Všechno už tady bylo, bohužel. I otravy a úmrtí na požití metanolu. Poslyšte tento příběh, který se udál skoro na chlup přesně před jedenácti lety. Jenom to nebylo v Česku, ale v estonském městě Pärnu, které si nejspíš vybavíme v paměti podle běžeckých lyží, jež se u nás kdysi prodávaly. Kdybychom dávali větší pozor, nemuselo se nám to stát. Naše chyba.
Jak praví internet, jedné noci počátkem září, 6. 9. 2001 přesně, si jakýsi Sergej Majstrišin objednal od dvou sotva zletilých hochů krádež desíti dvousetlitrových kontejnerů s metanolem z fabriky Baltfet, která vyráběla průmyslové tuky, estery a krmiva pro zvířata. Ten lotr prodal ukradený metanol (není mi známo, zda věděl, že prodává vysoce toxickou látku) dalšímu podvodníkovi jménem Alexandr Sobolev, ovšem již s legendou, že se jedná o „technický líh“. Ten z něj vyrobil „citronovou vodku“, s třicetiprocentním obsahem metanolu, stočil do lahví a opatřil falešnými nálepkami známých značek. Vše se pokusil přes distributory rozprodat na černém trhu.
Interpretovat to jako selhání státu by bylo přehnané - mezi příčinou a následkem uplynuly v Estonsku tři dny.
Cena za ukradený metanol vyplacená překupníkem činila podle přepočtu dle kursového lístku ČNB k onomu fatálnímu datu 165 719 korun. Vyrobit se z něj dalo nějakých třináct tisíc půllitrových láhví pančované vodky. I kdyby prodali úplně všechno, maximální hrubý výnos mohl být tak něco přes půl milionu korun.
Estonské soudy byly nepochopitelně mírné, protože objednatel krádeže metanolu dostal pětiletý trest odnětí svobody, překupník-organizátor trhu dva a půl roku, a zbytek zúčastněných krátké tresty. Dohromady se jednalo asi o dvacet provinilců. Otrávilo se ale několik set lidí, šedesát osm z nich zemřelo, čtyřicet tři dalších mělo trvalé následky včetně oslepnutí a poškození mozku.
Další úvahy o chamtivosti, zločinu a trestu, jakož i o ceně lidského života ponechávám na vás. Až na to jednou přijdeme, jak hnusné budou české výsledné počty? Nemusíte mít rádi Gabriela Garcíu Márqueze, abyste souhlasili s jeho větou, že „peníze jsou ďáblovy sračky“. Přinejmenším v tomto případě to platí stoprocentně.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
Analýzy JP Morgan: Jak to ti kluci počítají?
