METLA NA NEPLATIČE

Nákupy na úvěr podporují konjukturální fázi ekonomického cyklu, ale před uzavřením úvěrového obchodu každý věřitel potřebuje znát alespoň orientačně míru rizika, kterou při úvěrovém obchodu s konkrétní fyzickou osobou podstupuje. Je logické, že fyzická osoba s vyššími příjmy si bude určitě moci dovolit splácet měsíčně vyšší částky než osoba s příjmem na hranici životního minima. Všichni dlužníci však nejsou ochotni či schopni řádně a včas splácet svoje závazky. Bankovní a nebankovní subjekty se snaží zabezpečit vůči potenciálním neplatičům. Na druhé straně by úvěrové instituce ještě rády zvýšily objem úvěrů spolehlivým klientům. A to bez kvalitních informací - ať pozitivních, či negativních – prostě nelze.

K čemu úvěrový registr.
Úvěrový registr je společnost, která sleduje platební morálku (credit deliquency) a současně je podpůrnou institucí bankovním a nebankovním subjektům při stanovení takzvané úvěruschopnosti (credit ability) fyzických osob. Úvěrové registry ve vyspělých tržních ekonomikách pomáhají snižovat riziko uzavření ztrátového obchodu, přičemž v žádném směru neomezují svobodnou vůli těchto institucí uzavřít s kýmkoli jakýkoli úvěrový obchod. Poskytují jak negativní, tak pozitivní informace, které vyžadují téměř všechny úvěrové instituce před uzavřením jakéhokoliv obchodu. Úvěrový registr je právnickou osobou, jejíž počítačový systém byl vytvořen za účelem sběru a zpracování dat o fyzických osobách a je za tímto účelem certifikován.

CCB a Profira jsou market makery.
Od počátku formování úvěrových registrů se na tomto poli výrazně profilují dvě společnosti – bankovní Czech Credit Bureau (dále jen CCB) a nebankovní Profira. CCB a Profira jsou market makery úvěrových registrů fyzických osob v České republice. Vznikají tedy paralelně registry dva, přičemž CCB shromažďuje data z bankovní sféry a netají se ambicemi tato data v budoucnu rozšířit o nebankovní. Profira od samého počátku orientuje registr do nebankovní sféry, o spolupráci s Profirou projevily zájem také přední banky. Trh není vzniku dalšího registru uzavřen, nicméně z ekonomického hlediska postrádá vznik třetího registru opodstatnění. Oba dva registry jsou připravovány velmi svědomitě, mají důsledně zajištěnu integritu systému. V budoucnu lze spíše očekávat tendenci k sloučení obou registrů v jeden.

Proč strach z registrů.
Úvěrové registry obsahují informace o platební morálce (credit deliquency) fyzických osob, nikoliv údaje o majetkových poměrech dlužníků. Jako negativní informace se registruje prodlení se splátkou delší než 30 dnů a totální nesplácení úvěru nebo leasingu. Registr nevystupuje jako dogma, není tedy žádným nařízením pro jakoukoli firmu, aby občanu, který má záznam v registru, odmítla poskytnout své služby. Ve své podstatě fungují úvěrové registry jako dobře známá databáze ukradených automobilů, kterou provozuje na internetu Ministerstvo vnitra ČR. Všechny dotazy jsou zaznamenávány a není známo, že by proti tomuto centrálnímu registru někdo protestoval. Tento registr sice neobsahuje osobní údaje, nicméně především pro laickou veřejnost je názorným příkladem, jak budou úvěrové registry fungovat.
Úvěrový registr není veřejně přístupná databáze, není volně k dispozici na internetu. Pro jednoznačnou identifikaci klienta v úvěrovém registru je nutno zadat přesně jeho rodné číslo, které slouží jako primární klíč k dalším informacím. Dotaz lze činit právě a jen na konkrétního klienta, nelze se dotazovat například na všechny občany bydlící v nějaké konkrétní ulici. Databáze jako celek je uživatelům nepřístupná. Úvěrový registr je provozován právnickou osobou speciálně pro tento účel zřízenou a je přístupný pouze uživatelům, kteří mají s provozovatelem uzavřenu platnou smlouvu.
Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů je v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu č. 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů. Toto je bezesporu kvalitativní mezník na cestě České republiky do Evropské unie. Zákon se vztahuje mimo jiné také na vytváření a fungování úvěrových registrů.

