Česká armáda má obrovský reputační problém. Jak dlouho chce ještě ministr obrany a generální štáb dělat, že se nic nestalo?
Stručná rekapitulace: minulé úterý si Vojenská policie došla na pražský generální štáb a do elitní prostějovské 601. skupiny speciálních sil, vyslechla a zadržela několik lidí. Ve čtvrtek pak Městské státní zastupitelství v Praze oznámilo, že čtyři příslušníci české armády čelí obvinění a každému z nich hrozí až tři roky za mřížemi. Důvodem je neoznámení trestného činu.
Jediné oficiální vyjádření ministerstva obrany či generálního štábu se na webu resortu objevilo ve středu 24. července: “V úterý 23. července 2019 provedla Vojenská policie na Generálním štábu AČR a v Prostějově některé úkony trestního řízení v souvislosti s prověřováním úmrtí příslušníka afghánských ozbrojených sil v Afghánistánu v říjnu loňského roku.”
Od té chvíle se jen spekuluje a navenek se dostávají velmi kusé a neúplné informace. Mluvčí Vojenské policie i generálního štábu se odvolávají na to, že nic komentovat nebudou, a veškeré dotazy přesměrovávají na pražské městské žalobce. Jenže ani ti nechtějí mluvit a osvětlit, co se to vlastně uvnitř armády minulý týden stalo.
Důvěřujete české armádě?
Na první pohled je to samozřejmě jasné. Čeští a američtí vojáci loni pomstili svého kolegu Tomáše Procházku, kterého při zběsilé střelbě na základně Šindánd zabil mladý afghánský voják Vahidulláh Chán. Chána zřejmě ve vazbě zřídili tak, že když si jej pak převzali jeho afghánští kolegové, po několika hodinách zemřel. Minimálně čtyři čeští vojáci věděli, že se stal trestný čin, ale nenahlásili to svým nadřízeným nebo Vojenské policii, a tak jsou od minulého týdne trestně stíhaní.
Právě takový závěr si po přečtení řady článků a zhlédnutí televizních reportáží z minulého týdne udělá většina lidí. Českým vojákům prostě došla trpělivost a spravedlnost po nečekaném “insider attacku” na základně vzali do svých rukou.
Jenže ono to může být ve skutečnosti jinak. Úplně jinak. A pověst české armády, 601. skupiny speciálních sil a generálního štábu utrpěla hlubokou reputační ránu úplně zbytečně. Ovšem co naplat, když ministr Lubomír Metnar i náčelník generálního štábu Aleš Opata dělají, jako by konec letošního července trávili v jiné galaxii. Metnar na sociálních sítích ukazuje, jak uzavřel dodatek kolektivní smlouvy s odboráři, navštívil výsadkáře v Chrudimi nebo kontroloval nemocniční vybavení v Těchoníně.
Noční odplata se povedla. Afghánská speciální operace po deseti letech očima vojáka
Bobříka mlčení si dali i správci armádních sociálních sítích, kteří si v uplynulých týdnech užívali velké pozornosti za to, jak změnili styl komunikace a jak jsou konečně “in”. Holt o několika obviněných vojácích, a ještě k tomu z výstavní skříně zvané 601. skupina, se referuje hůř než o požadované výzbroji nových bojových vozidel.
Reakce ministra Lubomíra Metnara na Olověnou vestu:
Pan Stratilík píše, že obrana mlčí k události v Afghánistánu. Šetření běží a nelze jej narušovat sdělováním podrobností. Věřím vojákům AČR a v tuto chvíli nemám důvod svůj postoj měnit. Ukáže-li vyšetřování, že čeští vojáci porušili mezinárodní právo, budou vyvozeny důsledky.
— metnarl (@metnarl) July 29, 2019
Kdyby přitom Metnarovi a Opatovi lidé zvládali krizovou komunikaci, rychle a jednoduše by dokázali popsat, co se vlastně stalo, a navrch ujistit, že nejde o žádnou systémovou chybu a že hodnoty i schopnosti české armády stále zůstávají na vysoké úrovni. To se bohužel nestalo, a tak se bude spekulovat a pokoutně pátrat po informacích dál.
Tak to nejspíš generálové a jejich poradci chtěli. Vždyť jejich motto už znají všichni: “Jsme armáda. Víme, co chceme.”
Čtěte další texty Ondřeje Stratilíka
