Monako dokonale kombinuje luxus, moře a prchavé sny hazardních hráčů
Nejlepší výhled na Monako je ze sportovního kabrioletu, třeba z ferrari… Je to sice nadsázka, ale jen částečně: to nejlepší se skrývá právě v nákladných radovánkách. Na Francouzské riviéře se dají najít krásnější zálivy a kouzelnější pláže, ale Monacké knížectví je jenom jedno.
Největším architektonickým skvostem městského státu a zároveň lákadlem je proslulé Casino de Monte-Carlo. V létě 1914 v něm padlo v ruletě šestadvacetkrát za sebou černé pole a mnoho lidí přišlo o hodně peněz, když se pokoušelo opakovaně sázet na červenou. Prohrávat v secesní budově, jejíž atrium je vydlážděno mramorem a strop podepírá 28 jónských sloupů z onyxu, se ale dá už od roku 1863.
Autorem současné podoby stavby je Charles Garnier, který navrhl například pařížskou operu. Ve stejné budově je i operní divadlo zdobené červenými a zlatými reliéfy a sochami. Když samotné kasino projdete, dostanete se až do rekonstruovaného Salle Blanche, který se otevírá na moře. Je to nejelegantnější místo ve městě, kde si můžete dát koktejl.
Tenisté i miliardáři
Na drink se dá zajít i hned vedle do Hotelu de Paris, kde v secesním Le Bar Américain každý večer hraje jazzová hudba. Uvnitř společnost složená z Američanů, Francouzů, ale i Rusů a dalších nouveau riche. Ceny tomu odpovídají. S účty si ale v Monaku, kde koktejly začínají na 27 eurech, nemá cenu lámat hlavu. Stejně jako není třeba vyndavat klíčky ze zapalování v bourácích před hotely, protože ve městě je mizivá kriminalita.
Monako, v němž hlavní město Monte Carlo zabírá většinu území, má pouze 37 tisíc obyvatel, z nichž převážnou většinu tvoří cizinci, kteří se v něm usadili kvůli daňovým výhodám. Z Čechů byste v tomto ministátě mohli na úzkých ulicích či pečlivě čisté pobřežní promenádě potkat tenistku Petru Kvitovou, výstředního miliardáře a jednoho z povedených devadesátkových bankéřů v jedné osobě Václava Skalu v mokasínách posázených brilianty či „politického podnikatele“ Ivo Rittiga. Všichni rezidenti musejí trávit v Monaku alespoň tři měsíce v roce. Protože to ale všem nemusí vyjít, existují ve městě specializované agentury, které někoho pošlou napustit vanu a rozsvítit světla, a ošálit tak místní úřady.
První den po příjezdu jsem večeřel v restauraci Avenue 31, moderním místu na pobřeží, kde bylo narváno. Servírovala se převážně francouzská a italská kuchyně; v podvečer na břehu moře jsme si mohli dát šafránové rizoto, kachní foie gras, plody moře či panna cottu s kokosovým mlékem a čokoládou… Měl jsem štěstí i na číšníka, který mi přinesl jen tak ochutnat francouzské ročníkové chablis. Restaurace se nacházejí také na střechách a terasách budov a hotelů, jimiž je Monako poseté. Při jídle tak lze bezstarostně pozorovat moře. Luxusní second hand
„Zevnitř“ si ho můžete prohlédnout v Oceánografickém muzeu, kde v akváriu mají prvotřídní sbírku včetně žraloků či stárnoucích chobotnic. Muzeum postavil kníže Albert I.
v roce 1910 jako poctu Středomoří, a proto je fasáda vyzdobena podobiznami krabů, krevet, medúz, vajíček kalamárů a dalších podivností z hlubin moře; mozaiková podlaha pak evokuje oceán.
Z muzea to není daleko znovu na souš do Jardin Exotique, kde mezi kameny a na skalnatém úbočí roste v botanické zahradě více než tisícovka druhů exotických kaktusů a dalších sukulentů. Podél chodníků vypadají jako obrovské kožešiny.
O kus dál si můžete koupit skutečné, a to dokonce i se slevou. V nedalekém luxusním second handu, který je ideálním místem pro ty, kdo si nemohou dovolit kabelky Birkin z černé krokodýlí kůže za 28 tisíc eur.
Za 1590 eur se tu dá pořídit třeba i kožená bunda Stephena Sprouse, která má na zádech nakreslenou Marilyn Monroe, nebo si můžete koupit lodičky z červené usně od Yvese Saint-Laurenta za 195 eur. „Ženy si v Monaku nemohou obléct stejné šaty dvakrát,“ říká prodavačka z obchodu nazvaného Le Dressing, „jinak by si lidé mysleli, že se jejich muž dostal do finančních potíží.“
„Z druhé ruky“ lze koneckonců pořídit i nejlepší výhled na Monako.
V půjčovně luxusních aut ve městě si můžete vybrat mezi sportovními modely Ferrari, Porsche, Jaguar či Lamborghini už od 1500 eur za den.
V Casinu de Monte-Carlo v létě 1914 padlo v ruletě šestadvacetkrát za sebou černé pole a mnoho lidí přišlo o hodně peněz
O autorovi| Jiří Zatloukal, zatloukal@mf.cz
