Už jen čtyři měsíce má Lubomír Metnar a jeho úředníci na to, aby stihli podepsat čtyři klíčové strategické kontrakty v celkové hodnotě přesahující 70 miliard, jak slíbili. Řeč je o nových bojových vozidlech pěchoty (53 miliard korun), protiletadlových raketových systémech Shorad (10 miliard), samohybných houfnicích (6 miliard) a osobních terénních vozidlech (1,6 miliardy).
S ohledem na to, co všechno se ministerstvu obrany (ne)podařilo za první dvě čtvrtletí letošního roku, je velkou neznámou, zda Metnar a jeho kolegové všechny tyto rozjeté zakázky zvládnou dokončit a podepsat. Ostatně v případě bojových vozidlech se už raději opatrně mluví o tom, že kontrakt se uzavře až v příštím roce.
Možná proto, aby se neopakoval podivný nákupní kvapík z loňského prosince, kdy Metnar a jeho tehdejší náměstek pro vyzbrojování Filip Říha v rychlosti podepsali jak nákup amerických vrtulníků Bell Helicopter, tak dvou transportních letounů CASA. I proto, aby ještě do 31. prosince stihli poslat mnoho stovek milionů v zálohových platbách, které by jinak z loňského rozpočtu nezvládli utratit.
Jen pro připomenutí - kvůli zhoršené ekonomické situaci vlivem čínské chřipky a vládních opatření obrana měnila dohodnutý splátkový kalendář za letouny, v případě pořízení helikoptér zase antimonopolní úřad rozhodl, že ministerstvo obrany porušilo zákon.
Lubomír Metnar je tak ve složité situaci. I letos vidí, že čerpání rozpočtu nejde podle plánu, ale opakovat zběsilé tempo z konce loňského roku už nemůže. Co kdyby pak stejně jako v případě helikoptér někdo z neúspěšných zájemců podal námitku k antimonopolnímu úřadu a ten znovu uznal, že nákupem Česká republika porušila zákony? V případě pásových obrněnců za 53 miliard by totiž mohlo jít o problém velkých (rozuměj evropských) rozměrů.
Takže spěchat a bleskově dotáhnout strategické kontrakty, nebo slíbené termíny rušit a podpisy dál oddalovat? I když jinou možnost ministerstvo obrany nemá, ani jedna varianta není ideální. I to je důsledek strategie, jíž obrana uplatňuje už od roku 2014.
