Když se v roce 2007 vědci ze Stanfordu rozhodli zabývat vlivem virtuálních avatarů na lidské chování, asi netušili, co přijde o čtrnáct let později. Málokdo čekal, že seriózní debata o digitálním světě, který umožní neomezenému počtu uživatelů pohybovat se, hrát si, učit se a pracovat, bude na stole už v roce 2021. Ve světě technologií však platí, že současná nepravděpodobnost je jen zřídka ukazatelem budoucí životaschopnosti. Jinými slovy, co se dnes zdá nepředstavitelné, může být za pár let běžnou součástí života. Ukázkovým příkladem je vývoj mobilních telefonů za posledních 30 let, od tlačítkové Nokie po současná zařízení. A podobně je to i s metaverzem.
Na co stanfordská skupina vědců tehdy při zkoumání přišla? Že vlastnosti virtuálního avatara jsou přenositelné i na chování lidí v reálném světě. Člověk, jenž si zvolí být v digitálně formě o 10 centimetrů vyšší, se v každodenním životě stane agresivnějším vyjednavačem. Kdo si v online prostoru oblékne laboratorní plášť vynálezce, je na pracovních schůzkách kreativnější. Výzkumníci zkrátka zjistili, že uměle vytvořená, nehmotná postava může v podstatě změnit osobnost člověka. Dnes je tento jev znám pod pojmem Proteův efekt.
Facebook, v současnosti již pod jménem Meta, není jedinou společností, která se zabývá virtuálními světy. Jako jediná však disponuje obrovskými finančními prostředky a spotřebitelským dosahem, což dává uskutečnění takového projektu reálné obrysy. Mark Zuckerberg koncem října nastínil svou vizi investovat do metaverza v příštím desetiletí miliardy dolarů. Někteří na oznámení šéfa Mety reagovali velmi skepticky. Ať už kvůli tomu, že nemá hardwarovou platformu, nebo že do hry, kterou jiné firmy hrají už dlouho, vstoupil až teď.
Digitální experti, technologičtí inovátoři a vizionáři se ale shodují, že pokud by se Zuckerbergovi skutečně podařilo celou věc realizovat, dramaticky by to změnilo způsob života velké části světové populace. Plně realizované metaverzum by prudce posilovalo trendy, otevřelo nové příležitosti, zároveň by ovšem před lidstvo postavilo celou řadu nových výzev.
„Ve skutečnosti existuje hned několik důvodů, proč být ohledně virtuálního světa optimistický, přinese však i problémy. Jen si myslím, že to bude nový druh problémů,“ řekl listu The Washington Post docent Rabindra Ratan z katedry médií a informací Michiganské univerzity, který se dlouhodobě zabývá výzkumem rozsáhlého propojení digitálního prostředí s tím skutečným.
Revoluce ve způsobu práce, vzdělávání a trávení volna
Někteří příznivci metaverza vyzdvihují jeho potenciální dopady na budoucí styl a podobu práce. Ratan podotýká, že virtuální svět by přinesl nové nástroje a umožnil věci, které jsou v dnešní době neproveditelné. Otázkou ovšem je, jak by se takové změny podepsaly na lidech samotných, respektive na jejich chování například během pracovních schůzek. „Povrchní předsudky, které nyní způsobují, že člověk není vyslechnut nebo se bojí promluvit, by nehrály takovou roli, pokud bychom vystupovali jako avataři založení spíše na našich myšlenkách a úspěších,“ myslí si docent.
Ne všichni ale s jeho argumenty souhlasí. „Takže místo toho, abych poslal 2D zprávu ve Slacku, uvidím trojrozměrného avatara sebe sama, který sedí u mého virtuálního monitoru a dívá se na stejnou zprávu ve Slacku? K čemu to je?" říká Clay Shirky, vedoucí pracovník v oblasti vzdělávacích technologií na Newyorské univerzitě, který se zabývá jejich vlivem na společnost. K tématu dále uvedl, že kancelář v metaverzu ignoruje skrytou podstatu práce na dálku. „Zoom je tak úspěšný právě proto, že nemáte pocit, jako byste byli zavření v kanceláři.“
Více obrazovek a možná méně stresu při videokonferencích ale není to, v čem leží hlavní potenciál metaverza. Jednu z největších proměn by mohlo přinést do vzdělávání. Za uplynulý rok a půl si studenti vyzkoušeli, jak je těžké udržet při online výuce pozornost. Ponoření do metaverza by však poskytlo učiteli více nástrojů a pomůcek, jak žáky dostatečně zaujmout a hravou formou aktivně zapojit do vyučování. Virtuální prostředí rovněž může zpřístupnit společenské události mnohem většímu publiku. Připojit se na živý koncert či fotbalové utkání a připadat si z pohodlí vlastního obýváku jako na stadionu by bylo naprostou samozřejmostí.
Ztráta soukromí a dezinformace jako postrach virtuálního světa
Je však velmi pravděpodobné, že metaverzum nebude dostatečně simulovat skutečný život a nikdy nenahradí pocit, jaký má fanoušek v první řadě. „Jistě, můžete sedět doma na gauči, a přitom se cítit jako na rodinném srazu na Den díkůvzdání. Ale nechcete snad společně s ostatními ochutnat krocana?“ komentovala hranice a limity virtuálního světa Janet Murrayová, průkopnice ve zkoumání digitálního propojení. „Samotná myšlenka metaverza znamená, že stále větší část našich životů, práce, volného času, výdajů, bohatství, štěstí a vztahů se bude odehrávat uvnitř nereálných světů,“ napsal pro The Washington Post Matthew Ball, digitální expert, který o metaverzu hojně publikuje a nedávno vydal knihu na toto téma.
V případě Facebooku také panují obavy o ochranu osobních údajů. Sociální sítě stále více sledují a ovlivňují chování jejich uživatelů. Pravidelné fungování v roli avatarů by tak mohlo být pro ochranu soukromí ještě nebezpečnější, protože o našich preferencích a pohybech by se vědělo mnohem více než v současném prostředí internetu. Odborníci též varují před tím, jakou roli by v tomto novém světě mohly sehrát dezinformace, které jsou už dnes běžnou součástí sociálních sítí. Pokud totiž nepravdivá tvrzení na Facebooku vypadají velmi přesvědčivě, v trojrozměrném virtuálním světě budou ještě přesvědčivější a mohou ovlivnit mnohem více lidí.
