„Tady je tvůj Rhodos a tady skákej. A co jsme si upekli, to si také snězme. Ale co jsme si vlastně sami upekli? A co jsme mohli a co jsme nemohli? Sbohem, všichni moji dobří rodáci, sbohem, a kdybychom se už neviděli, vyplň se, osude.“ Věty, které zaznějí na závěr velkofilmu Všichni dobří rodáci, když stárnoucí Očenáš v podání Vlastimila Brodského šlape na bicyklu do kopečků Vysočiny.
A jestli někde nyní hledat poetiku života a díla režiséra Vojtěcha Jasného (30. listopadu 1925 až 15. listopadu 2019), pak je to právě městečko Bystré na Svitavsku. „Zla bylina nevyhnije. Lepší odcházijou, enom my, potvory, ostáváme.“
Strach jim nedovolí
Kdyby záleželo jen na Jasném, Všechny dobré rodáky by nejraději natočil ve valašské Kelci mezi Hranicemi na Moravě a Frenštátem pod Radhoštěm, kde se za první republiky narodil a jako mladý muž pak vnímal všechna příkoří, která na vesnici napáchala násilná kolektivizace a roubování moravského zemědělství do nefunkčních sovětských schémat.
| Vybraná ocenění snímku Všichni dobří rodáci |
|---|
| • MFF v Cannes 1969: cena za nejlepší režii |
| • Trilobit 1968: cena za režii Vojtěchu Jasnému |
| • Trilobit 1968: cena za herecký výkon Vladimíru Menšíkovi |
| • Cena české filmové kritiky za rok 1968 |
| • Filmový festival mládeže v Trutnově 1969: Malé zlaté slunce Vladimíru Menšíkovi |
| • třetí místo v anketě filmových kritiků o nejlepší česko-slovenský hraný film století (1998) |
Když ale v 60. letech začal spolu s kameramanem Jaroslavem Kučerou připravovat natáčení, na Barrandově rychle pochopil, že Kelč je pro natáčení od Prahy příliš vzdálená, a tak pro vedení studia neprůchozí. Začali hledat jinou lokalitu a po dlouhém pátrání a objížďkách ji našli v Bystrém. Právě v tomto městečku s velkým kostelem svátého Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské a tradičním maloměstským náměstím Na Podkově podle Jasného osudy rodáků s moravským přízvukem z Kelče zapadly nejlépe.
„Morava je můj domov více než cokoli jiného. Na Vysočině jsem dělal své dva velké filmy. Vracím se tam jako do svého nejvlastnějšího domova - životního i filmového. V Bystrém na Vysočině jsem našel jediné místo na světě, kde jsem mohl dělat Rodáky. V Telči jsem zase natočil legendárního Kocoura (snímek Až přijde kocour -pozn. red.),“ vyznal se kdysi Jasný v regionálním Deníku.
| Filmografie Vojtěcha Jasného |
|---|
| • 1954 - Dnes večer všechno skončí |
| • 1957 - Zářijové noci |
| • 1958 -Touha |
| • 1960 - Přežil jsem svou smrt |
| • 1961 - Procesí k panence |
| • 1963 - Až přijde kocour |
| • 1966 - Dýmky |
| • 1968 - Všichni dobří rodáci |
| • 1969 - Česká rapsodie |
| • 1991 - Proč Havel? |
| • 1999 - Návrat ztraceného ráje |
Poté, co se Vojtěch Jasný v 90. letech vrátil ze Spojených států, kam se v 80. letech dostal ze západní Evropy, když předtím raději emigroval z Československa, se v Bystrém i na několik roků zabydlel. A stopy po něm a jeho filmech zůstávají v městečku dodnes, přestože konec svého života trávil s přítelkyní v Přerově.
Člověk se může v Bystrém vydat nejen do kostela, kde se odehrávala řada scén a kde třeba Očenáš v podání Vlastimila Brodského zpoza varhan šéfoval celému kůru. K vidění je tu i takzvaný Strom rodáků. Tedy rozkošatělý jasan, pod nímž hlavní hrdinové filmu spali po divoké pitce v obecní hospodě. Kousek za městem stojí i zbytky vápenky, v nichž se osud Všech dobrých rodáků začal lámat, když tu zastřelili pošťáka Bertina, přestože léčka byla připravena na idealistického komunistu Očenáše.
„Ještě se dostaneš na okres, z okresu na kraj a z kraja na poslanca. Aj ministrem bys mohl být, však nejsi hloupý. A musíme dostat ten byt po Juchtovi, tři cimry velké. - A co když mě oddělají jak Bertina? - Včil? Strach jim nedovolí.“
Všecko mu vzali
Letos na začátku července to bylo přesně půlstoletí od československé premiéry Všech dobrých rodáků. Snímek ale tehdy v biografech vydržel jen pár týdnů, než jej v září 1969 cenzoři raději zamkli do trezoru.
Týdeník Euro se proto v červnu pokoušel s Vojtěchem Jasným spojit. Ale režisérova partnerka slušně veškeré žádosti odmítla. Jasného zdravotní kondice už mu nedovolila setkání s novináři. Lidé z Přerova tak dodnes vzpomínají na jedno z jeho posledních veřejných vystoupení, které proběhlo v září 2015 u klubu Base Camp před venkovním promítáním jeho oceňovaného snímku Až přijde kocour.
„Když se Kocour schvaloval na umělecké radě v Praze, Jiří Sequens byl tehdy pro Sovětský svaz, já proti. Sequens tehdy Kocoura nepřijal. Řekli mi, že Kocoura dělat nebudu, že je to kýč. Řekl jsem, že to není kýč, že ten film dělat chci a že věřím, že se prosadí, a že o to budu bojovat.
Vždy něco za něco: předák komunistické mládeže Mohorita je dnes židovským uklízečem na penzi
Pokud by mě ten film nenechali dělat, řekl jsem, že odejdu z Barrandova a půjdu pracovat jako dřevorubec na chalupu a na protest se k filmu nevrátím. V radě byl také Vlastimil Harnach (ředitel Barrandova -pozn. red.), skvělý člověk, který umožnil československou novou vlnu. Snímek zachránil,“ zachytil tehdy Jasného slova regionální Deník.
A přestože režisér ještě dlouho snil o tom, že se mu podaří natočit další zásadní snímek, kde měla hlavní téma sehrát velká láska, protože to byla podle něj nejkrásnější věc na světě, námět zůstal pouze v jeho hlavě.
Přesto tady po sobě nechal obrovskou věc. Jeho Všichni dobří rodáci budou už navždy poctou těm sedlákům a živnostníkům, kterým totalita zničila životy a rodiny a udělala z nich téměř nesvéprávné chudáky. Na českém a moravském venkově je přitom tato bolavá nespravedlnost cítit dodnes. Jestli někdo zdevastoval život obyčejných lidí a jejich ideály, pak jsou to právě komunisté.
„Největší sedlák v obci Kurfiršt musí opustit svůj grunt. Všecko mu vzali. Přišlo to jako živelná pohroma. A z toho statku bude menšinové družstvo.“
Dále čtěte:
Bez odvahy Čechů by nebylo sjednocení Německa, prohlásil Steinmeier
Komentář: Vzpomínání na Zeď
Německo je Čechům vděčné za jejich roli při pádu zdi, řekl bývalý kancléř Schröder
