

Hry kolující mezi pár vyvolenými?

Podle nich i dalších odborníků by dávalo smysl, pokud by pořadatelství her kolovalo mezi několika městy, které disponují potřebnou infrastrukturou.

Takový scénář je však nepravděpodobný, neboť členové MOV by se museli vzdát své primární funkce – přidělování práv na pořádání her.

Při každém výběrovém kole se celebrity, členové královských rodin, politici a další osobnosti z uchazečských zemí snaží přesvědčit členy výboru o tom, že právě jejich stát by měl vyhrát.

A i když jsou Los Angeles a Paříž už ve finále, mají lidé z MOV, kteří budou o hrách rozhodovat, naplánovány večeře v Kalifornii s basketbalistou Kobem Bryantem, hercem Sylvesterem Stallonem nebo zpěvákem Plácidem Domingem. V Paříži je zase čeká oběd s novým prezidentem Emanuelem Macronem v Elysejském paláci.

Samotný princip her je tedy v podstatě v pořádku. Tím, kdo má problém, je právě MOV a jeho zástupci: nedokážou oželet komfort, který jim jejich práce přináší, píše Bloomberg Businessweek.

Lehké bílé Chardonnay, nebo těžké červené Bordeaux

Jak znovu trefně poznamenal šéf MOV Bach: „O tom, kdo bude pořádat hry v roce 2024 a kdo o čtyři roky později, se rozhodne na společné večeři zástupců obou měst. Zahájí ji vychlazené kalifornské Chardonnay, po němž přijde na řadu těžké francouzské Bordeaux.“ Každopádně rozhodnuto bude na zasedání MOV v Limě letos v září.

Na druhou stranu nikde není žádná záruka, že hry v Paříži či Los Angeles budou bez potíží, ať už jde o riziko teroristických útoků, nebo o dopravní problémy.

Obě města však mají riziko na velmi nízké úrovni i kvůli nákladům, nemusí výrazněji utrácet, aby letní olympiádu uspořádala.

Zástupci Paříže prohlásili, že chtějí rok 2024, nebo nic, zatímco zástupci Los Angeles zvolili vyčkávací taktiku. „Prezident Bach nastavil vizi pro win-win situaci,“ komentoval nedávno situaci starosta Los Angeles Eric Garcetti v sídle MOV v Lausanne. „Naším úkolem je nyní spolupráce s výborem, abychom našli nejlepší způsob, jak hry uspořádat.“

Tato americká flexibilita spolu s faktem, že nový prezident Donald Trump je v zahraničí velmi nepopulární, bude však podle Bloombergu velmi pravděpodobně stát LA pořadatelství v roce 2024. Zároveň to ale dává městu jisté výhody.

Mezinárodní olympijský výbor bude muset přijít s nějakými pobídkami, aby si Los Angeles udržel na čekací listině. Lze tedy očekávat, že LA dostane vyšší podíl na příjmech z prodeje televizních práv a sponzoringu. MOV také podpoří, aby organizátoři mohli mít své kanceláře přímo ve městě po dobu příštích deseti let. A to je to nejmenší, co výbor může udělat. Nemluvě o tom, že je to zároveň maximum, co mu jeho výsadní myšlenkové postavení dovolí, alespoň tak dlouho, dokud jedno či více měst budou ochotny žádat o pořadatelství her každé dva roky.

Navíc sám Bach není zatím připraven nechat fantazie MOV občanské ochraně. V červnu, když se ho jeden z novinářů ptal, zda by Paříž nebo LA měly něco dostat za to, že počkají další čtyři roky na možnost letní hry získat, povzdechl si a odpověděl: „Nemyslím, že je třeba někoho odměňovat, pokud dáte někomu jinému dárek.“

Článek vyšel na webu Peak.cz