Kontrast červených střech a modré řeky Tejo
Bláhovostí by bylo v tom či onom městě vynechat metro a Lisabon v tomto ohledu nepatří k výjimkám. Na konci devadesátých let se linie podzemní dráhy několikanásobně prodloužily a starší se unikátním způsobem promíchalo s novějším. Z výsledné architektonické směsi za pozornost stojí například stanice Parque, Olaias, Oriente, Entre Campos. Místní se kvůli nim chlubí, že mají nejkrásnější metro v Evropě. Znalci ale podotýkají, že celý systém je sice půvabný, zároveň ale leckdy natolik nepraktický, že zkratkou pěšky po povrchu se dá ušetřit pár set metrů. Kdo má v podzemí strach z uzavřeného prostoru, tomu Lisabon nabídne cestu vzhůru. Zatímco v Praze je lanová dráha jen jedna, portugalská metropole městských zdviží nabízí více. Legendou mezi nimi je Elevador da Bica, jejíž tmavě žluté vagony vás dopraví z Cais do Sodré za tři minuty do Biarro Alto. Při pohledu shůry se kdejaký Pražák dokáže před hosty chlubit pohledem na malostranské prejzové střechy. Ti, kdo navštívili portugalskou metropoli, vědí, proč se nedá zapomenout na kontrast záplavy červených střech a temné modře řeky Tejo. Stoupání ulicí k Miradouro ve čtvrti Graca proto bere dech nejen letitým kuřákům. Pohodlnější dávají přednost proslulé tramvajové lince číslo 28, která je doveze na stanici Largo da Graca, a těch zbývajících 300 metrů už pěšky zvládnou. Při pohledu na místní malé vagony se pamětníci elektrických drah v českých městech v Lisabonu stěží ubrání nostalgii. Kdo chce najít v Portugalsku, jehož rozvoji prospěly v minulých letech finanční injekce z Bruselu, argumenty proti Evropské unii, nechť vyhledá Centro Cultural de Belém postavené na začátku 90. let. Tahle betonová poušť vzdálená jen tři zastávky rychlovlaku od stanice metra Cais do Sodré nikoho nepřitahuje a hlavní důvod, proč vznikla, byly vrcholné schůzky Evropské unie a Organizace pro evropskou bezpečnost a spolupráci. Na Avenidě da Républica poblíž stanice metra Entre Campos se dá najít restaurant Feira Popular, kde je jedno, jestli si dáte sardinhas, carapaus či jinou místní specialitu. Tady to totiž chodí skoro jako na počátku 80. let, když Portugalsko ještě nebylo členem unie. Kdo chce dát najevo konzervativní politický názor tím, co je ochoten poskytnout svému jazyku a žaludku, stěží by jinde našel lepší místo. Je málo měst, které stojí za zhlédnutí a neleží na řece. Mezi těmi ostatními je ještě méně těch, které nemají přes řeku most. Ten, který je v Lisabonu přes řeku Tejo, stojí za pohled i za přejetí. Návštěvníku z Česka s jeho zkušenostmi bude o něco bližší, když se dozví, že nejdříve nesl jméno jistého Salazara a poz–ději se stal mostem 25. dubna podle revoluce, která tohoto diktátora svrhla. O Lisabonu se dlouho říkalo, že pro jeho život bylo nejdůležitější zemětřesení, které symbolicky ukončilo expanzi a růst metropole koloniální říše, která se ve své době mohla zámořskými výboji měřit se Španělskem i Vekou Británií. Růst města se nadlouho zabrzdil a nový rozmach mu přinesl pád diktatury a vstup do Evropské unie. Každé uvolnění má ale svoji cenu. Přestože Portugalci nemají pověst násilnického národa, měli by být návštěvníci obezřetní. Protože domácí nejraději přidávají plyn při průjezdu zatáčkami, je počet dopravních nehod s následkem úmrtí alarmující.
Letecké spojení Mezi Prahou a Lisabonem neexistuje žádné přímé letecké spojení. Do Lisabonu se dostanete pouze přes jinou evropskou metropoli se společnostmi Lufthansa, KLM, Air France, Swissair, British Airways. Ceny letenek se pohybují v rozmezí od 10 990 do 50 390 Kč (bez letištních tax). Spojení do centra Lisabonské mezinárodní letiště se nachází pouze přibližně šest kilometrů od centra města, kam se za 15 minut dostanete autobusem (aerobusem), který jezdí v intervalu 20 minut od 7.00 do 21.00 hodin. Ubytování Průměrná cena za ubytování v hotelech kategorie 3* v centru města činí od 12 300 do 16 400 PTE a v hotelech kategorie 4* od 23 600 do 28 700 PTE za pokoj a noc včetně snídaně.