Ochrana údajů ano, ochrana neplatičů ne. Pokud úvěrová instituce poskytne špatný úvěr, je nucena takto vytvořenou ztrátu kompenzovat jinými ziskovými obchody a napříště zakalkulovat toto riziko všem klientům. Kvůli nedostatku informací o jejich platební morálce není schopna kvalifikovaně určit jejich úvěruschopnost, a musí tudíž všechny klienty považovat za potencionální neplatiče. Seriózní dlužníci tak vlastně mají platit za ty neseriózní. Věřitel před uzavřením úvěrového obchodu není schopen z hodnověrných zdrojů zjistit, s kým má tu čest. Česku chybí hodnověrný úvěrový registr.

Není úřad jako úřad.
Úřad na ochranu osobních údajů by měl podle zákona vystupovat v roli oficiálního regulátora trhu a gestora pro občany České republiky, že jejich data nebudou již nadále volně kopírována a prodávána. Svou činností by měl také zabránit nekontrolovatelným únikům dat z těchto databází a jejich dalšímu nelegálnímu šíření. Náplní jeho práce není perzekvovat úvěrové registry, nýbrž jim umožnit bezproblémové fungování. Zákon obsahuje některé pasáže, jejichž interpretace je podle různých expertů na oblast práva zcela protichůdná, takže bude záležet právě na Úřadu na ochranu osobních údajů a na případných prováděcích předpisech k zákonu, jak vše v praxi nakonec dopadne.
Zákon předpokládá zřízení Úřadu na ochranu osobních údajů. Ten však ještě prakticky fungovat nezačal, nemá zatím ani vlastní sídlo. Ve své přípravné fázi využívá prostory Úřadu pro státní informační systém v Praze. Posláním úřadu by měla být především důsledná ochrana osobních údajů občanů, tedy fyzických osob České republiky. Pod pojmem úřad si většina manažerů spíše představí skupinu byrokratických úředníků, která bude chtít zejména zpočátku demonstrovat svoji moc a namísto ochrany údajů občanů se soustředí na to, co je mnohem jednodušší, to jest úřední „šikanování úvěrových registrů.
Šance postoupit do I. ligy zemí s transparentním systémem úvěrových registrů se nebude opakovat.

Metla na notorické neplatiče.
Po zavedení úvěrových registrů do praxe potrvá ještě nějakou dobu, než si na ně občané, obchodníci a úvěrové instituce zvyknou. Každý řádný občan by však brzy měl pocítit jejich efekt, a to ve formě významného zlevnění úvěrů a snížení leasingových koeficientů pro občany. Také banky a prodejci na splátky jistě ocení, že díky existenci registrů se úvěrové procesy zrychlí při současném snížení rizika špatného obchodu. Za použití registru budou jejich správci požadovat poplatek, řádově v desítkách korun za jednu informaci. Poplatek přenese prodejce na klienta. Zaplacení tohoto poplatku se však vyplatí, úrokový diferenciál mezi úvěrem kalkulovaným pro neplatiče a řádného občana činí zhruba jedno až tři procenta jistiny p. a., což je nezanedbatelné.
Registry se stanou opravdovou metlou na notorické neplatiče. Je pravděpodobné, že klient s negativním záznamem v registru nebude schopen pořídit u žádné leasingové společnosti smlouvu s akontací pod 75 procent. Bankovní instituce začnou odmítat vystavit vyšší stupeň platební karty nespolehlivým klientům, nebude možno během jediného dne obejít několik bank se žádostí o úvěr, přičemž každá banka by vycházela z jiných podkladů pro poskytnutí úvěru. Nesolidnost se přestane vyplácet.

Jako je to ve světě.
Úvěrové registry fungují téměř v celém světě, jejich zavedení předcházela široká debata v každém ze států, kde dnes fungují. Například před přijetím zákona na ochranu osobních údajů ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska otiskly Financial Times více než 200 článků k tomuto tématu. V tomto kontextu je situace v České republice mírně zarážející, neboť odborné debaty se pravidelně účastní jen několik odborníků. To nikterak nesnižuje kvalitu diskuse, spíše se nabízí otázka, zda občanům České republiky celou dobu nevadil stav ochrany jejich osobních údajů, kdy je mnohdy zcela neznámé firmy bez jejich souhlasu doslova obtěžovaly zpravidla písemnými nabídkami zboží a služeb, o něž adresáti neměli zájem, a tato osobní data si firmy vzájemně prodávaly bez jejich vědomí a fakticky bez jakékoliv kontroly.